Schopnosti smyslů neboli jinými slovy deset orgánů smyslů a konání, kterými jsou:

1. Pět orgánů smyslů: a) uši, b) pokožka, c) oči, d) nos, e) jazyk;
2. Pět orgánů konání, které vedou k: a) chůzi, b) manuální činnosti nebo zacházení s předměty, c) řeči, d) sexuální funkci a aktivitě umožňující rozmnožování, e) vyměšování.

Všechny náhlé projevy pudu sebezáchovy: strach ze smrti, nevědomé ničivé impulzy vůči těm, kteří nás ohrožují na životě nebo se nás snaží napadnout či nám udělat něco zlého, to vše vychází z naší mocné touhy žít a je zjevným projevem naší nižší mysli. Prostřednictvím smyslů a orgánů konání je naše nadmentální vědomí rychle informováno o našich vztazích a vzájemném prolínání s okolním světem.

Smyslové orgány spolu s orgány konání jsou úzce spojeny s naším nadmentálním vědomím subtilními kanálky (nádí), které se na subtilní úrovni nacházejí jednak na úrovni páteře, jednak na úrovni mozku.

V některých jógových pojednáních se hovoří o džňánendrijích nebo buddhindrijích, což v překladu znamená „smyslové orgány“. V hinduismu jsou smyslové orgány považovány za tajemné síly vycházející z Indry, díky němuž je nám umožněno vnímat jevový svět (namarúpa).

Závěrem lze říci, že indrije se skládají z pěti smyslových orgánů: uší, pokožky, očí, jazyka, nosu, jež umožňují sluch, hmat, zrak, chuť a čich a z pěti orgánů konání: úst, rukou, nohou, pohlavních orgánů a vyměšovacích orgánů. Jedenáctá indrije je mysl (manas neboli vnitřní mentální smysl). Indrije zásobují manas dojmy z vnějšího světa.

V tajné buddhistické tradici tvoří indrije celek 22 fyzických a mentálních schopností obsahujících 6 základů (ajatana, šadajatana); ženskost a mužnost odlišující pohlaví; vitalitu, která určuje všechny fyziologické jevy, pocity chtění, fyzické bolesti, radosti, smutku a lhostejnosti; 5 mentálních „kořenů“, které jsou základem pro rozvoj 5 duchovních schopností (bala), jimiž jsou nezlomná víra (šraddhá), energie (vírja), paměť, schopnost dokonalého ztotožňování (samádhi) a moudrost (pradžňá).

Potom následují 3 nadpřirozené schopnosti: jistota, že lze získat přístup k pravému poznání, nezbytnému pro vstup na duchovní cestu (arjamárga), nejvyšší božské poznání, kterého se dosáhne v okamžiku uskutečnění vznešeného stavu (šrotápanna) a na konec mimořádná schopnost „toho, jenž dosáhl dokonalého poznání“ neboli jinak řečeno božská vlastnost arhata.