ALTRUISMUS

Pojem altruismus jako první použil Auguste Comte pro označení nezištné péče o dobro bližního. Altruismus vychází z přirozenosti, ale může být i výsledkem úvahy. U živočichů stejného druhu bylo vypozorováno přirozeně altruistické chování.

J. H. Masserman například cituje pokus na opicích, které se dlouhou dobu zříkaly potravy, když pochopily, že sešlápnutí pedálu pro její výdej způsobuje elektrický šok jiné opici. D. O. Hebb výslovně uvádí, že zvířata dokáží projevovat altruistické činy: „bez učení, tedy bez nutnosti napodobování vzoru. Tyto činy tak nejsou podřízeny zákonu následku“.

Uvedené příklady ukazují, že altruismus je u zvířat vrozenou dispozicí, na rozdíl od člověka, u něhož je kombinací vrozeného a získaného. Rozum nám káže být altruističtí, neboť bez sounáležitosti se život stává nemožným.

Někteří autoři používají výrazu altruismus pro vystižení veškerých typů jednání, směřovaných ve prospěch ostatních, namísto zaměření na vlastní zisk. D. L. Krebs ho považuje za dobrovolné jednání ve prospěch ostatních, bez očekávání náhrady z vnějších zdrojů. U Sørena Kierkegaarda se altruismus objevuje jako terapie používaná v případech zoufalství.

Altruismus se tedy ukazuje být částečně dobrovolnou volbou. Jeho význam se však neomezuje jen na přání chovat se altruisticky, nýbrž odráží probuzení silového centra anáhatačakry v příslušné bytosti a vzniká v důsledku uvědomování si hlubokých pocitů lásky. Ježíš to vyjádřil slovy: „Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“ („Matouš“, 5:42) Apoštol Pavel pak v „Listu Galatským“: „Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ “ (5:14)

NAHORU