Czech (CZ) Ing. Zuzana Klimšová
instruktorka jógy Liberec, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Nějakou dobu předtím, než jsem začala navštěvovat kurzy jógy, jsem začínala čím dál tím palčivěji vnímat, že nejsem v životě šťastná. Nevěděla jsem proč. Když jsem skládala vedle sebe své mini životní tragédie, nic z toho se nezdálo nijak zásadní. Nicméně nešťastná jsem byla dál. Postupně jsem začínala zjišťovat, že potřebuju v životě najít nějaký další rozměr, nějaký přesah, protože všední život mě jednoduše nenaplňoval. Zároveň jsem tak moc toužila po klidu – opravdovém klidu a smíření sama se sebou. Člověk sám sebe vytrvale tak dlouho odmítá, až zjistí, že se to vlastně vůbec nedá vydržet.
Začala jsem se zajímat o jógu a doufala jsem, že mi pomůže. V té době jsem si vzpomněla na plakát inzerující kurzy jógy, který jsem před lety zahlédla. Fascinovala mě na něm dívka, která se nesnažila předvádět, nedělala žádnou krkolomnou ásanu, ani nebyla extrémně hubená a přitom měla v očích zvláštní klid. Říkala jsem si, že na takové kurzy bych chtěla chodit. Nevěřila jsem totiž povrchním kurzům, kde lektorky předcvičují step aerobic, pilates a občas taky trochu jógu. Snažila jsem se ty kurzy najít, ale jak? Pamatovala jsem si jen výraz té dívky. Pořád jsem měla v hlavě ten plakát a říkala jsem si, že TAKOVÁ jóga mě zajímá. Ale najít kurzy jógy jen podle matné vzpomínky se mi zdálo nemožné. Tak jsem to vzdala a pár dní na to mě ten stejný plakát jako před lety udeřil do očí ve školní knihovně. Ta stejná dívka z plakátu je nyní jedna z mnoha přátel, které jsem díky kurzům poznala.
Hned od první lekce, co jsem na kurzy naší školy jógy začala chodit, jsem byla přesvědčená, že kurzy jsou opravdu autentické a cvičila jsem s obrovským nadšením. Nedovolila jsem si během cvičení skoro ani na nic pomyslet, jen jsem se soustředila. Jednou doma jsem při cvičení spontánně otevřela oči a v zrcadle na protější zdi viděla svůj odraz. Jenže jsem se s ním vůbec nedokázala ztotožnit. Bylo jasné, že to, co vidím v zrcadle, nejsem já. Byla jsem vytržená z obvyklého procesu vnímání reality.
Cítila jsem se jako oceán nebo jako vesmír, prastará, obrovsky rozlehlá a moudrá. Tak moudrá, že bych si nikdy ani ve snu nedovolila si takovou modrost se sebou spojovat. Byla jsem tady vždy a budu tady vždy. Žádné utrpení se mě nemohlo dotknout, zůstávala jsem mimo utrpení, nezměněná, v nicnenarušitelném klidu. Tak jako oceán, který tady byl a bude, netrpí pomíjivostí svých vln.
Zvláštní pocit, myslet si o sobě, že zabírám pár dm3 prostoru a najednou cítit, že ve skutečnosti se rozléhám do obrovské dálky jako pole, hory i moře dohromady. Že vlastně nějakým záhadným způsobem jsem tohle všechno, že ve všem je moje vědomí. Celý tento prožitek trval možná několik vteřin, ale za tu malou chvíli se toho stalo hodně. Když jsem se potom vrátila do běžného módu uvažování, byla jsem hodně vyděšená. Podobné prožitky, které se však později dostavily v meditacích, kdy jsem postupně přestávala cítit své tělo, ale už vůbec děsivé nebyly. Byl to pocit hlubokého štěstí a svobody, který se vůbec nedá srovnat radostí, kterou člověk v běžném životě může zažít. Tohle bylo to, co jsem tak dlouho hledala. Od té doby se pořád snažím do tohoto myslí nerozluštitelného a nepochopitelného stavu dostat a zůstat v něm. A ráda bych pomohla i ostatním být hluboce šťastní. Proto jsem se stala instruktorkou autentického starodávného umění jógy, které nás k tomu může dovést.
Na kurzy jógy chodím od roku 2012, využívám ráda všechny příležitosti k účasti na duchovních táborech a workshopech (Herculane, Costinesti, Objevování Átmanu, Ájurvéda, Šivaismus etc.), od roku 2016 také bydlím v pražském ašrámu Ódžasánanda a od roku 2018 se i starám o chod pražského centra Sundari. Zúčastnila jsem se dvouletého výukového programu pro instruktory jógy v Dánsku pod vedením Advaity Stoiana a v roce 2017 jsem začala jógu učit. Všem vřele doporučuju využívat co nejvíce duchovní akce, které naše škola nabízí, a na vlastní kůži cítit jejich sílu a atmosféru.
