Doslova „rozpuštění“. Na konci kalpy (vesmírného cyklu), se projevený svět rozpustí, jinými slovy změní stav, přejde ze stavu projeveného ke stavu neprojeveného nebo potenciálního, z něhož vychází svět, který bude znovu projevený. Hinduismus vůbec nezná starozákonní představu jediného stvoření; nahrazuje ji myšlenkou cyklického sledu projeveného a ne-projeveného, které v sobě nese semínka nového projevení.

Vědomý subjekt nebo vědomí, které poznává objekt poznání (prameja) v rámci procesu správného poznání (pramana). Během úplného ztotožnění (samjama) tvoří pramatri, prameja a pramana jedinečnou nedělitelnou skutečnost.

Subtilní dech, život, vitalita, energie nebo síla. Prána je subtilní makrokosmická energie, která prostupuje, vyživuje a uchovává fyzické tělo, a která se v živých tvorech nejjasněji projevuje v podobě subtilních dechů, dýchání, života, vitality, energie nebo síly.

Pránamajakóša je vitální či éterický obal, druhý z pěti obalů, tzv. vitální struktura, která oživuje, energetizuje a udržuje fyzické (hmotné) tělo a emoce.

Sanskrtský termín pro svatou sílu ducha, mystická slabika a zvuk – mantra AUM.

Odvozeno od pra (před) a arabdha (počátek, uvolnění). Představuje souhrny dobrých nebo špatných činů (karma) vykonaných v předchozí existenci jejichž účinky se projevují v současném životě. Tyto účinky jsou již připraveny (jsou „zralé“) k tomu, aby byly „vyzvednuty“. Obecně je tento proces karmy obvykle nevratný, podobně jako nelze vrátit šíp, který již opustil tětivu luku.

Ve slovníku najdeme přátelství definované jako cit sympatie, úcty, respektu, vzájemného pouta, který spojuje dvě osoby; postoj dobré vůle vůči někomu. Na širší společenské úrovni je přátelství pojítkem mezi sociálními skupinami, národy nebo státy, založené na společných aspiracích, zájmech a snahách.

To, co je skutečné. Pravda je vlastnost výroku spočívající v tom, že odpovídá skutečnosti. Pravdy popisují či reflektují skutečnost a tak umožňují její poznání. Poznání pravdy znamená proces okultní rezonance mezi nějakou věcí či bytostí a vědomím toho, kdo usiluje pravdu poznat a tak ve svém vědomí replikovat skutečnost. Tímto způsobem se pravda o nějaké věci či bytosti promítá na plátno vědomí toho, kdo ji poznává.

Je psychicky druhotný proces, spojený s myšlením, který předpokládá používání mentálních obrazů k jejich sestavení či skládání, směřující k realitě, možnostem, budoucnosti a k vyvolávání nového ve formě intuitivních znovunalezených sestavení, mentálních obrazů ikonických (vizuálních) úrovní nebo projektů. Jóga to charakterizuje jako „schopnost představovat si živé objekty nebo schopnost vynalézat, vymýšlet“. Psychologie definuje představivost jako „vlastnost, která má obrazy poskládat v nových sestaveních“.

Apriorní soud s povahou osobního či kolektivního názoru, nedostatečně podložený zkušeností a nedostatečně logicky podepřený, opírající se o cit (a rovnající se tak víře), který vyvolává procesy rezonance s určitými subtilními energiemi z makrokosmu (které vždy danému předsudku odpovídají) a přináší určitou míru zkreslení poznání a jeho chybné užití.  Předsudek je výrazem pověry či primitivního poznání, překonaného a neplatného. Jogíni užívají označení předsudek v širším smyslu pro všechny zastaralé úsudky zralé k přehodnocení a překonání.