Doslova kosmická „blaženost“, nejvyšší božské štěstí. Tento pojem neoznačuje pouze potěšení spojené se smyslovými, nutně pomíjivými vjemy, nýbrž nesmírnou radost ohromujícího čistého stavu, který postupně staví duši za veškeré duality a opaky. Podle jógy a védánty je řeč o rajském stavu vědomí, kdy je naše vědomí doopravdy svobodné od jakékoli myšlenky, a který způsobuje, že se V TU CHVÍLI do našeho vnitřního vesmíru nepromítá ani nemoc, ani stáří, ani smrt, ani strach, ani starosti, ani utrpení, ani smutek, ale pouze intenzivní stav, který nás dostává do nevýslovné rezonance s nekonečným čistým štěstím.

V józe i védántě najdeme v jednom dlouhém abstraktním opisu označujícím brahman (božské Absolutno) vyjádření „sat-čit-ánanda“. Ánanda, božské absolutní trvalé štěstí, lze naplno a intenzivně pocítit jedině ve stavu samádhi, který jak tvrdí jogíni, náleží božskému extatickému vědomí.

V autentických školách jógy tradice Šankara končí jméno sanjásinů neboli aspirantů na duchovní osvobození sanskrtským ánanda (např. Vivékánanda, Šivananda, Hamsánanda).