Strach patří k souboru základních lidských emocí. Je charakteristickým psychickým stavem, který subjekt zakouší v podobě nepříjemné úzkosti a nejistoty. Strach podtrhuje rezonanci s více či méně zlými a rušivými subtilními energiemi. Nejčastěji vychází z tendence vyhýbat se možným (nebo imaginárním) hrozbám či možným nebezpečím.

Snahy definovat tento emocionální prožitek, který zesiluje rezonanci se škodlivými subtilními energiemi, jež se objevují a přetrvávají v naší bytosti, určily širokou paletu projevů, kterými se strach na individuální úrovni projevuje. Na tom jak subjekt prožívá své obavy, z nichž se pak vyvozují pocity strachu, se rozhodujícím způsobem podepisuje osobnost člověka. Také míra zkušeností (inteligence) a výcvik rovněž představuje důležitý prvek ovlivňující vztah jedince ke strachu.

Strach může mít mnoho podob jako jsou ostych, obava, panika či děs, které souvisí s činností štítné žlázy (důležitá endokrinní žláza v lidském těle) a odvíjejí se také od intenzity prožívaného stavu. Strach se řadí k dalším základním emocím jako jsou očekávání, vztek, radost, přijetí, překvapení, bolest či odpor, které charakterizují citový život každého běžného člověka a přes filtr individuálního subjektivismu odrážejí objektivitu jeho okolí.

Vystavování se různým novým situacím nebo hromaděním obtíží může člověk zakoušet jistý pocit strachu nebo stresu, který má někdy i prospěšný dopad na jeho aktivity (hlubší soustředění, mobilizace sil apod.). Jak jeho patologické zveličení tak i úplná absence strachu podtrhují symptomy strachu jejichž nejčastější formou bývá úzkost, hrůza či fobie z děsivých zážitků.