Zkušenosti: Pobyt v ústraní na Šierně

Rubrika: Zpravodaj

Autor: Ondřej Nečas

Navzdory všeobecnému přesvědčení cesta jógy od svých aspirantů nevyžaduje vzdát se společenského života a každodenních povinností, aby mohli trávit život v ústraní mimo civilizaci prací na svém povznesení. Jejím cílem je naopak všechny nabyté duchovní zkušenosti prakticky integrovat do každodenního života. Přesto je nezpochybnitelné, že pobyt na tichém a klidném místě v přírodě, kde se můžeme bez rušení věnovat rozjímaní, meditacím a dalších technikám jógy, je k prohloubení sebepoznání a k duchovní transformaci nanejvýš příznivý. Moudré řešení, jak skloubit tyto dva pohledy, tedy introspektivní stránku jógy se svojí společenskou úlohou, představuje pravidelná účast na retreatech, tedy pobytech v odloučení, kde se po nějakou dobu můžeme intenzivně buď o samotě, nebo se skupinou společně naladěných lidí věnovat své praxi.

Čas na podobný pobyt bychom si měli udělat pokaždé, když se začínají projevovat škodlivé vlivy duchovní saturace, tedy když ztrácíme kontakt s energií začátku naší duchovní cesty, když se snižuje naše aspirace, když se delší dobu nedokážeme vymanit z nějaké krize anebo fyzického či psychického trápení, zkrátka kdykoliv se potřebujeme zvnitřnit, znovu najít svůj střed, uzdravit nějaké vnitřní zranění, uvědomit si smysl a směřování věcí ve svém životě, spojit se s Pravdou anebo prostě být nějaký čas o samotě s Bohem. Retreat je jako takové nadechnutí se, nový impuls, který v člověku často doznívá i mnoho dní po jeho skončení (podle délky pobytu a intenzity praxe) a přispívá k tělesné regeneraci, duševní svěžesti a obnovuje naší aspiraci, jednu z nejcennějších věcí, které na duchovní cestě máme, a kterou proto musíme neustále velmi dobře střežit.

Naše duchovní škola pořádá řadu meditačních táborů (tábor objevování átmanu, tábor lajajógy a další) právě za tímto účelem. Kromě toho studenti mají možnost využít kdykoliv během roku neorganizovaný pobyt v naprostém odloučení v překrásných rumunských horách na poustevnách v okolí Šierny, v údolí mezi pohořím Bucegi a Piatra Craiului jižních Karpat. K dispozici jsou tu tři druhy pobytu: placený pobyt, který nabízí větší pobytový komfort a společný program, který zajišťují instruktoři jógy školy MISA, klasický pobyt v malých poustevnách o více lidech s elektřinou a tekoucí vodou s vlastním programem, anebo pobyt úplně o samotě bez vody a elektřiny (v tzv. domku růží). Poslední dvě varianty jsou neplacené, zahrnují však maunu (závazek mlčení) a minimální praxi 8 hodin denně. O pobyt na retreatu na Šierně je nutné zažádat předem, mít doporučení od svého instruktora jógy a podepsat souhlas s pravidly pobytu (detaily a kontakty vám sdělí váš instruktor).

Cesta

Pokud se rozhodnete absolvovat toto dobrodružství, potřebujete se nejdříve dostat do Brašova (vlak, autobus), pokud letíte do Bukurešti, doporučuji přímo z letiště využít shuttle transport (cesta do Brašova vás bude stát 80 lei, rezervujte předem) a nechat se vyložit na druhém autobusovém nádraží (Autogara 2). Pokud přijedete vlakem, dostanete se na Autogara 2 z hlavního vlakového nádraží městským autobusem číslo 23 (čtvrtá zastávka Stadionul Tineretului). Z Autogara 2 buďto pojedete dálkovým autobusem směrem na Campulung / Pitesti a domluvíte se s řidičem, aby vás vyhodil u odbočky na Šiernu, nebo pokud byste museli čekat příliš dlouho, můžete jet linkovým autobusem (jezdí cca každou půlhodinu) do vesnice Moeciu de Jos (po cestě mimochodem minete středověkou pevnost Rašnov a především proslulý hrad Bran, na jehož prohlídku se v sezóně čekají několikahodinové fronty navzdory tomu, že s proslulým knížetem Vladem toho má jen málo společného).

U první varianty, když pojedete dálkovým busem, budete muset dojít asi 3 km pěšky. U druhé varianty je to z Moeciu de Jos na Širneu cca 10 km. Konkrétně půjdete k penzionu „Pensiunea Soarelui“ (je na mapě). Z Moeciu de Jos si doporučuji zavolat taxi (30 lei, číslo vám pošle koordinátor), dá se sice jít i pěšky, ale s těžkým batohem to může zabrat až 3,5 h, není to příliš snadný terén. Cesta navíc občas vede korytem potoka a není možnost jej obejít, a ačkoliv část trasy vede po červené značce, zapomeňte na turistický komfort z Česka. Značky jsou jen nahodilé tečky na stromech a občas budete muset cestou improvizovat. Bez dostatku času, offline navigace a GPS se do tohohle podniku raději nepouštějte a i tak počítejte s drobnými odchylkami mapových podkladů (s mapou od Seznamu však kromě chybně zaznačeného koryta potoka nebyl větší problém). Pokud pěší variantu risknete, nebo se touto cestou budete vracet zpátky, odměnou za mokré boty a pot vám budou nádherné přírodní scenérie a výhledy. A kdybyste se náhodou v kopcích chtěli ztratit, nepanikařte, vždy stačí sejít dolů do údolí a jít stále po proudu potoka, který vás bezpečně dovede zpět do vesnice. Od penzionu je to na místo asi 15 minut (přesnou cestu vám prozradí koordinátor).

Praxe

Retreatu na Šierně se můžete účastnit o samotě (a věnovat se převážně technikám jógy) nebo se svou milou/milým (a zařadíte případně i tantrické techniky v páru). Minimum denní praxe je v každém případě 8 hodin, z čehož 4 hodiny má tvořit dynamická sublimace (uddijána, naulí, olimudry či pránájámy na sublimaci, ne statické ásany) a zbývající polovinu je možné strávit libovolnými technikami (různé druhy meditací, modlitba, rozjímání, ásany, požehnání, jiné speciální techniky a praktická zasvěcení z táborů a další – jak sami budete chtít). Některé z pousteven jsou vybaveny na provádění kajakalpy (pobyt ve tmě), pro kterou je však nutné získat speciální povolení pokud trvá déle než týden.

Ve volném čase se můžete věnovat karmajóze či procházkám v přírodě, je však doporučeno i během volna alespoň pracovat v duchu s nějakou mantrou, neustále se obracet do svého nitra, nebo praktikovat jinou podobnou techniku, která se nevylučuje s vnějšími činnostmi (bdělá přítomnost, Šambava mudrá, vědomá chůze a podobně). Večer před usnutím je dobré věnovat nějaký čas vyjadřování vděčnosti Bohu Otci a duchovnímu průvodci a během noci patří k pravidlům retreatu alespoň jednou vstát a cvičit šíršásanu (stoj na hlavě) pro vytříbení a produchovnění snů.

Domky i krajina kolem jsou neuvěřitelně duchovně nabyté díky mnohaleté intenzivní praxi dalších jogínů, kteří na těchto místech pobývali před vámi, a připravení aspiranti tak zde mohou (rovněž s přispěním čisté revitalizující a očišťující přírody) s minimálním úsilím velice rychle zakoušet různá hluboká vytržení a duchovní stavy.

Praktické věci

Kromě obvyklých věcí a jídla na celou dobu se může hodit přibalit si utěrku a houbičku na nádobí, náhradní baterky (AA i AAA) do budíčků a svítilen, toaletní papír a hygienické ubrousky, sirky, baterku, provázek, netikající hodinky a sadu proti klíšťatům. Buďte připraveni, že během retreatu není možné používat mobilní telefon (zůstává v úschově). Ve vesnici dole (asi 40 min cesty) lze při delších pobytech koupit nejnutnější potraviny. U pastevců v okolí pohodlně nakoupíte čerstvý sýr (slaný je telemela, sladký urda) a kravské mléko (doporučuji pít až po převaření, pokud nejste zvyklí).

Vařit si je možné na plynovém vařiči a to i v poustevnickém domku růží, rovněž nádobí je k dispozici a dokonce i přikrývky a lůžkoviny. Voda teče pouze v hlavních poustevnách, v domku růží si pro vodu budete chodit k prameni (je to asi 15 min cesty hodně z kopce, což člověka opravdu naučí šetřit a zvažovat veškerou spotřebu), nebo si při troše štěstí můžete nachytat dešťovku ze střechy. V létě není problém vyžít jen s mikinou, počasí bývá nádherné a budete ušetřeni úmorných veder sužujících města, na podzim či v zimě je pobyt na poustevnách samozřejmě náročnější a je potřeba s tím počítat a řádně se připravit.

Zvířata

Okolí Šierny je pro člověka městského typu trochu divoký kraj. Mezi nástrahy, se kterými si budete muset umět poradit, patří rovněž tamější fauna. Lesy jsou plné medvědů, kteří se v posledních letech v Rumunsku přemnožili (před našim pobytem prý jeden lezl na strom před chatou a zlomil tam větev) a v lesích žijí vlci. Jako prevence se jednoduše doporučuje při procházkách nepřehledným terénem vydávat nějaký pravidelný zvuk, abyste divoké šelmy předem vyplašili (samy o vás nebudou mít zájem, nebezpečí by mohlo vyvstat jedině při kontaktu s mládětem, kterého bude medvědí matka před vaší invazí chránit). Pokud byste náhodou na svých cestách přece jenom na medvěda narazili, snažte se mu obloukem vyhnout. Kdyby vás začal pronásledovat, upusťte na zem batoh s jídlem, nebo alespoň část oblečení, pokud nic jiného nemáte (pro zaměstnání a zdržení vašeho akutního problému) a vezměte nohy na ramena. Někdo doporučuje utíkat před medvědy po svahu po vrstevnici, protože na takový pohyb prý nejsou dobře vybaveni (tedy nikoliv kolmo nahoru nebo dolů), nicméně si nejsem jistý, jak by to fungovalo v praxi.

Zatímco setkání s divokými zvířaty by byla velká vzácnost, setkání s pasteveckými psy, nezřídka s celou smečkou, je na druhou stranu v údolích docela časté. Jedná se o velmi odolné a statné plemeno, protože tito bratranci psa Baskervilského si musí dokázat poradit právě i s dotírajícími vlky a medvědy. Dokáží tedy snadno nahnat strach i mírumilovným jogínům. Mívají zastřižené uši a odstraněné ocasy, aby je žádná šelma nemohla snadno chytit a potrhat – a bývají opravdu velcí. Nikdy po nich neházejte kameny (to možná platí na vychrtlé psy ve městech, tyhle by to spíš rozzuřilo). Pokud na vás odněkud vyrazí smečka, nepanikařte, nechejte psy přijít až k vám, ať si vás mohou očichat a seznámit se. Snažte se ale, aby se nikdy nedostali za vaše záda (vždy se k nim otáčejte čelem) a nezdvihejte ruce (to je rovněž může rozzuřit, protože budou mít dojem, že na ně chcete útočit). Místní pastevci doporučují vybavit se k zahánění psů silnou holí. 

My jsme jedno takové nepříjemné setkání zažili, ale nejvíce problémů nám působili polodivocí koně, kteří se pásli na pozemku kolem chatky. Když meditujete nebo cvičíte ásany a zničehonic na vás z kopce dolů vyrazí tryskem kůň (třebaže tím nejspíš chce vyjádřit svoji náklonost) a až těsně před vámi se zastaví a postaví na zadní, jakoby na vás chtěl skočit, zrovna to člověku na náladě nepřidá. Ani když vás svými pysky laská po vlasech během meditací, chňapá po nohách, nebo s vámi bez pozvání zápasí o vstup do bezpečného útočiště, kam se vás snaží předejít (koně zde běžně „navštěvují“ různá opuštěná stavení, která používají jako své toalety a jako ochranu před pražícím sluncem, takže dveře pro ně nejsou překážkou). Alespoň že ovce a krávy vám žádné problémy dělat nebudou (ihned jak si zvyknete na nekonečné cinkání jejich zvonků). Na případného rozzuřeného býka by měl rovněž platit trik s upuštěným batohem.

Paradoxně nejnebezpečnější zvíře, které na Šierně potkáte, je tak zároveň to nejmenší. Na kopcích jste v bezpečí, ale pokud vyrazíte na výpravy do údolí, nezapomeňte se po návratu důsledně prohlédnout a odstranit do 12 hodin všechna klíšťata. Komárů se v této nadmořské výšce naopak obávat nemusíte.

Zážitky

To nejcennější, co si z retreatu budete odvážet, jsou vaše vlastní prožitky a stavy vědomí, které jsou během pobytu hojně podněcovány vaším tapasem, ale i subtilním podpůrným polem, okolní panenskou přírodou, čistým prostředím a milostí. Velice často pobyty v ústraní vymezují nejdůležitější momenty a křižovatky našich životů, protože nám pomáhají správně se rozhodovat v životních situacích a lépe se duchovně integrovat.

Při svém prvním pobytu na Šierně jsem byl vícekrát zaskočen intenzivním náporem milosti a tu drobných, tu větších zázraků, které se tam odehrávaly, různými momenty zastavení, které mě vytrhávaly z toho, co nazýváme běžnou realitou, četnými okamžiky sepjetí s přírodou anebo povznesením po dlouhodobé sublimační praxi. Nezapomenu na okamžik, kdy jsem nevěřícně po dokončení cvičení sledoval z ústí velké jeskyně dole v údolí pode mnou trysk tří obrovských bělostných psů, jako bych se přenesl do nekonečného příběhu, nezapomenu na motýla s chybějícím kusem křídla, který se ke mně neustále vracel během jedné z meditací a svým letem mi vykroužil odpověď na jistou vnitřní otázku, nezapomenu na jablko, které spadlo ze stromu a skutálelo se po svahu přímo do mé dlaně ve stejný okamžik, kdy se do mé meditace vloudila připomínka hladu, nezapomenu na nekonečné hvězdné nebe za jasných nocí, nezapomenu na koupel v dešti a děsivé burácení hromů během bouře, které se zlověstně odráželo od okolních skal a mnohonásobně se tak zesilovalo, nezapomenu splašená zvířata pádící z hořící stodoly v sousedství zapálené bleskem a na to, jak jsme ji s kýbly v rukou přispěchali hasit nachytanou dešťovou vodou, jen abychom si uvědomili marnost svého počínání a vítězství nezdolného ohně, nezapomenu ani na kouzelné výhledy z latríny a řadu dalších momentů, které se ve městě člověku prostě nepřihodí.

Každý prožije na Šierně svá vlastí kouzla, podle míry zapálení, předchozích zkušeností, hloubky pokory a podle své karmické zátěže a dosažené duchovní integrace, docela určitě to však bude něco, z čeho bude čerpat inspiraci po mnoho následujících týdnů nebo i déle. Jedinou nevýhodou je, že je to do Rumunska tak daleko. Třeba se nám ale jednou podaří zbudovat na stejně pěkném a odlehlém místě podobnou poustevnu i u nás…