Vrchol nebo „špička světa“, mytická hora nacházející se ve středu vesmíru (makrokosmu). Podle starodávných indických kosmologických zobrazení je Méru místem setkání a zároveň nejvyšším sídlem všech bohů.

Nebeská Ganga pramení na vrcholku hory Méru a potom se dělí na 4 pozemské řeky, které tečou ve směru čtyř základních bodů. Na vrcholku hory Méru se zvedá Brahmův zlatý hrad ve tvaru čtverce a na jeho hradbách se nachází 8 pevností strážných božstev (lókapála). „Nebesa“ neboli Kršnovy a Višnuovy skryté subtilní světy se všechny rozkládají v pyramidálním rozvrstvení a ve svém středu mají horu Méru, kterou je v mikrokosmu lidské bytosti páteř, v jejímž středu se nachází sušumná nádí.

Dole, pod horou Méru, se nachází 7 paralelních pekelných světů a pod tím vším se říká, že žije obrovský had Vásuki (kundaliní), který podporuje svou obrovskou nekonečnou energií jak horu Méru, tak i ostatní subtilní světy a ničí je na konci každé kosmické éry (mahájuga).

Podle tajné tantrické tradice je na vrcholku hory Méru (vrcholku nebo špičce, jíž na úrovni lidského mikrokosmu odpovídá základní centrum vědomí, sahasrára) sídlo Šivy.

V buddhistickém pojetí je mytická hora Méru obklopena mořem a kontinenty, pod nimiž se ve vrstvách rozkládá 7 pekelných světů neboli jinak řečeno míst, kde se nacházejí padlí satanští duchové (prétové). Nad vrcholem Méru se dále vrství svět vyšších božských sil a svět nejvyšších božských sil v „čisté podobě“, svět nepřítomnosti formy a nakonec konečná boží „pole“ (neboli „otcovský dům“).