Nejzazší identita bytosti. Povaha vědomí byla v průběhu dějin starobylého jógového systému jedním z hlavních námětů jeho reflexí. Mnoho jógových škol se shoduje na transcendentním pojetí mysli a zastává názor, že vědomí není produkt omezeného sepětí mysl-tělo a tím méně pouhým výplodem mozku. Má se za to, že jeho transcendentní povahu je možné metafyzicky „pochopit“ prostřednictvím vědomí samotného a že nejobjektivněji ji lze „ověřit“ prostřednictvím nejvyšších jogínských stavů kosmického vědomí.

Obětování plodů činností ve prospěch hlubokého duchovního spojení s Bohem Otcem. Nabídneme-li plody svých činů Bohu a On naše upřímné věnování přijme, stáváme se nástroji jeho projevu; následný čin pak už není doopravdy náš, protože skrze nás jedná sám Bůh, jemuž jsme čin i jeho výsledky věnovali. Věnujeme-li něco Bohu a On naše věnování přijme, povede nás, bude nás inspirovat a bezprostředně podporovat.

Z duchovního hlediska vysoce ceněná schopnost člověka udržet si stálost v postojích vůči sobě, druhým, vůči určitým morálním a duchovním principům, nebo vůči společenskému postavení; stálost v přesvědčeních, citech a víře; dodržování závazků, které byly přijaty s respektem k ostatním lidem, k milované bytosti, k danému slovu; oddanost; pevnost v tvrzeních a v uplatňování vyšších životních zásad; přesnost v popisu stavu věcí či existující skutečnosti.

Kladná posilující emoce primární povahy, pro niž je příznačný stav dobré nálady a vnitřní spokojenosti; je opakem smutku a v člověku se objevuje díky procesu vitální a duševní rezonance s určitými blahodárnými, harmonickými subtilními energiemi z makrokosmu. Tato emoce může být vyvolána mnoha příčinami: vykonáním intelektuální aktivity, naplněním nějaké tužby, příjemným překvapením, atd.

V překladu znamená skrytá věda, tajné poznání, nauka vyhrazená nemnohým. Vidjá je nejvyšší esoterické poznání, které zároveň sjednocuje nevýslovnou intuici a telepaticky předávanou duchovní zkušenost, která dovoluje skrze své prohloubení dosažení osvícení, osvobození a umožňuje rychlé poznání konečné reality.

Vidžňánamajakóša (obal intelektu či inteligence) se skládá z buddhi (vyšší intelekt) a ahamkáry (ego), které jednají souběžně s pěti orgány poznání (džňánendríje). Vidžňánamajakóša je považována za jednu z nejvytříbenějších subtilních struktur člověka. V mikrokosmu lidské bytosti je čtvrtým obalem (kóša), který představuje neviditelnou vrstvu vyšší inteligence. Zahrnuje jemné energie a schopnosti, které dávají průchod intelektu, rozlišování a vyšší vůli.

„Odraz“, „zapojení vědomí“, „zrcadlení“. Pojem se vztahuje ke konceptu tvořivé božské energie, která jako zrcadlo odráží čisté božské světlo (prakáša). Prakáša a vimarša jsou od sebe vlastně neoddělitelné. Na Boha je často poukazováno jako na „čisté nekonečné Světlo plné sebeuvědomění“.

Pevný názor, silné přesvědčení, subjektivní jistota určité skutečnosti nebo vztahu, který není v zjevný a občas ji ani nemůžeme dokázat, jako v případě náboženské víry. Naše víra vytvoří okamžitě subtilní jevy rezonance s určitými energiemi a silovými neviditelnými sférami z makrokosmu. Zapříčiňuje tak stálý jev specifické rezonance a citové posilování kognitivních vztahů v podmínkách, ve kterých je rozumové dokazování nejasné nebo nemožné.

„Hrdina“. Typologie člověka, která je v tantrajóze velmi důležitá a která se vztahuje k praktikantům, kteří v sobě neustále rozvíjejí hrdinský postoj (vira bhava) plný odvahy a ušlechtilého elánu. Tento postoj se zdá být nejvhodnějším pro současnou epochu duchovní dekadence (kalijuga).

Jeden z hlavních hinduistických bohů v Rgvédu přichází jako solární bůh vznešeně nazýván jako „ten, který jedná“. Viš, znamená jednat. Višnu dokázal skrze své proslulé „tři kroky“ bleskově změřit vesmír. Tyto tři kroky často představují východ slunce, jeho nejvyšší bod na obloze - zenit a jeho západ. Zenit, nejvyšší Višnův krok, ukazuje na subtilní tajnou oblast, kde žijí přešťastné bytosti.