Pojem soudržnost neboli koheze pochází z latinského „cohaesio“ a označuje vlastnost držení prvků, z nichž se skládají pevné, kapalné a plynné látky, pohromadě díky silám působícím mezi jejich atomy či molekulami.

V obecné rovině, na úrovni skupiny, je soudržnost výchozím stavem, odkazujícím k přání jejích členů být pospolu. Když je soudržnost nějaké skupiny velká, skupina zůstává jednotná a silná. Když je slabá, skupina je náchylná k tříštění a rozpadu. Soudržnost je jedním z faktorů příznačných pro stav bratrství, jenž se utváří mezi členy duchovních skupin.

Reálnost tohoto stavu je vyjádřena tím, že skupina existuje, udržuje se a funguje jako soudržná entita, přičemž soudržnost znamená spojení prvků skupiny do jednotného celku v důsledku rezonance projevující se mezi prvky příslušné skupiny. Tato vlastnost je tedy v přeneseném smyslu shodou – podobným postojem členů skupiny vůči stejnému předmětu, hodnotě či pravidlům – přičemž výzkumy ukazují, že tam, kde existuje shoda, se mezi členy skupiny snižuje možnost neshod.

Soudržnost je spojená i se schopností sebe-organizace (pokud ji chápeme jako mechanismus integrace členů do skupiny), spočívající v uspořádání a spolupráci mezi členy, které vedou ke zvýšené efektivitě, vnímané jako odměna. Soudržnost rovněž souvisí s prostorovým rozmístěním – prospěšným vlivem modelů, které spojují centralizované vedení a komunikaci mezi členy. Tam, kde je centralizace nadměrná, soudržnost nedosahuje vysokých hodnot, a to ani u rozvinuté organizace.

Soudržnost vyjadřuje solidární vztahy a jednotu mezi členy, vztahy, díky nimž skupina funguje jako soudržná a samostatná jednotka. Pilířem soudržnosti je shoda členů ve věci jednoho či jiného problému, přičemž tato shoda je o to větší, čím více převládá v mezilidských vztazích vzájemná obliba. Známkou soudržnosti skupiny je četnost, s níž používáme zájmeno „my“ v neprospěch zájmena „já“.

Faktory, které ovlivňují soudržnost skupiny, se dají rozčlenit do dvou kategorií:

Vnitřní:

• Normativní systém skupiny – čím je jasnější, tím je větší soudržnost.
• Pocit uspokojení jednotlivců, který vyjadřuje jejich přání stýkat se s ostatními členy skupiny a zapojovat se skupinových aktivit.
• Podobnost mezi členy – oč je větší, o to více roste i soudržnost, přičemž se zvětšuje komunikace a interakce mezi členy.
• Velikost skupiny – menší skupiny mají větší soudržnost.

Vnější:

• Nejdůležitějším faktorem je skupinový systém odměn. Je-li zaměřen na skupinu (skupina dostane odměnu X), je soudržnost větší než když je zaměřená na jednotlivce (každý člen skupiny dostane odměnu Y).
• Hrozby a výzvy, jimž skupina musí čelit.