Tajuplná jóga meditativního pohlcení; tato tajná forma jógy obsahuje mnoho metod tantrické povahy a zahrnuje provádění meditačních technik za účelem rychlého transcendování všech podmíněností individuálního vědomí. Tajné techniky lajajógy zahrnují rovněž kontrolu a rytmizaci subtilního dechu (pránájáma) a v některých situacích vyžadují provádění určitých gest a niterných postojů (mudrá), které umožňují okamžité naladění bytosti toho, kdo je provádí, na odpovídající subtilní energie z makrokosmu.

Chamtivost, skrblictví, přehnané úsilí shromáždit co nejvíce majetku a schraňovat ho pouze pro sebe. Příčinou lakoty je převládající a neharmonická aktivace múladháračakry. Kromě hamižnosti je lakota provázená krajní izolací od ostatních, nepodloženým podezíráním blízkých, závistí vůči těm, kdo vlastní hmotný majetek, nedostatkem štědrosti, zákeřností a lačností.

Božský pocit euforie, v němž se rozpínáme od konečného k nekonečnému. Zejména pro jogíny je opravdová láska závratný, božský pocit, jenž umožňuje tomu, kdo ho naplno prožívá, vnímat nevýslovnou euforickou expanzi vlastní bytosti a pole vědomí od konečného k nekonečnému. Důležitou vlastností opravdové lásky je, že představuje trvalý protipól sobectví.

Blahodárná charakterová vlastnost toho, kdo je dobrý a z tohoto důvodu zůstává trvale v rezonanci se subtilními energiemi dobra a harmonie z makrokosmu. Na otázku, co je to laskavost, Alexandru Vlahuta inspirativně napsal: „Ohromující krása, která je bezprostředně vnímána duší“.

viz AVALANCHE.

Postoj, sklon lehce uvěřit, bez jakéhokoliv ověření, toho co nám ostatní tvrdí, předpokládá naivitu, nemáme si ji ale plést s důvěrou v lidi. Lehkověrnost je nekritická a může přinést škodlivé vlivy, zklamání atd. díky příliš velké receptivitě. V lidské bytosti ukazuje na převahu silového centra svádhišthánačakry (receptivní aspekt).

„Hra“. Tento termín se hlavně používá pro svět jevů, který je svobodnou, spontánní a odpoutanou hrou Boha. Proto se také Stvoření často říká „Boží hra“. Lílá představuje kategorii toho relativního, na rozdíl od nitja („toho stálého“), která představuje Absolutno.

Posvátný symbol božství. V sanskrtu má pojem lingam obecně význam „symbol“, „znamení“, „pečeť“ Boha. V hinduistické praxi konkrétně slovo lingam označuje „vztyčený oltářní kámen v chrámu“ s falickým vzhledem i konotacemi. V této symbolické podobě tvořivé transcendence je obvykle uctíván Šiva, základní mužský princip.

„Svět“, specifická oblast makrokosmu vymezená buď prostorově a svým umístěním, nebo specifickou vibrační frekvencí určitých zón či vrstev, které jsou dány energiemi, které se v těchto oblastech manifestují. Tyto paralelní úrovně či světy mají rovněž svou analogickou projekci na úrovni mikrokosmu lidských bytostí, a to v určitých konkrétních oblastech či sférách, které lze vnímat a zpřístupnit prostřednictvím tajných subtilních silových center, čaker. Všechny tyto „světy“ neboli lóky jsou v mikrokosmu lidské bytosti jasně homologizovány v určitých konkrétních oblastech neboli zónách.