Desatero moudrých a dobře míněných rad, jak se vyhnout stresu a napětí

Rubrika: Podněty

Autor: Gregorian Bivolaru

V našem každodenním životě často podléháme stresu a napětí. Abychom se z jejich zhoubného vlivu dokázali vymanit, potřebujeme se znovu stát pány svého času. To se neobjede bez zapojení našich vnitřních sil, disciplíny a vytrvalosti. Vynaložené úsilí se ale bohatě vyplatí!

Všichni víme, že když jsme unavení, v napětí či ve stresu, pomůže nám den dva jen tak relaxovat nebo, ještě lépe, na jeden či dva týdny odjet na dovolenou. Tím ve svém životě dokážeme znovu nastolit rovnováhu a vyhnout se chronickému stresu, který bývá způsoben neustálou tenzí z přepracování. Málokdo má ale možnost odjet na dovolenou pokaždé, když se u něj objeví stres. Můžeme se však držet několika moudrých doporučení, která nám stres plynoucí z každodenních povinností pomůžou zvládnout. Budeme-li se jimi ve svém životě moudře řídit, vyhneme se chronické únavě, napětí, i stresu. Dokážeme si téměř neustále uchovávat stav harmonie během všech prospěšných činností, které v průběhu dne provádíme.

1. Pevně a jasně formulujme své blahodárné cíle

Na začátku každé své práce si jasně formulujme blahodárné a tvořivé cíle, týkající se naší činnosti. Jako první krok si například můžeme na začátku každého pracovního týdne velmi jasně určit cíle, kterých chceme dosáhnout, a zapíšeme si je. Následně se nad nimi v rychlosti ale důkladně zamyslíme a zvážíme jejich důležitost. Ideálně bychom si měli hned určit, která ze zvolených aktivit je pro nás prioritou číslo jedna.

Abychom si své cíle dobře zorganizovali, může nám pomoci si je roztřídit. To můžeme udělat například podle stupně jejich důležitosti: 1. hlavní cíl, 2. naše každodenní aktivity a 3. naše volitelné aktivity. Je mnohem snazší dosáhnout cílů, pokud je máme jasně definované. Svou pozornost přirozeně směřujeme hierarchicky. Primárně je třeba zaměřit se na první dvě kategorie a třetí brát v úvahu teprve až když jsou první dvě alespoň rozpracovány.

Ze začátku pro nás může být ohodnocení osobních cílů obtížné. Abychom se vyhnuli zbytečnému stresu, nestanovujme si více než jeden hlavní cíl a jednu každodenní aktivitu týdně! To nám pomůže udržet si vnitřní harmonii ve většině situací a přestaneme mít z věcí těžkou hlavu.

Díky blahodárným a kreativním cílům, které jsme si stanovili na začátku týdne, budeme při plnění svých každodenních povinností stále více uvolnění. Zjistíme, že jasné formulování pevného záměru (což je po všech stránkám moudrý počin) nám významně pomůže dosahovat úspěchů. Krásně nám to může shrnout rčení, které praví: „Blahodárný čin založený na jasném a pevném záměru je už z poloviny hotov.“

2. Mějme trvale na paměti své cíle a způsoby jejich naplnění

Nejvyšší efektivity dosáhneme tak, že si budeme, pokud možno, co nejčastěji vést seznam svých cílů, životních priorit a cest k jejich dosažení. I přesto, že to zpočátku může vypadat jako ztráta času, pečlivé zapisování osobních cílů je velmi užitečné. Může nás překvapit, o jak uklidňující aktivitu se jedná. Navíc nám to umožní téměř ve všech situacích okamžitě reflektovat svůj psychický stav.

Tato velmi jednoduchá ale účinná praxe verbalizování svých cílů nám postupně pomůže své cíle jasněji vidět a snadněji formulovat. Dáváme tím zřetelně najevo, že máme zájem na sebe pohlížet objektivně. Svou praxi můžeme prohlubovat a zpřesňovat tím, že připojíme rovněž den a v některých případech i hodinu, kdy zamýšlenou aktivitu hodláme provést.

Abychom dokázali jednat efektivně a soustředěně, je důležité, abychom netříštili svou pozornost. Nejdříve ji plně věnujme jednomu cíli a teprve až po jeho splnění ji přesuňme k dalšímu. Pokud nad svou myslí dokážeme mít dostatečnou kontrolu, zaznamenáme silné vnitřní uspokojení plynoucí z vědomí, že jsme dosáhli toho, co jsme si předsevzali.

Svou strategii je užitečné s někým konzultovat. Zejména ve chvíli, kdy jsme úspěšně naplnili jeden cíl a chystáme se stanovit si nový. Druhá osoba nám může pomoci zhodnotit realističnost našich očekávání a metody, které jsme zvolili. Konzultaci je vhodné provést vždy na konci týdne nebo měsíce. Můžeme tak porovnat své původně vytyčené cíle s dosaženými výsledky. Zaměřujme se na co největší objektivitu a upřímnost. Mluvme jasně a odosobněně. To prohloubí naše sebepoznání a schopnost zlepšit se tam, kde objevíme nedostatky.

3. Ponechme stranou osobní ambice a pěstujme hlubokou odpoutanost

Minimalizujme své osobní sobecké ambice a nenechme se přemoci egoistickou touhou po důležitosti. Své konání se neustále snažme božsky integrovat. Prohlubujme stav odpoutanosti ve všech činnostech, které vykonáváme. Odpoutané jednání je zásadním klíčem k dosažení vnitřního klidu a míru i k dosažení úspěchu ve všech našich blahodárných a božsky integrovaných činnostech.

Pokud jsme ve svém konání zatvrzelí, tvrdohlaví a plní individuálních ambic, pokud se umíněně snažíme být co nejvýkonnější s egoistickou a soutěživou motivací, tak absurdně a zbytečně plýtváme svou životní, fyzickou, psychickou i duchovní energií. Pokud se totiž věci nevyvinou podle našich představ, skončíme frustrovaní, vyčerpaní a rozhněvaní. 

Aby naše konání bylo vždy harmonicky integrované, je třeba kontrolovat a balancovat své úsilí, aby nepřerostlo do stavu zatvrzelosti a tvrdohlavosti. Je důležité nenechávat se strhnout povrchními ambicemi k horečné činnosti, ve chvíli, kdy nám selský rozum říká, že se vyskytly nové skutečnosti, na které je potřeba se harmonicky adaptovat.

Na druhou stranu se ale ani nenechme rozptylovat všemožnými druhořadými činnostmi, které s cílem, který jsme si předtím jasně vytyčili, nesouvisejí. Je nesmírně důležité, abychom soustavně a nepřerušovaně upevňovali odpoutanost od cílů, které jsme si vytyčili. Doslova jako bychom byli „někdo cizí", kdo sleduje naše konání zvenčí. Pokud úspěšně dokážeme konat příkladně odosobněným způsobem, postupně rozvineme schopnost vidět své konání skutečně objektivně a tím pádem i schopnost okamžitě napravovat neblahé tendence, které se v něm mohou objevit.

4. Důkladně zvažme čas potřebný pro své aktivity

Nejčastějším důvodem selhání je nedostatek času. Klíč k úspěchu tak leží ve schopnosti optimálně si zorganizovat čas, který máme k dispozici. To je ale skutečné umění. Abychom v tom uspěli, je třeba času umožnit „aby plodil sám sebe“. To znamená moudře uspořádat čas, který máme k dispozici tak, abychom vždy dosáhli kýženého cíle.

Zároveň je důležité si vyhradit čas i pro neplánované obtíže. Proto musíme vytrénovat svou schopnost předvídat, jak se věci budou vyvíjet. Je užitečné vždy počítat s určitou časovou rezervou pro neočekávané události, které mohou nastat. Pokud si tuto moudrou radu, kterou nám dává selský rozum, nevezmeme k srdci a svůj rozvrh naplníme k prasknutí, je téměř jisté, že nebudeme moci vyhovět prosbám o pomoc, protože vždy dospějeme k závěru, že jsme na to „příliš zaneprázdnění“.

Stav zaneprázdněnosti je spojen s nedostatkem naší časové flexibility, tedy s nedostatkem času, který jsme předem vyhradili pro neočekávané události. Navíc je možné, že nám některé činnosti zaberou více času, než jsme si představovali. Pokud jsme si předem nevyhradili dostatek času, dostaneme se do situací, kdy nebudeme schopni dodržet své sliby, což nám naruší celý plán. Tyto situace mohou být velmi nepříjemným zdrojem nervozity a napětí. Zejména díky subjektivnímu pocitu, že „nikdy nemáme dost času,“ se v nás bude hromadit stres. 

Může nám pomoci odložit cíle, které nejsou naléhavé, a vyhradit si alespoň 30 % (ale nejméně 5-7 hodin) času týdně na řešení neočekávaných situací. Je důležité mít na mysli, že naše priority se mohou průběžně měnit. Naléhavost zamýšlené činnosti se může zvětšit anebo zmenšit, a proto je moudré budovat flexibilitu, vědomý nadhled a bdělou pozornost, abychom na vzniklé situace vždy dokázali optimálně zareagovat.

5. Věnujme velkou pozornost času, který trávíme s ostatními

Komunikace s ostatními je důležitou součástí naší každodenní práce, a to ve všech svých podobách. Je to také jedna z klíčových podmínek úspěchu téměř ve všem, co děláme. Klíčová role komunikace se projevuje zejména pokud pracujeme v týmu nebo při jakékoliv spolupráci. V týmové spolupráci je důležité mít komunikaci za každé situace pod kontrolou. V tomto směru může vést nedostatek, absence, ale zejména nadbytek komunikace k mnoha nepříjemnostem a výrazně snižovat naší pracovní efektivitu.

Hovor je samozřejmě důležitou součástí komunikace. Ale pokud zjistíme že máme sklony mluvit o ničem nebo příliš mnoho, je důležité si uvědomit, že tím ztrácíme cenný čas a zároveň plýtváme cennou energií. To platí pro osobní hovory s ostatními ale obzvlášť pro telefonování. Opakované výměny dojmů, zbytečné dialogy, bezduché řeči a klábosení, které je předstupněm k ošklivému zvyku pomlouvat, spolu s mnoha dalšími zlozvyky, nás brzy přivedou k vyčerpání. Významně totiž oslabují naši schopnost vynakládat úsilí a snižují efektivitu našeho konání. Proto je vždy třeba věnovat velkou pozornost míře naší komunikace s ostatními. Jak té osobní, tak komunikaci prostřednictvím mobilu, internetu, SMS zpráv a podobně.

Svou emailovou schránku doporučujeme kontrolovat pouze dvakrát denně a pravidelně vypínat mobilní telefon například po dobu oběda nebo během důležitých činností, které vyžadují naše plné soustředění. Vyhneme se tím vyčerpání z nadbytečné a roztříštěné komunikace, která nás obvykle nutí vydávat dvakrát tolik úsilí, než je třeba. Komunikace s ostatními je velmi důležitá ale nesmíme jí zneužívat. Naše vnitřní vyrovnanost závisí na harmonické míře správné komunikace a na tom, jak dovedně nakládáme se svým časem.