Propriomotivační sklon předpokládající chování na základě citové potřeby a opakovatelnosti bez ohledu na okolnosti. Zvyk předpokládá zapojení se do způsobů vlastního postoje, nebo když se jeho potřeba uplatňování pravidelně opakuje a vzniká tendence uspokojit zvyk, na rozdíl od běžného chování, které se aktivuje jen v případě podmínek dané činnosti např. je rozdíl mezi možností napsat něco a zvyk psát něco denně i když nás k tomu nenutí žádné okolnosti.

Díky zvyku lidská bytost pochopí a přijímá autosugesce, které předtím přijímala ve formě sugesce. Ne náhodou jogíni tvrdí, že „zvyk převažující autosugesce je druhou vnitřní povahou, vytvářející specifické efekty projevující se časem přímo úměrně intenzitě uskutečňované autosugesce“.