Individualizace Nejvyššího principu v hypostazi božské osobnosti.

Sanskrtský pojem Íšvara ukazuje hypostazi dostupnou chápání co největšího počtu lidských bytostí v jejich vztahu k Bohu, a to „Boha jako osobu“. Íšvara nám dovoluje vnímat zdroj a princip vesmírného projevu, ale musí být bezpodmínečně chápán analogicky a apofaticky (neboli jinak řečeno prostřednictvím negace každého jevového omezení), pokud chceme pochopit nebo se přiblížit Jeho pravé povaze.

Protože prvotní princip, Bůh, je univerzálnem bez formy a pojímá současně neprojevené i projevené, přičemž přesahuje jakýkoli koncept a obraz a nachází se mimo dualitu. On je prvním, jedním, Nejvyšším (Parabrahman), samojediným a jeho „ne-nejvyšší“ způsob (Aparabrahman neboli Íšvara) se od Něj liší pouze zcela iluzorně, neboť následek se ničím skutečně a podstatně neliší od příčiny. Tato zdánlivá individualizace nebo přesněji „nabývání formy“ se vůbec nedotýká božského principu Boha, jenž zůstává mimo jakékoli vymezení.

Takže „Bůh jako osoba“ neboli jinak řečeno „božská osobnost“ (Íšvara) ve skutečnosti znamená samozřejmě zcela relativní vymezení, které však přesto charakterizuje Nejvyšší princip, jenž na sebe vzal určitou podobu, která však nesmí být ztotožňována s pravou neviditelnou konečnou podstatou Boha.