Reportáž: Hluboký mír v tichém údolí

Rubrika: Zpravodaj

Autor: Linda Mayová

Na letošním táboře lajajógy se nás začátkem července sešlo několik desítek a společně jsme se věnovali intenzivní praxi. Nechali jsme elektronická zařízení spolu s běžným životem v našich domovech. Drželi jsme také maunu, tedy celý týden nikdo nepromluvil ani slovo. Za těchto klidných podmínek jsme prováděli lajajógu – ta je pro jogína stejně důležitá, jako pero pro spisovatele. Je to základní meditační technika využívající vnitřního pronášení mantrického zvuku. A jak jsme se mohli přesvědčit – také cesta k hlubšímu sebepoznání, do otevřené náruči vlastního nitra.

Po ranním cvičení ásan následovala vždy meditace s první mantrou, kterou se každý naučí hned v prvním ročníku kurzu integrální jógy. Každý večer probíhaly velmi praktické přednášky, které nám pomáhaly postupovat v meditaci do stále větší hloubky. Seznámili jsme se se třemi možnými přístupy k meditaci a různými formami vnímání zvuku mantry. Už od začátku jsem cítila čím dál tím silnější spojení s vlastním nitrem.

Jednoho večera jsme spontánně vyšli před chatu a prostě jen čekali na déšť. Šťastně nasávali vůni vlhkého lesa a užívali si klidnou a ztišenou mysl. Kapky deště dopadaly na naše trpělivě vyčkávající obličeje jako boží polibky. Prožívala jsem pokoru vůči divoké energii přírody, bezpečná v objetí bdělého vědomí přítomnosti. Jakmile se jemné doteky života proměnily v divokou bouřku, v jednotě jsme se schovali pod přístřeší a pili čaj.

„Různé techniky, které se na kurzech učíme, se dají obrazně přirovnat ke klíčům, z nichž každý odemyká nějakou komnatu naší bytosti. Správně zvládnutá lajajóga je jako univerzální klíč, který nám dává přístup takřka do všech. Je proto moudré o své klíče pečovat a udržovat je v co nejlepším stavu,“ vysvětloval instruktor Elinor, který tábor vedl a věnuje se tomuto typu meditace prakticky celý svůj aktivní život.

Meditace laja se vyučuje hned v prvním ročníku kurzu, je to technika velmi přístupná, přirozená, a přitom neobyčejně účinná a hluboká. Řada těch, kdo se józe věnují mnoho let, si lajajógu zamilovali, stala se pro ně denní praxí a nedají na ní dopustit. Je pro ně jako důvěrná přítelkyně anebo klidné útočiště, brána na místo, které je jen jejich.

Souběžně s programem probíhala nepřetržitá štafetová meditace, při které se meditující střídají po jedné hodině. Těsně předtím, než skončí první, přijde další a meditaci si předají. Štafeta byla zakončená spirálou jang. Zvláštní skupinovou meditací, při které stojí účastníci ve formě spirály, střídají se muž-žena a drží se za ruce. I úplní začátečníci vnímali mimořádné účinky. „Vnímal jsem jakoby světlo, proudící od hlavy dolů, které mě očišťovalo. Cítil jsem se velmi uvolněný a spokojený,“ vypráví muž z prvního ročníku.

Tábor má svá dobře opodstatněná pravidla, která podporují zvnitřnění a utišení. Je například zakázané vyrušovat v meditaci ostatní anebo chodit na meditace po jejich začátku. Kromě meditace se provádí i další podpůrné techniky – dvakrát denně jsme například dělali šambavi mudru (techniku pro posílení koncentrace). Tábor předčil i očekávání samotných organizátorů. Mnoho z nás udělalo výrazné pokroky v meditaci. Praktikovali jsme i mimo stanovený program a byli vnímaví při přednáškách. Na mnoha z nás nebylo vůbec poznat, že v meditacích děláme teprve první krůčky.

Předposlední den byl pravidelný program zrušen a měli jsme volno. Všichni jsme se těšili z vnitřního klidu, který praxe přinesla. „Po meditaci jsem cítila úplné ticho mysli, nebyla žádná minulost ani budoucnost, mysl nehodnotila přítomnost, neměla plány do budoucna,“ sdílí své zkušenosti žena, která v kurzu praktikuje jógu šest let. Kdo ve volném čase nepokračoval v duchovní praxi, i prosté činnosti jako sezení na lavici u chaty, pití čaje a sledování tekoucího potoka nebo pomoc organizátorům v kuchyni mu pomáhaly stále kontemplovat své nitro. Byli jsme obdarováni nádherným počasím, a tak pouhé vnímání paprsků slunce, nasávání vlhkého vzduchu a poslouchání zpěvu ptáků spolu se šumem vody, bylo naplňující.

V poslední táborové přednášce jsme se dozvěděli o mnoha inspirujících zkušenostech s tímto druhem meditace. Když se člověk oprostí od běžného stresu, ztiší se a zvnitřní, mění se jeho pohled na všechno kolem. Dokáže si lépe uvědomit sám sebe a své cíle, jedná z jiného a hlubšího základu. V důsledku toho mu také život přináší více štěstí a naplnění. Lajajóga je navíc základní technika, se kterou se hodně pracuje i ve vyšších ročnících kurzů. Snaha se v ní zdokonalit se tak mnohonásobně vyplatí.

Týdnem meditace ve Švýcárně v Moravském krasu jsme získali mnoho zkušeností a novou chuť praktikovat. Cvičím od té doby lajajógu alespoň půl hodiny denně – proto stále cítím účinky tábora, jako je větší vědomí ve všem co dělám, zvýšená pozornost a zklidnění mysli. Duchovní škola Rezonance bude pravděpodobně organizovat tábor lajajógy opět příští rok. Za sebe se moc těším na další pečlivé okopávání a kypření zahrádky vlastní mysli a nitra.