„Královská jóga“. Jedna ze čtyř velkých forem jógy, jejímž cílem je sjednocení s Bohem prostřednictvím vytrvalého praktikování systému popsaného mudrcem Pataňdžalim v jeho Jógasútře. Přesto se označení „rádžajóga“ objevilo až dlouho po Pataňdžalim. Rádžajóga se skládá z těchto osmi stupňů (ašta anga):

1. jama
2. nijama – první dva stupně zahrnují etické a morální postoje související s harmonickým začleněním jogína do vesmíru a sebeovládáním
3. ásana – fáze psychosomatického tréninku, která spočívá v udržování těla v naprosté nehybnosti v poloze, která podporuje specifické mentální zaměření a resonanci s určitými blahodárnými subtilními energiemi z makrokosmu
4. pránájáma – cvičení upravující rytmus a kontrolu subtilních dechů, která jsou nezbytná kvůli hlubokému vlivu dýchání na myšlení a chování
5. pratjáhára – oddělení a odstup smyslů od jejich objektů za účelem mentálního zniternění a vyloučení vnějších rušivých vlivů mysli
6. dháraná – mentální soustředění, schopnost udržet tok myšlenek pevně zaměřený na zvolený objekt, aniž by se rozptýlily a vymkly kontrole
7. dhjána (meditace) – dospěje-li mysl na tuto úroveň, nepromítá již své vlastní myšlenky na předmět meditace a postupně se s ním, díky nevýslovné rezonanci, ztotožňuje
8. samádhi – stav vznešeného kosmického vědomí, v němž neexistuje ani dualita, ani svět jevů a jogínovo vědomí je sloučeno s Božím vědomím.

Slavné pojednání Jógašikhá upanišad vysvětluje rádžajógu jako spojení radžas a retas neboli jinými slovy ženského a mužského tvůrčího principu. Dokonalým uskutečněním tohoto vnitřního spojení získává jogín intenzivní jemný lesk (rajate), takže se skrze něj projevuje tajemný blahodárný magnetismus, díky němuž se naplňuje vše, co je pro jogína dobré a žádoucí. Všechny tyto schopnosti (siddhi) se u něj spontánně objevují na základě jeho harmonického začlenění do makrokosmu prostřednictvím nevýslovného procesu rezonance.