JÓGA

Pojem jóga v sanskrtu znamená „spojení“, „sloučení“ či „nevýslovné splynutí“. Jóga je tradičním věděním Orientu a jeho dnešní podoba byla založena v průběhu 1. stol. př. Kr. na tradicích tisícileté moudrosti, které mají ve svém základu božská zjevení a směřují k harmonickému začlenění lidské bytosti do universa.

Jóga, spíše proslulá než známá, zůstává souborem tisíciletých systematických metod, majících za cíl definitivní duchovní osvobození lidské bytosti. Jóga, jež je na Západě známá v různých zjednodušených a někdy i degradovaných formách, je nesmírně přísnou duchovní disciplínou. Jeden z textů orientální moudrosti, „Íšvaragíta“, ohledně toho praví: „Prostřednictvím jógy se rodí konečné poznání a z vyššího poznání vyplývá jóga. Pro toho, kdo má k dispozici jógu a poznání, jež jóga umožňuje, neexistuje už nic dalšího, po čem by toužil.“

Pro většinu lidí představuje jóga podivné praktiky soustředění pozornosti, kdy se např., koncentrujete na pupek a kontrolujete své dýchání. V tomto smyslu patří do kategorie nejokázalejších výkonů některé praktiky fakírů: kroucení končetin, trans, zdánlivá smrt, levitace, telepatie, chůze ohněm atd. Praví znalci však na jógu pohlížejí mnohem vážněji a spatřují v ní hodnotu přesné a přísné fyzické i mentální disciplíny, která přesahuje stereotypnost podobných výkonů.

Původ jógy se ztrácí v mlhách času. Už ve 3. století se proslulý text svatého Hypolita „Philosophoumena“ zmiňuje o jisté kategorii zbloudilých asketů (jogínů) – gymnosofistů, jak jsou zde nazýváni. Tehdy, stejně jako dnes, trávili život nazí v přesvědčení, že Bůh stvořil jejich tělo k odění ducha. Podle nich je Bůh světlo, nikoli však jako Slunce nebo oheň, ale jako vlastnost nejvyšší nekonečné promluvy, jejíž poznání se odhaluje mudrcům, aby mohli proniknout do konečných tajemství přírody a vesmíru. Duchovní světlo je záhadnou promluvou, o níž mohou tvrdit, že ji důvěrně poznali, neboť se zbavili zbytečného osobního nazírání a ega, které je posledním oděvem ducha. Pro ně mají všechny tělesné údy a orgány stejnou důležitost, a tak nemají důvod jim přisuzovat nějakou mravní hierarchii, neboť žádný z nich není corpus delictus (sic!).

Kdo praktikuje jógu – a to může kdokoli bez ohledu na pohlaví, náboženství anebo společenské postavení – usiluje v první řadě o postupné očištění svého vědomí od tělesných pout a dosažení poznání a spojení s Bohem, přičemž paranormální schopnosti se objevují pouze jako potvrzení duchovní realizace. Jogín se připravuje na dosažení osvícení a spasení prostřednictvím sebekontroly, odpoutanosti a transcendováním všech časových i prostorových omezení.

Prostřednictvím jógy je možné cokoli, ale nikoli vše je dovoleno. Jogín si během jediného života odpykává a odstraňuje všechny své chyby, či jinak řečeno hříchy spáchané duší v předcházejících inkarnacích. Jeden text jógové moudrosti praví: „Oheň rozdmýchaný usilovnou praxí jógy umožňuje rychle a úplně spálit klec nevědomosti tvořící zlo. Pak se nám odhalí jasné poznání, jež dovoluje snadno uskutečnit stav samádhi neboli božské extáze.“

NAHORU