Význam tohoto slova je „zvuk“. Sanskrtskou myšlenkou je to, že všechny zvuky mají dvě povahy: 1. Hmotný aspekt slyšitelného zvuku 2. Nehmotný zvukový prvek, který je mnohem subtilnější, je z velmi jemných vibrací transcendentální povahy. Tento hluboký vnitřní aspekt, pro šabda vlastní, který je rovněž nazýván sphóta, vychází z neměnného věčného principu spolu se sílou šakti, která způsobuje osvícení.

Stále uskutečňovaný trénink nebo metody a cvičení dovolující ovládnutí jedné z cest nebo etap v józe. Plnění sádhany se vždy dělí na tři části: příprava, hlavní část neboli provedení a poslední část, v níž se uvědomují účinky.

Tajemná ženská síla přírody, která je projevem věčného ženství. V sanskrtu znamená slovo šakti „ženská síla“, „síla přírody“ nebo „energie“. Šakti je samotné zosobnění prvotní ženské energie. Často ztělesňuje realizující sílu Brahmanu. Je to dynamický, ženský aspekt Boha, ženská vitalita, která umožňuje Brahmanu vše tvořit, udržovat a nechávat zanikat.

Mimořádný, mystický stav vědomí. Sanskrtský pojem samádhi znamená doslova „ukotvit se“ nebo „přilnout k extázi“. V hinduismu označuje pojem samádhi blažený stav vědomí, nadřazený stavu bdění, snění i hlubokého spánku, v němž zcela ustávají veškeré myšlenky. Ve stavu samádhi dochází k naprostému splynutí meditujícího s předmětem meditace (například Bohem či Absolutnem).

Jógová praxe dokonalého ztotožnění vědomí. Tři nejvyšší etapy v praxi jógy jsou: dháraná (nepřetržité mentální soustředění), dhjána (hluboká jógová meditace) a samádhi (božská extáze).

Sámkhja je jeden ze šesti ortodoxních systémů (považovaný za ortodoxní indický filosofický systém odvozený z tantrismu), rozvíjených v prvotních sútrách (aforismech mudrců).

Sanskrtský termín, který se překládá jako západ, polostín, šero, soumrak či svítání. Toto slovo označuje stav hlubokého sebeuvědomění, které je praktikováno hinduisty všech kast ráno i večer, všeobecně spojeného s meditacemi ke kosmické mocnosti nebo cvičením lajajógy s mantrou určité kosmické mocnosti, za účelem adeptova dosažení intimního spojení se subtilní sférou sil a jejich vlivů.

Sebedůvěra je blahodárný pocit jistoty daný znalostí schopností a hodnoty vlastní či nějaké další osoby, který díky rezonančním dějům se subtilními blahodárnými energiemi z makrokosmu, které vyvolává, umožňuje (v mikrokosmu člověka) projev odhodlanosti, síly, inspirace, rozhodnosti a zdaru v činech.

Harmonická souhra jasného nadmentálního řízení a obratné, dokonale zvládnuté kontroly mysli. V praxi jógy je vyšší, harmonická sebekontrola ukazatelem toho, do jaké míry je jogín pánem sebe sama. Dosahuje se jí prostřednictvím souběžné, komplexní, převážně vyšší aktivace ádžňáčakry a druhotně manipúračakry.

Vyšší stránka osobního vědomí mysli (ádžňáčakra), pomocí kterého sleduje lidská bytost více nebo méně systematicky ozvěny vlastní osobnosti. Sebepozorování bychom měli aplikovat jak na nápady, tak i na duchovní prožitky a z nich vyplívající rozsáhlé účinky. Objektivita, rozvíjený sebekritický cit a vyšší nároky na sebe jsou potřebnými podmínkami, aby se sebepozorování stalo účinným prostředkem v jogínské výchovné praxi.