Význam tohoto slova je „zvuk“. Sanskrtskou myšlenkou je to, že všechny zvuky mají dvě povahy: 1. Hmotný aspekt slyšitelného zvuku 2. Nehmotný zvukový prvek, který je mnohem subtilnější, je z velmi jemných vibrací transcendentální povahy.

Tento hluboký vnitřní aspekt, pro šabda vlastní, který je rovněž nazýván sphóta, vychází z neměnného věčného principu spolu se sílou šakti, která způsobuje osvícení.

Když slovo (dhivani), neoddělitelně doprovázeno šabda, je dokonale ústně nebo mentálně vyslovováno, uvolní vnitřní sílu a vyvolává vibraci, která sladí naši rezonanci s touto vnitřní formou (šabda), a která nám dovolí dosáhnout poznání v silové sféře makrokosmu, vede k paranormálním schopnostem (siddhi) i k duchovnímu osvícení.