„Vystavená na odiv“, poslední etapa vývoje procesu vyzařování a projevování skrze roztříštění a postupné odrážení absolutního transcendentního tvořivého logu (paravák). Je charakterizována krajním rozlišováním mezi subjektem a objektem (dávajícím význam a majícím význam), přičemž se slovo a označovaný předmět nyní nacházejí na různých místech (řeč je vytvářena v krku a jí označované předměty se nejčastěji nacházejí venku).

„Vzduch, vítr“. Základní subtilní element (tattva) vzduch, ve Védách zosobněný jako bůh větrů; objevuje se zde ve stejném voze s Indrou, ale Indra je tím, kdo drží otěže v ruce.

Doslova „řeč, hlas, slovo“. Ve Védách je vák hlasem božského zjevení. Rgvéd oslavuje promluvu, subtilní zvukovou vibraci, svaté slovo ztělesněné ve slově Véda, jakožto původní základní tvořivou sílu, vytvářející všechny bohy. Ve svém symbolickém, transfigurujícím, poetickém stylu, tradiční starověké indické písemnosti vyprávějí, jak brahmova božská myšlenka tekla skrze vák, základní logos neboli boží hlas, dala vzniknout vesmíru a „zpívala“ božskou symfonii makrokosmické harmonie.

Barva, charakteristika, rozdílnost, kasta. Ve smyslu kasty popisuje společenskou strukturu zavedenou v Indii Árijci. Toto rozvrstvení společnosti obsahuje 4 hlavní kasty.

„Růženec (mala) písmen nebo fonémů (varna je zde ve významu písmen sanskrtské abecedy).“ Varnamala označuje posloupnost 50 fonémů sanskrtské abecedy (7 x 7 + 1), které ve skutečnosti představují posloupnost univerzálních esenciálních tvůrčích energií vytvářejících svou kombinací celý vesmír (7 úrovní universa z nichž každá má 7 podúrovní plus transcendentní éter, který je všechny obsahuje).

„Vesmírný“ ze sanskrtského kořene varas (vzdálený, prostorový); má také význam oceán a slunce. Varuna je jedním z nejstarších védských božstev, zosobněním vesmírného nebe, stvořitelem a ochráncem nebe a země, králem vesmíru, bohů a lidí, nejvyšší božství, těšící se obzvláštnímu uctívání.

Byl proslulým svatým, zasvěcený bráhmanem a autorem Rgvédu VII. Je známý pro boj, který vedl se sv. Višvámitrjou, který byl narozený ve kšatrijské kastě (kastě bojovníků). Jejich spor odráží boj o svrchovanost mezi bráhmany a kšatriji. Kšatrijové byli moudří vládci, kteří odmítali příkazy od kněžstva, často plného pýchy a domýšlivosti. 

Božská skutečnost mimo čas. Věčnost je bezčasová, čímž se liší od nesmrtelnosti, která znamená neomezeně dlouhý život. Ve stavech mimořádného duchovního povznesení, kdy se pozdviháme k vrcholům extatického štěstí kosmického vědomí, se dotýkáme věčnosti. Dojem věčnosti můžeme zažívat i jako plnou přítomnost v okamžiku „teď“. Tento okamžik je pohyblivý obraz věčnosti.

Doslova „základní poznání“, „posvátná nauka“. Rodové jméno nejstarodávnějších textů indické moudrosti. Ortodoxní hinduisté jim přisuzují nadpřirozený, inspirovaný původ a nejvyšší autoritu božské podstaty.

Konečná syntéza moudrosti Véd, soubor hlubokých inspirovaných úvah a božských duchovních zjevení, která se týkají Absolutna nebo Boha (brahmana) a která popisují také základní božskou povahu člověka (átman) a základní vztahy mezi nimi.