Posvátný symbol božství. V sanskrtu má pojem lingam obecně význam „symbol“, „znamení“, „pečeť“ Boha. V hinduistické praxi konkrétně slovo lingam označuje „vztyčený oltářní kámen v chrámu“ s falickým vzhledem i konotacemi. V této symbolické podobě tvořivé transcendence je obvykle uctíván Šiva, základní mužský princip. Ve starodávných moudrých textech Šiva puráně a Nandi upa puráně Šiva prohlašuje: „Jsem všudypřítomný, avšak moje přítomnost je mimořádně mocná ve dvanácti symbolických formách, nacházejících se na dvanácti posvátných místech.“

Těchto dvanáct symbolických forem je dvanáct velkých lingamů, které byly v souladu s principem shody mezi mikrokosmem a makrokosmem vztyčeny a umístěny na území Indie ve dvanácti proslulých chrámech zasvěcených uctívání Šivy (věčného mužství). Představují dvanáct jeho aspektů neboli forem (konkrétních projevů). Tyto lingamy jsou uctívány v chrámech věnovaných:

1) Somanáthovi (vládci tajuplné subtilní energie esenciálního nektaru sóma, který vyživuje a pohání celý makrokosmos) v Gudžarátu;

2) Mallikardžunovi (hoře dokonale blahodárné energie neboli šrí);

3) Mahákálešvarovi (velkému vládci času) v Udžajínu;

4) Omkarovi (Šivovi ztotožněnému s fundamentálním subtilním zvukem či tvořivým slovem (logem), pranavou AUM), v Omkara Mandhattě, nedaleko pramenů v Narmadě;

5) Amarešvarovi (vládci, jenž definitivně transcendoval smrt, neboli bohu bohů) v Udžajínu;

6) Vaidjanáthovi (inspirátoru všech lékařů a léčitelů) v Deogarhu v Bengálsku;

7) Ramešvarovi (Rámovi vládci), chrám položený v nejjižnějším cípu Indie, naproti ostrovu Cejlon. Tento lingam byl podle legendy vztyčen samotným Rámou. Chrám, i dnes velice dobře udržovaný, je jedním z největších a nejznámějších chrámů celé Indie;

8) Bhímašankarovi (hrozivému zachránci) v Dracharamu;

9) Višvešvarovi či Višvanáthovi (panovníkovi celého projeveného vesmíru neboli makrokosmu) v Benáresu, nazývaný též Džjótir-Linga (světelný lingam);

10) Trjambakovi (tříokému) poblíž pramenů řeky Gomati;

11) Gautamešovi (vládci Gautamy neboli Buddhy) a

12) Kedarnáthovi (nejvyššímu vládci subtilního prostoru mezi obočím, kedary neboli ádžňáčakry), ve výšinách Himálají, kde je Šiva uctíván v podobě obrovského kusu skály.

Lingam je symbolem síly obnovy, pramenem a kanálem semene jakožto aktivního principu. Četné, nikoli náhodné tvary jako vztyčený palec, vertikálně postavený kámen, sloup, strom apod. mají všechny falické konotace. Jejich znázornění nemusí mít nutně esoterický nebo erotický význam: mohou jednoduše poukazovat na tajuplnou, mužskou, (+), základní, plodivou sílu uctívanou v této podobě od pradávna.

Falický symbolismus hraje v orientálním, ale také judaistickém myšlení důležitou roli. Devátá sefíra Jesod představuje skrytou mužskou sílu početí jakožto základ všeho živého. V Sefer Bahiru je falus v erekci přirovnáván ke spravedlivému člověku, který je jako sloup a jako takový představuje základ a těžiště rovnováhy nebe a země. V úzkých vztazích mezi mikrokosmem a makrokosmem odpovídá mužská (+) kosmická energie pozemským činům konaným spravedlivým člověkem prostřednictvím transfigurace. Přítomnost či nepřítomnost spravedlivých lidí (kteří jsou díky zdrženlivosti prostřednictvím sexuální milostné kontinence analogicky i symbolicky řečeno ve stálé erekci) na zemi posiluje či oslabuje (v případě vyčerpaných, neschopných, nekontinentních a zhýralých lidí) spojení mezi nebem (+) a zemí (-).

Také lingam sílí anebo slábne v závislosti na přítomnosti (díky dokonalé a stálé kontrole tvořivé energie) či nepřítomnosti (ztracené v případě nekontinentních lidí) energie, kterou sexuálně milostně kontinentní člověk má a kterou dokáže posilovat transmutací a sublimací. Spravedlivý muž – mužný a schopný držet se na uzdě (dokonale sexuálně milostně kontinentní) – je nikoli náhodou nazýván věčným základem tohoto světa (Přísloví 10:25). Z pohledu mudrců podpírá obrovský (makrokosmický) lingam mužského principu jako kosmický sloup všechen život a celý vesmír.

Podle Galénova názoru, zažitého po celý středověk, pochází mužské semeno (+) z mozku a sestupuje míchou. Právě proto lingam představuje Orient, Levantu, mystický Východ, místo a původ života, tepla a světla. Je nazýván sedmou končetinou nebo údem člověka: je středem, kolem nějž se rozbíhají nohy, ruce, páteř, kterou proudí semeno, a hlava, v níž se semeno tvoří. Se svou milenkou, osmým (ženským) údem (matricí – jóni) se střetává čelně; předává jí semeno jako kanál vlévající se do moře.

Podle Sefer Jeciry falus toho, kdo je sexuálně zdrženlivý (sexuálně milostně kontinentní), nejenom vytváří vyšší energii, ale zároveň i vyvažuje neviditelné struktury bytosti člověka, potažmo celý řád světa. Odtud pak je nikoli náhodou tato sedmá končetina (lingam), jež je v případě sexuálně milostně kontinentního člověka činitelem psychomentální rovnováhy vnitřní struktury člověka a jeho dynamiky navenek, dávána do souvislosti se sedmým dnem stvoření, dnem odpočinku a právem „dobré moci“, mající za úkol zachovávat a vyvažovat svět svou obrovskou tajuplnou mužskou energií.

V různých znázorněních vyjadřuje lingam záhadnou mužskou solární (+) božskou tvořivou sílu a v případě zdrženlivého člověka (sexuálně milostně kontinentního) je uctíván jako nevysychající pramen vyššího vznešeného života. Odtud také důležitost přikládaná, zejména v józe a tantře, prospěšnému používání (v případě sexuálně milostně kontinentního člověka) obrovské tvořivé energie sedmého údu (lingamu). (Viz G. C. Scholm: Les Origines de la Kabbale, Paříž, 1996, str. 165-169).