KUNDALINÍ

Kundaliní šakti je v orientální tradici „výjimečná božská tvořivá síla, stočená jako had“ (jinak řečeno potenciálně přítomná svinutá ve vitální struktuře a v subtilním těle lidské bytosti). Kundaliní šakti je také nazývána Kundali, Kutilangi, Bhudžangini, Átmašakti, Avadhúti atd. Tato záhadná subtilní psychicko-duchovní síla je základním teoretickým i praktickým konceptem tantrismu a mnoha dalších systémů jógy. V „Hathajóga Pradípiká“ (III, 1) je kundaliní šakti vylíčena jako základní opora všech teoretických a praktických pojednání o józe. Kundaliní šakti byla pod jménem vákvirádž (zářivý tvořivý logos) zmiňována už v „Rgvédu“ a popisována jako „hadí královna“ (sarparádžní).

Díky tomu, že zkušenost probuzení a pozvednutí kundaliní šakti dynamizuje univerzální kosmické subtilní struktury bytosti, je prožívána téměř na jakékoli autentické duchovní cestě. Přesto ji popisuje pouze velice málo duchovních prací. Z tohoto hlediska mohou být tajná písma tanter považována za skutečného průvodce praktikantů, kteří systematicky vynakládají úsilí, aby v sobě probudili a nechali stoupat velkolepou sílu kundaliní šakti.

V souladu se základním esoterickým principem, podle nějž jak viditelný, tak i neviditelný subtilní mikrokosmos lidské bytosti ve svém souhrnu analogicky odráží univerzální konfiguraci makrokosmu (celého vesmíru), je kundaliní šakti jednomyslně vnímána jako individualizované vyjádření nejvyšší ženské subtilní tvořivé vesmírné energie parašakti v lidském měřítku. Tato nejvyšší božská energie (parašakti) se projevuje jak v podobě kundaliní šakti, tak i v podobě subtilní vitální energie (prány). Kundaliní šakti je však nejdůležitější silou, která umožňuje duchovní pokrok. Soustředění pránické síly, kontrolované rytmizací dechu, probouzí kundaliní šakti a následně ji pozvedá podél páteře subtilním energetickým kanálem sušumná nádí do subtilních těl.

Kundaliní šakti je často zobrazována v potenciálním stavu, zářící jako milióny sluncí v subtilním těle lidské bytosti, na úrovni nejnižšího silového centra (múladháračakry). Potenciální stav kundaliní symbolizuje obraz hada třiapůlkrát stočeného na úrovni múladháry. Tento had, když spí, uzavírá bránu osvobození, bránu, která je vlastně spodním otvorem centrálního subtilního energetického kanálu sušumná nádí. V proslulém pojednání „Jóga Górakša samhita“ se tak ohledně tohoto aspektu říká:

„Hrozivá hadí síla (kundaliní šakti) spočívá stočená u kořene páteře v subtilní rovině (múladháračakře) a je v úzkém spojení se subtilním vejcem lidské bytosti (kanda), tedy ohniskem, z něhož vycházejí všechny energetické kanály (nádí), přičemž svou hlavou zakrývá otvor brány k absolutnu (brahmadvara neboli spodní otvor sušumny nádí). Jejím otevřením se lze vydat úzkou a jistou cestou, jež vede k absolutnu (Bohu). U běžného člověka zůstává hadí síla (kundaliní šakti) spící (v potenciálním stavu) a svou tváří tuto bránu zakrývá. Je-li probuzena díky duchovnímu rozlišování spojenému s blahodárnou činností mysli (tvořivým, intenzivním a nepřetržitým duševním soustředěním), stoupá kundaliní postupně po páteři (sušumnou nádí) jako neviditelné (zároveň však sílu dávající) vlákno, jež prochází uchem jehly.

Když spí (nachází se v potenciálním stavu), je jako stočený had, ale když se probudí prostřednictvím ohně (nadšení) jógové praxe (mentálním soustředěním a kontrolou dechu), podobá se zářivé vibrující struně, která začne stoupat po páteři sušumnou nádí a ladí lidskou bytost na frekvenci vibrace určitých subtilních silových sfér. Tak jako je možné otevřít dveře správným klíčem anebo někdy i s použitím síly, musí jogín pevně zabrat, aby otevřel dveře osvobození prostřednictvím probuzení a vzestupu kundaliní šakti.“

Jogín tantrik se trvale snaží přimět základní subtilní energii kundaliní šakti, aby se „rozvinula“ a následně stoupala a upevnila v lotosu o tisíci okvětních lístcích v oblasti temene (sahasrára), který představuje nejvyšší pól psychicko-duchovní energie lidské bytosti a sídlo (subtilní oblast projekce) Šivy (Boha). Nejvyšší blažené sjednocení, k němuž tak dochází na této úrovni (sahasráry) mezi Šivou a Šakti (Bohem vnímaným v Jeho transcendentním aspektu, resp. Bohem vnímaným jako Jemu vlastní subtilní energie v projevu) představuje nejvyšší cíl v józe. Toto sjednocení se v bytosti jogína projevuje jako radikální osvěcující transformace, která nastane ve sféře jeho vědomí. Zruší nepříjemný pocit omezené individuality (ega) a naplní celé jeho stvoření základním božským nektarem duchovní nesmrtelnosti (kulamrta neboli sóma), který je vychutnáván jako nevýslovný vesmírný stav štěstí (ánanda).

Vzestup kundaliní šakti z múladháračakry až na úroveň sahasráry je spojen s velmi bohatou paletou stavů a výjimečných jevů, obzvláště tepelné a světelné povahy (džjótis – vnitřní subtilní světlo), ale i s různými kategoriemi vznešených subtilních zvuků (náda). Podle textu „Jógašikhá upanišad“ (I, 114) probuzení a trvalá stimulace subtilní energie kundaliní šakti vyvolává na úrovni středového energetického kanálu (sušumná nádí) pocit podobný mravenčení nebo příjemnému mrazení, který stoupá po páteři vzhůru. Některé z těchto účinků probuzení kundaliní jsou jasně pozorovatelné i na fyziologické úrovni, mohou být však velmi rušivé, hlavně pokud k tomu dojde spontánně a náhle, bez přípravy a odpovídajícího pročištění bytosti praktikanta. Takové účinky popsal mezi jinými také proslulý soudobý jogín Gópí Kršna, který po letech praxe jógy v sobě probudil tuto obrovskou sílu a potom se ji postupně naučil ovládat. Zkušenost probuzení kundaliní šakti popisuje takto:

„Současně jsem spolu se subtilním zvukem ohlušujícím jako vřava vodopádu cítil, jak mě zaplavuje proud neobyčejně intenzivního tekutého světla, které stoupalo páteří a rozlilo se mi do mozku. Úplně nepřipravený na takový zážitek jsem jím byl naprosto zaskočen, ale okamžitě jsem znovu získal vládu sám nad sebou, zůstal sedět v téže meditační pozici a udržoval mysl pevně zaměřenou na předem vybraný předmět soustředění. Vnitřní světlo bylo čím dál zářivější a zvuk čím dál silnější a já měl pocit houpání, po němž jsem si uvědomil, že vystupuji z těla (astrální zdvojení), úplně obklopený světelnou svatozáří.“

Konečná realizace jogína tantrika je považována za úplnější než realizace rádžajogína, protože zahrnuje i fyzické tělo. Jinými slovy není pouze transcendováním těkavosti mysli, ale osvěcuje, transmutuje a radikálně transformuje dokonce i fyzické tělo; to je v tu chvíli zakoušeno jako kosmizované, rozpínající se a božské tělo (divjadeha). Tímto způsobem jogín tantrik spojuje ideál osvobození (mukti) s intenzivním a zároveň odpoutaným prožitkem radosti ze všeho, co je v tomto světě skutečně okouzlující a vznešené (bhukti).

NAHORU