Doslova „čisté vědomí“ neboli „moudrost“. Je konečným vědomím jako podstata átmanu. Podle P. Deussena je to „nejvyšší duch osvobozený od jakéhokoliv subjektu, kromě sobě samého, která objímá individuální duši v období hlubokého spánku (beze snů)“. Odtud vychází definice pradžňá jako vědomí duše ponořené do hlubokého spánku.

V Buddhismu a Zenu je pojem mahájány ústřední; označuje nikoliv (abstraktní) pojmově a intelektuálně zprostředkovanou moudrost, nýbrž bezprostředně zakoušenou moudrost intuitivní, jejímž rozhodujícím momentem je postižení a pochopení blažené prázdnoty (šúnjatá), ve které je obsažená opravdová podstata světa.

Uskutečnění pradžňá bývá mnohokrát kladeno naroveň dosažení osvícení a představuje jeden z podstatných znaků buddhovství. Pradžňá je jednou z „dokonalostí“ (páramitá), jež na své životní pouti k osvobození (bhúmi) uskutečňuje bódhisattva.

Pradžňá je stav vědomí v hlubokém spánku, pro který je charakteristická nepřítomnost myšlení a kdy je džíva, přestože dočasně a bez svého vědomí (kromě pokročilých jogínů a mistrů), spojen v jedno s brahmanem. Védánta rozlišuje čtyři stavy vědomí vaišvánara – stav bdění, taidžasa – stav snění, pradžňá – stav spánku beze snů a turíja – „čtvrtý“ stav. Tím se zabývá zejména Mándúkja upanišad. Tyto čtyři stavy vědomí bývají také známy pod názvy: džágrat (stav bdění), svapna (stav snění), sušupti (stav hlubokého spánku) a turíja (blažená nadvědomá prázdnota).