Ústřední motiv šivaistického systému Krama, který přisuzuje značný význam velké makrokosmické mocnosti Kálí, božské energii času, ačkoliv uvědomování sekvenčních projevů Kálí je společným tématem více šivaistických škol v Kašmíru, jako je Trika nebo Kaula. Slavný osvobozený jogín Abhinavagupta odhalil specifický význam tantrického tajného postupu adorace (za účelem dosažení spojení – rezonance) prováděné s 12 sekvenčními projevy transcendentní energie času, z nichž každý se také nazývá Kálí. Tento jeho tajný postup je známý jako „velká intenzivně transfigurující adorace 12 po sobě jdoucích aspektů Kálí (kalipúdžá)“. Toto hluboké uctívání (kalipúdžá), které je pro šivaismus typické, se provádí pouze niterně a je zcela oproštěno od jakýchkoli kultovních, rituálních či vnějších obřadních praktik. Jedná se o neustále přítomný aspekt, který se ve skutečnosti odehrává v každém okamžiku, v samotné esenci našeho života. Je tedy jedním a tímtéž s našimi četnými každodenními činnostmi. Postupně tak umožňuje našim energiím „rozkvést“, aby se staly kosmickými či božskými a spontánně a svobodně se projevovaly se svou nekonečnou účinností a tvůrčí velikostí.

Postupné spojování vědomí s 12 Kálí rychle jogína (který je skutečně schopen tuto techniku pochopit a praktikovat) vede ke spontánnímu zbožňování Boha. Toto zbožňování je také známo jako „nejvyšší srdce“, „čistý a vibrující čin“ (spanda) či „hledisko vlny“, protože se jím vše rozvíjí spontánně, bez nutnosti nějaké zvláštní přípravy fyzického těla, pozornosti, dechu ani slov.

Koncept postupných či kvantifikovaných božských energií (kála) se však ve skutečnosti objevil dávno před založením systému Krama. Upanišady se tak zmiňují o 15 částech (kála) Měsíce v přírůstku či úbytku a o 16. neviditelné části či „fázi“, o neměnném substrátu jejich regenerace, který zajišťuje kontinuitu všech ostatních částí. Jedná se o tajnou ženskou (-) energii symbolizující plnost nejvyššího Já (átman), o kterém škola Kaula hovoří jako o nesmrtelném kula („vlastní srdce“ či „středová esence“). V Prašná upanišadu je 16. kála asociována se středem kosmického kola, kde se nachází puruša, Nejvyšší bytost. Všechny spojené kály společně utvářejí Absolutno, čímž utvářejí také nejvyšší Kálí, jedinečnou a nejvyšší transcendentální božskou energii.

Od starověku počínaje Rgvédou vyvstala v Indii zásadní otázka vztahu mezi absolutním a relativním, mezi aditi, nekonečnem neboli subtilní energií transcendentního času na jedné straně, a mezi 12 aditjí, které z ní (z aditi) vzešly, na straně druhé. Je to jedinečný věčný čas, strašlivý tajný oheň, který je trvale přítomný a zároveň se neustále proměňuje a je dělitelný na hodiny a vteřiny, jak to zmiňuje systém Kavalanda. Šiva Mahákála je v něm zobrazován jako věčnost, která pohlcuje čas a ukončuje i smrt. Je to také Rudra asociovaný se subtilním kosmickým ohněm, který integrálně pohlcuje celý vesmír a aditi je v důsledku nejvyšší Kálí, která jako Kalasamkaršini (ta, která pohlcuje čas) ničí čas a smrt a zároveň je zdrojem 12 nebo 16 kál. Tyto principy rozvíjejí v čase všechny věci, bytosti a jevy a poté zase vše, co se takto projevilo, znovu pohlcují do své vlastní podstaty. Tím umožňují návrat do prvotního stavu nerozlišitelnosti. Nejvyšší skutečnost je z tohoto pohledu neustále fragmentována do kosmické hry (lílá), která se ale rozvíjí ve svém vlastním nitru aniž by tím kdy Šiva přestal být jedinečným a nejvyšším celkem.

Pro stoupence tohoto směru je Šiva, který znovu pohlcuje vesmír, Mahákála, „velký“ nebo také „nerozdělený čas“, považován ve své podstatě za samotnou Věčnost. Podle modality a úrovně vědomí těch, kdo ho vnímají, zastává dvojí roli. Je smrtí a zotročením pro ty nevědomé, kteří si ho uvědomují v podobě času, jenž bez ustání pohlcuje lidský život. Avšak pro ty, kdo ho poznávají v jeho vlastní základní skutečnosti, je Šiva zářivým plamenným vírem božských energií vytvořeným ze všech jeho sjednocených sil. Pro zasvěcené tak Šiva není jen původcem či konečnou příčinou diferencovaného Projevu a pohlcujícího času, ale je (Šiva), když čas sám požírá, smrtí samotné smrti. V této hypostázi je Šiva zobrazován jako ten, který všemu vládne ze středu vesmíru. To je symbolicky v esenciální podobě ilustrováno právě prostřednictvím kola božských vědomých energií. Buddhisté následně tento symbol převzali a tak se stal mezi 10. a 13. stoletím známým po celém Tibetu. Kolo času, kálačakra, které se později začalo objevovat i na severu Indie, vděčí za svůj původ tantrickému šivaismu a zejména systému Krama. Stejně jako systém Krama i tibetský systém kálačakry rozlišuje Nejvyšší čas neboli Věčnost od relativního času, jehož otroky jsme my lidé, kteří jsme ještě nedosáhli dokonalosti. K osvobození se od tohoto času se používá speciální technika dýchání, protože relativní čas lze zredukovat na činnost zcela ovládnutých vitálních dechů. Když se ve vědomí jogína tok času takto přeruší, zakouší nejvyšší formu spontánní a svobodné blaženosti (sahadžaánanda). Tímto způsobem také jogín okamžitě dospívá za čtvrtý stav vědomí (turíja), ve kterém se nachází i všeobjímající kálačakra (Šiva).

K překonání duality mezi subjektem a objektem, mužským (+) a ženským (-) nebo jinak vyjádřeno mezi expanzí a kontrakcí v jejich různých podobách musí jogín cílit na nejpříměji dostupný kořen (důvod) duality, jímž je trvalé střídání nádechů a výdechů. Tím, že se zcela odpoutá od těchto dvou komplementárních horizontálních proudů se může následně ztotožnit s vertikálním proudem, který stoupá skrze sušumná nádí k vrcholu oblasti hlavy (sahasrára). Díky této tajné praxi se jogínovi velmi rychle podaří přetavit čas ve věčnost a dosáhne okamžitého a spontánního osvícení, které mu umožní vystoupat do bodu bez jakýchkoliv rozměrů (bindu, symbol Šivy), z něhož je vstřebán do transcendence.

Esoterické dílo Mula tantra shrnuje tuto tajnou praxi následujícími slovy: „V tomto jedinečném a nesmrtelném okamžiku se rodí ti, kteří uspějí. Jakmile se mysl pevně usadí ve velkém dechu života (který stoupá střední cestou, sušumná nádí) spontánním zastavením běžného dechu (obvyklého lidského dýchání), obdrží jogín okamžitě vizi (realizuje) Boha. Překročením omezené oblasti smyslů i jejich objektů dosáhne vize (uvědomuje si) božskou přítomnost a vše se mu tak odkryje. Není už nic, co by takový velký jogín nemohl vnímat!“

Kolo božských energií je v kašmírském šivaismu velmi důležitým konceptem. V komentáři velkého zasvěcence Kšemaradžy k prvnímu verši (sútře) základního díla Spanda káriká je přímá zmínka o energiích, které tvoří paprsky kosmického kola. Ty emanují a zase následně pohlcují vesmír: „Pán Bůh je zdrojem veškeré slávy zjevené v kole 12 božských energií – nesmírné kosmické hry tvořené elánem, projevy, radostí a zanikáním“. Těchto 12 energií… „jsou 12 Kálí, které podle tradice hrají ve věčnosti svou hru emanace a opětovného pohlcování světa v pevném objetí Mistra jejich kola, slavného Bhairavi (Boha)“. Poté Kšemaradža v několika slovech syntetizuje celou praktickou metodu 12 Kálí:

„Pozorný jogín se dokonale soustředí na kruhový tanec paprsků jeho vlastní síly (šakti), která postupně aktivuje jeho smyslové orgány, kontroluje jejich stabilitu jakož i další funkce. Následně se jogín musí začít považovat za svou vlastní konečnou podstatu totožnou s božskou podstatou a musí si zcela uvědomovat své smysly a vést je ke galvanizaci vnitřních (subtilních) funkcí a orgánů a jím odpovídajícím objektům. Všude se tak bude těšit ze spontánní svobody své pravé přirozenosti, protože mu to umožní vědomě se začlenit do vibrující činnosti (spanda)“.

Kšemaradža ve svém komentáři k Šiva sútře přirovnává kolo těchto osvěcujících zážitků božského spojení k nalezení rašící květiny, která se postupně otevírá až posléze zcela rozkvete, což jogína naplní nevýslovným okouzlením a úžasem. Jeho vědomí, které sám transfiguruje, se tak rozšíří do božské univerzality a postupně mu odhalí zcela transfigurovaný vesmír. K tomuto rozpoznání (zjevení) esenciálního Já (átman) tak dochází v kalichu plného květu, jímž je Boží Srdce. Podle systému Krama univerzální kolo vesmírné energie, nazývané také „nevýslovné kolo“ (anakhja čakra), zahrnuje naprosto vše. Nic není mimo něj. Pohyby kola energií vycházejí vždy z jeho středu a směřují k okrajům. Vnímat vesmír (prostřednictvím stavu duchovní rezonance) v jeho esenci jako souhrn nepřetržitě vibrujících energií vlastně znamená uvědomit si vesmír v celé jeho skutečné slávě.

Abhinavagupta také poukazuje na 12 paprsků nevýslovného kola (anakhja čakra) božských energií, které ve skutečnosti představují 12 po sobě jdoucích aspektů, jimiž je „obaleno“ vědomí jogína. Jsou to 4 základní energie či činnosti (stvoření, udržování, opětovné pohlcování a nevýslovný stav blažené tvořivé prázdnoty), které se vztahují k poznávanému objektu (prameja), k prostředkům poznání (pramana), k poznávajícímu subjektu (pramatri) a k univerzálnímu subjektu (Paramašiva). Každý člověk bezpochyby má a projevuje všech 12 Kálí, aniž by si jich však byl vědom. Pouze pokročilý a duchovně probuzený jogín se k nim však dokáže vztahovat a uvědomit si je tak, aby dosáhl zbožštění.

V rámci této tajné praxe jogín vychází od první Kálí (Sršti Kalí) a postupně si uvědomuje všech 12, aby se nakonec rozpustil v transcendentní nekonečnosti univerzálního božského Já (Paramašiva neboli jinými slovy Bůh). Zde je stručně představena posloupnost 12 Kálí, která koreluje se čtyřmi základními univerzálními činnostmi a se složkami procesu poznání ve výčtu, který odpovídá jejich kompletnímu cyklu jedné posloupnosti:

1. Sršti Kálí – tvořivá či vyzařující (emanující) energie
2. Rakta Kálí – barevná energie či energie „okouzlená“ předmětem poznání
3. Sthitinaša Kálí – energie, která ničí pocit stálosti či kontinuity
4. Jama Kálí – energie pochybností, která ničí předmět poznání
5. Samhara Kálí – energie opětovného pohlcení
6. Mritju Kálí – energie, která ničí smrt
7. Rudra Kálí – energie, která sráží a ničí prostředky poznání
8. Martanda Kálí – energie, která ničí prostředky poznání
9. Paramarka Kálí – energie, která ničí cit ega
10. Kalanalarudra Kálí – energie, která zcela pohlcuje omezený subjekt
11. Mahákála Kálí – energie, která pohlcuje univerzální subjekt
12. Mahabhairavačandograghora Kálí – absolutní božské vědomí

Skutečnou absolutní svobodu, klíč systému Krama, představuje sjednocené vědomí Nejvyšší božské energie projevující se současně v jednotě i ve mnohosti. Pro velkého jogína, který takto zakouší nevýslovnou a extatickou božskou blaženost, se souhrn všech věcí a bytostí rozplývá jako podzimní obláčky na nebi Nejvyššího božského vědomí.