LINGAM

V sanskrtu má pojem lingam obecně význam „symbol“, „znamení“ či „pečeť“ Boha. V rámci praxe hinduismu slovo lingam konkrétně označuje vztyčený oltářní kámen v chrámu vyznačující se falickým vzhledem a konotací. V této symbolické podobě tvořivé transcendence je obvykle uctíván Šiva, základní mužský princip. Ve starodávných textech moudrostiŠiva purána“ a „Nandi upa puránaŠiva prohlašuje: „Jsem všudypřítomný, avšak moje přítomnost je mimořádně mocná ve dvanácti symbolických formách, nacházejících se na dvanácti posvátných místech.“ Těchto 12 symbolických forem je 12 velkých lingamů, které byly v souladu s principem shody mezi mikrokosmem a makrokosmem vztyčeny a umístěny na území Indie ve 12 proslulých chrámech zasvěcených uctívání Šivy (věčného mužství), představují 12 jeho faset neboli forem (konkrétních projevů). Tyto lingamy jsou uctívány v chrámech věnovaných:

  1. Somanáthovi (vládci tajuplné subtilní energie základního nektaru sóma, který vyživuje a pohání celý makrokosmos) v Gudžarátu;
  2. Mallikardžunovi (hoře dokonale blahodárné energie neboli Šrí);
  3. Mahákálešvarovi (vládci velkého času) v Udžajínu;
  4. Omkarovi (Šivovi ztotožněnému se základním subtilním zvukem či tvořivým slovem (logem), pranavou AUM), v Omkara Mandhattě, nedaleko u pramenů Narmady;
  5. Amarešvarovi (vládci, jenž definitivně transcendoval smrt, neboli bohu bohů) v Udžajínu;
  6. Vaidjanáthovi (inspirátorovi všech lékařů a léčitelů) v Deogarhu v Bengálsku;
  7. Ramešvarovi (vládci Rámy), chrám položený v nejjižnějším bodě Indie, v úrovni ostrova Cejlon. Tento lingam byl podle legendy vztyčen samotným Rámou. Zmíněný chrám je dodnes velice dobře udržovaný a je jedním z největších a nejznámějších z celé Indie;
  8. Bhimašankarovi (hrozivému zachránci) v Dracharamu;
  9. Višvešvarovi či Višvanáthovi (panovníkovi celého projeveného vesmíru neboli makrokosmu) v Benáresu, nazývaný též Džjótir-Linga (světelný lingam);
  10. Trjambakovi (tříokému) v blízkosti pramenů řeky Gomati;
  11. Gautamešovi (vládci Gautamy neboli Buddhy) a
  12. Kedarnáthovi (nejvyššímu vládci subtilního prostoru mezi obočím, kedara nebo ádžňáčakra), ve výšinách Himálají, zde je Šiva uctíván v podobě obrovského kusu skály.

Lingam je symbolem regenerující síly, pramenem a kanálem semene jakožto aktivního principu. Četné, nikoli náhodné tvary jako palec, vertikálně vztyčený kámen, sloup, strom apod. mají všechny falickou konotaci. Jejich zobrazení není nutně esoterické nebo erotické: mohou znamenat jednoduše tajuplnou, mužskou (+), základní, plodící sílu, uctívanou v této podobě ve všech starých tradicích.

Falický symbolismus hraje v orientálním, a dokonce i v židovském myšlení důležitou roli. G. C. Scholem ve své knize „Les Origines de la Kabbale“ upřesňuje, že devátá sefíra Jesod představuje skrytou mužskou sílu plození, jakožto základ všeho, co je živé. V „Sefer Bahiru“ je falus v erekci srovnáván se spravedlivým člověkem, který, podoben sloupu, je zároveň považován za základ a místo rovnováhy mezi nebem a zemí.

V úzkých vztazích, které existují mezi mikrokosmem makrokosmem, odpovídá mužská (+) kosmická energie pozemským činům, konaným spravedlivým člověkem prostřednictvím transfigurace. Přítomnost či nepřítomnost spravedlivých lidí (kteří jsou díky zdrženlivosti prostřednictvím sexuální kontinence® analogicky i symbolicky řečeno ve stálé erekci) na zemi posiluje či oslabuje (v případě vyčerpaných, neschopných, nekontinentních a zhýralých lidí) spojení mezi nebem (+) a zemí (-). Také lingam se posiluje anebo slábne v závislosti na přítomnosti (dokonalé a stálé kontrole tvořivé energie) či nepřítomnosti energie (ztracené v případě nekontinentních lidí), kterou má ten, kdo je sexuálně kontinentní, anebo kterou si sexuálně kontinentní člověk dokáže zvyšovat transmutací a sublimací.

Spravedlivý muž – mužný a schopný se držet na uzdě (dokonale sexuálně kontinentní) je nikoli náhodou nazýván základem tohoto světa („Podobenství“, 10:25 ze „Starého zákona“), neb ve vizi mudrců tento obrovský (makrokosmický) lingam mužského principu podpírá život jako sloup podpírající celý vesmír.

Podle Galénova názoru, zažitého po celý středověk, mužské semeno (+) pochází z mozku a sestupuje míchou. Právě proto lingam představuje Orient, Levantu, mystický Východ, místo a původ života, tepla a světla. Je nazýván sedmou končetinou nebo údem člověka: je středem, okolo nějž se rozvětvují nohy, ruce, páteř, kterou teče semeno, a hlava, v níž se na počátku semeno tvoří. Se svou milenkou, osmým (ženským) údem (matricí (jóni)) se střetává čelně; předává jí semeno jako kanál vlévající se do moře. Podle „Sefer Jeciry“ plní falus toho, kdo je sexuálně zdrženlivý (sexuálně kontinentní), nejenom funkci vyššího vytváření energie, ale zároveň i rovnováhy v rovině neviditelných struktur člověka a řádu světa.

Odtud pak je nikoli náhodou tato sedmá končetina (lingam), jež je v případě sexuálně kontinentního člověka faktorem psychomentální rovnováhy v lidské struktuře a dynamice, dávána do souvislosti se sedmým dnem stvoření, dnem odpočinku a s právem mocného a dobrého, jehož úlohou je udržovat a vyrovnávat svět svou obrovskou tajuplnou mužskou energií. V různých znázorněních označuje záhadnou mužskou solární (+) božskou tvořivou sílu a v případě zdrženlivého člověka (sexuálně kontinentního) je uctíván jako nevysychající pramen vyššího vznešeného života. Odtud také důležitost přikládaná, zejména v józe a tantře, prospěšnému používání (v případě sexuálně kontinentního člověka) obrovské tvořivé energie sedmého údu (lingamu).

NAHORU