Paměť je komplexní biologická, mentální a duševní aktivita, umožňující ukládání, uchování a následné vyvolání – v podobě vzpomínek – svého druhu holografickým způsobem, informací shromážděných v mikrokosmu člověka. Z jogínského hlediska se dá o paměti říct, že je to komplexní funkce úzce a tajemně spjatá s ákášatattvou, spočívající ve schopnosti vzpomínat si, které se v józe říká smrti (sanskrtské slovo).

Dvojice muž-žena je realita Stvoření. Příběh Stvoření z knihy Genesis hovoří o lidstvu rozděleném na dvě, od počátku existující pohlaví. Šestého dne stvořil Bůh Otec člověka podle své tváře a podoby a dočítáme se – což je velmi podstatné – že člověk byl od samého počátku zamýšlen jako muž i žena současně. To je zásadní poznatek, protože se z něj dozvídáme, že na počátku byl každý člověk stvořen tak, aby v určitou chvíli dosáhl velkolepého androgynního stavu.

Nejvyšší síla, jejím základem je (božská) makrokosmická milost, jejími atributy jsou: oddanost, obětavost, láska a soucit. Kdo vládne nejvyšší silou, magickou všemohoucností, nikdy jí nepoužije ke konání skutků daných iluzí (májá), jinak řečeno k jednání pramenícímu z pýchy a sobectví.

Paramátman je absolutní božské vědomí, nejvyšší makrokosmické univerzální Já (átman). Paramátman je totožný s Brahmanem neboli Bohem. Nejvyšším cílem jakéhokoli autentického systému jógy je usnadnit úplné splynutí mezi átman (individuálním Já) a paramátman (univerzálním Já).

Spisovně ten, kdo dosáhl druhého břehu“ neboli transcendence. Všeobecně překládáno jako „dokonalost“, pojem páramitá označuje duchovní ctnosti, které Bódhisattva uskutečňuje na své cestě (bhúmi).

Pesimismus (z latinského pessimus „velmi zlý, nejhorší“) je převážně zaujímané stanovisko, které v nás vytváří rezonanci se škodlivými subtilními energiemi z makrokosmu, podle nějž je nadvláda zla, utrpení a nespravedlnosti ve světě nevyhnutelná a které se staví za názor, že odpor vůči tomu je marný a pokrok nemožný. Oproti optimismu je pesimismus obecně vzato odrazem absence duchovního pohledu na věc a znamením krizové situace společností, velkých skupin lidí a osob v těžkých chvílích či v úpadku.

Nedůvěra, která znemožňuje rezonanci a empatii, pochybnost o upřímnosti, o poctivosti blahodárných záměrů něčích činů. Označuje-li se jako domněnka velice slabě podložený názor, pak oprávněné obvinění je nezpochybnitelně dokázáno fakty a podezření je legitimní pochybností, k níž vede souběh reálných fakt a vnitřní přesvědčení, že někoho je důvod podezírat (s ohledem na předchozí zkušenosti).

Soubor servomechanismů a nezprostředkovaných zásahů vědomí, zásobárna informací a operací vyvolaných rezonancí, ze kterých se budují stavy vědomí. Zprostředkující systém tvořící část „já“, lišící se však od vědomého „Já“, neboť přetrvává v latentní či implicitní podobě, a zároveň lišící se radikálně od nevědomí. Podvědomí představuje receptivní neboli ženskou stránku, zatímco vědomí (mysl) ve vztahu k podvědomí představuje stránku mužskou, aktivní. Podvědomí je jakýmsi „latentním“, potenciálním vědomím, které je nižší než jasné vědomí, ale existuje současně s ním a věrně mu slouží.

Pojem pohostinnost pochází z latiny („hospitalis“) a vyjadřuje dobré přijetí a hoštění někoho. Pohostinnost může být pojímána jako soubor norem, chování a postojů, nacházejících se v srdci lidské společnosti, známých a nahlížených jako známka duševní otevřenosti.

Pokora (latinsky „humilitas“) je podstatným jménem odkazujícím k přídavnému jménu „humilis“, které lze přeložit jako „pokorný“, ale také jako „na zemi“, „ze země“ nebo „dole“, majícím souvislost i s pojmem „humus“ (země). Je definována jako vlastnost, kdy má osoba s ohledem na své vlastní chyby na sebe pokorný náhled a dobrovolně se podřizuje Bohu a kvůli Bohu i ostatním.