Frigidita (z latinského frigiditas, „chlad“) je u žen neschopnost dosáhnout orgastické rozkoše, plynoucí buď ze slabé erotické probuzenosti (dynamizace) anebo subtilně energetických poruch či blokací na úrovni silových center múladháračakra, svádhišthánačakra, manipúračakra a anáhatačakra. V širším smyslu pojem označuje „chlad“ (lhostejnost až odpor) některých žen vůči stavům smyslnosti, erotického potěšení a samotnému sexuálnímu aktu. Bylo formulováno názorů na to, co pojem označuje, které vycházejí z tohoto širšího významu, uveďme alespoň některé:

• neschopnost ženy adekvátně odpovídat na sexuální stimuly – k tomu dochází, především je-li sexualita potlačena prostřednictvím neurotického mechanismu (vnitřní či mezilidský konflikt mezi touhou a uspokojením), jehož výsledkem je neschopnost dosáhnout orgasmu. Tento typ poruchy je charakteristický zejména pro disharmonické, hysterické osobnosti, pro případy schizofrenních psychóz, maniodepresivitu, či těžkou oligofrenii. Tato forma frigidity má nejzřetelnější psychopatologický základ;
• hyposexualita – ve smyslu absence touhy a obtížného dosahování sexuálního vzrušení. Rys, který společně s dalšími emočními „nedostatky“ poznamenává celou ženinu osobnost; často plyne ze slabé sexuální vitality (absence milostné energie) nebo je zapříčiněn sníženou celkovou bioenergetickou vitalitou, způsobenou tělesnou slabostí;
• vlastní anorgasmie – analogie mužské impotence (toto hledisko vyžaduje jemnější odstínění, neboť oba druhy orgastického uspokojení si nejsou podobné).

Sporné je i dělení frigidity na: naprostou frigiditu (nemožnost vzniku a dosažení sexuální rozkoše, bez ohledu na to s jakým milencem, milostnou techniku, úplnost sexuálního aktu atd.) a relativní frigiditu (přítomnost touhy a sexuálního zájmu, které jsou provázeny neschopností dosáhnout orgasmu), kritéria tohoto rozlišování zůstávají ve sféře značné subjektivity.

Podle etiologického hlediska se frigidita dělí na:

• frigiditu primární naprostou (úplnou absenci celé škály pocitů sexuálního uspokojení) a primární částečnou;
• frigiditu druhotnou (danou lokálními organickými či psychogenními činiteli).

Bereme-li v úvahu nebývalé rozšíření frigidity u žen (většina autorit v oboru udává cifry kolem 50 %, ale někteří dokonce odhadují míru jejího výskytu na 90 %), k čemuž dochází i kvůli značnému oslabení virilní síly mužů (statistika ukazují, že v dnešní době 95 % mužů ejakuluje pouhé 3 minuty od proniknutí), a skutečnost, že oproti impotenci se vyskytuje mnohem četněji, je třeba říci, že se jedná o významný symptom, který vyžaduje psychomentální, psychoterapeutickou a sexuologickou léčbu. Jógové techniky jsou sto v krátké době přirozeným způsobem odbourat frigiditu a s ní spojené tělesné, duševní a mentální poruchy.

Badatel Brautigam udává, že 25 % žen, které nepraktikují jógu, nedosáhne v prvním roce manželství ani jednou orgasmus, po pěti letech manželství je to 17 % a po dvaceti letech klesne toto číslo na 11 %.

Ačkoliv, s výjimkou jógových technik, které se v tomto směru ukazují jako nejúčinnější, bývají výsledky terapeutického zásahu nejčastěji hodnoceny jako „zklamání“, frigidita nezasahuje nijak výrazně či přímo do jevu reprodukce, zato ovšem oslabuje milostné štěstí páru a vzájemné porozumění činí v manželství takřka nemožným.