Biochemie a neurologie ve vztahu k milostnému životu ve světle tantrického učení

Rubrika: Duchovní pár

Autor: Adina Stoian

Jak uniknout z pasti pudů

Mozeček, atavistický či primitivní mozek, je částí mozku, která se vyvinula u všech savců, včetně těch nejjednodušších a stala se čím dál tím komplexnější s tím, jak se ten který druh vyvíjel. Obsahuje centra rovnováhy, paměti, schopnosti se učit. Stará se o autonomní, neuroendokrinní funkce a přežití v pro život příznivém prostředí, pudy, emoce a city.

Stojí tu před námi možnost pracovat sami se sebou tak, abychom toužili po věcech, které nám prospívají a dělají nám dobře a zároveň odmítali to, co nám škodí. Mozeček se dovede učit – ale co ho budeme učit, závisí na nás.

Strach, rozkoš, vzrušení, sexualita, láska, štěstí, pocit blahobytu, to všechno jsou prožitky na úrovni mozečku. K neurálnímu prožitku stavu orgasmu dochází taktéž v mozečku, kde se nachází centra rozkoše (pozn.: skutečnost, že ejakulace je řízena jinou částí mozku dokazuje to, co tantra tvrdí po stovky let – totiž, že orgasmus a ejakulace jsou dvě rozdílné věci, které lze od sebe oddělit a prožívat zvlášť).

Hormony, které mozeček vytváří, jsou posly našeho primitivního mozku, které říkají tělu, kdy má dýchat, jak má trávit a vstřebávat živiny, kdy má mít hlad, kdy žízeň, kdy se má bát a kdy cítit rozkoš. Smyslem těchto podnětů je zajistit, za pomoci směsi pudů, emocí a pocitů, naše přežití v co nejpříznivějších podmínkách.

Dokud se chováme pudově – to znamená, necháváme své prožitky na přirozenosti – jsme ovládáni svým primitivním mozkem a chováme se proto podobně jako všichni ostatní savci. To platí i v oblasti sexuality: nepřekonáme-li úzce biologickou, pudovou úroveň, která volá „moje vlastní rozkoš za každou cenu“, dovede nás dříve či později k přesycenosti a tím k rozchodu. Bez ohledu na to, do jak duchovního hávu takové chování oblékáme.

Jaké je sexuální chování savců?

Na Zemi žije na 4260 známých druhů savců. Monogamních je jich méně než 20 z nich a žádný neprojevuje úplnou sexuální věrnost. I pokud tvoří páry od samotného začátku pohlavního života, stává se někdy, že jdou a páří se i s jinými partnery, aby zajistili potřebnou genetickou pestrost, a poté se opět vrací a vychovávají mláďata s partnerem, s nímž tráví celý život.

Genetický program koordinovaný neuroendokrinní činností mozečku předepisuje většině ze 4260 druhů savců pud spojovat své geny s co největším počtem plodných partnerů. Takže podvědomý sklon velí neustále vyhledávat vhodného partnera. Tím je naplněn požadavek druhu na dosažení co nejbohatšího genofondu, prostřednictvím zkombinování odlišných genotypů.

Jakmile je nový vhodný partner nalezen, hormony vylučované primitivním mozkem učiní nově příchozího velice svůdným, vyvolají stav exaltace, opojení a způsobí, že se zdá přitažlivější, aniž by takový ve skutečnosti nezbytně byl.

Tato mocná „hormonální iluze“ se objevuje proto, aby se spolu partneři chtěli pářit, z genetického hlediska, dostatečně dlouho na to, aby přivedli na svět potomky, a potom opět z hormonální úrovně vychází impuls, který vyvolává nezájem o partnera a projevuje se dramatickým poklesem sexuální přitažlivosti.

Závěrem vědců je, že člověk je pudový savec, který reaguje stejně, jako všichni ostatní zkoumaní savci. Příroda vštípila milencům, kteří setrvávají na pudové úrovni (múladhára, svádhišthána a manipúračakra), aby o sebe navzájem po určité době ztratili zájem, bez ohledu na to, jaký vztah mají, a aby si hledali (více či méně vědomě) někoho jiného a tak zajistili „genovou pestrost“. Tomuto mocnému programu slouží nejsilnější lidské neurohormony, vytvářené primitivním mozkem.

V období zamilovanosti v člověku intenzivně působí (buďto přímo v mozku anebo nepřímo na rovině dalších orgánů) čtyři hlavní hormony:

Spřátelte se s euforií lásky

Fenylethylamin – přírodní alkaloidní monoamid, který působí bezmála jako psychoaktivní droga se stimulujícími účinky. Je to hormon, který přináší super-euforické stavy a vede lidi k tomu, že se chovají, jakoby byli „v rauši“. Fenylethylamin funguje v centrálním nervové soustavě savců jako neuromodulátor. To znamená, že moduluje jejich emoční stavy, reakce a chování. Zároveň působí i jako neurotransmiter a přenáší impulzy dalším žlázám v celém těle, zejména nadledvinkám produkujícím adrenalin a žlázám varlat a vaječníků, které produkují sexuální hormony. Fenylethylamin je syntetizován i v jiných živých organismech. Děje se to zpravidla v důsledku souhry působení více látek a setkat se s ním můžeme například v potravinách, jako jsou čokoláda a kakao. Podobá se amfetaminu, silné droze, která působí zvýšenou syntézu noradrenalinu a dopaminu. V podobě fenylethylaminu si organismus přirozeně vytváří látku podobnou droze Extáze a vyvolává pocit závratné euforie, vede k nadhodnocování všech okolností a přináší větší množství energie. Člověk kypí skvělou náladou, cítí se celkově dobře a příjemně a nezřídka je bez zjevné příčiny šťastný.

Je žádoucí naučit se soustavně vytvářet fenylethylamin prostřednictvím různých harmonických činností. Tím si dokážeme udržet i vysokou úroveň dopaminu, noradrenalinu a dalších hormonů, a tak si zajistíme hormonální rovnováhu a harmonii.

Jsou hormony závislosti časovaná bomba? Zneškodněte ji!

Další hormon, který se v období zamilovanosti ve značném množství vytváří, se nazývá dopamin. Je to hormon pocitu odměny, uspokojení a také motivace minimalizovat nepříjemné a prožívat příjemné. Vytváří se ve velkém množství pokaždé, když jsou naplněny naše základní potřeby potravy a odpočinku, ale také v případě, když prožíváme uspokojení z dosažení určitého ideálu, cíle anebo získáme věc, po které toužíme. Tento hormon vytváří touhu po rozkoši v jakékoli podobě a posiluje motivaci rozkoše dosáhnout, prostřednictvím rigidního schématu nutkavého chování.

Dopamin se přirozeným způsobem uvolňuje při činnostech vnímaných jako příjemné: přijímání stravy, pití, při sexu, ale i konzumaci drog a některých výjimečných činnostech, jako jsou extrémní sporty. Je vyměšován i během neutrálních prožitků, které si s rozkoší spojujeme.

Vyměšování dopaminu spouští také sekreci adrenalinu, silného hormonu, který je produkován v nadledvinkách a posiluje stav excitace. Proto můžeme říct, že existuje zjevná paralela mezi působením dopaminu a svádhišthánačakrou (či přesněji řečeno principem rozkoše, který se na úrovni tohoto silového centra projevuje), respektive adrenalinu a manipúračakrou (principem zaměření rozkoše na sobecký prospěch jedince).

Dopamin vytváří závislost na stimulu, který ho vyvolal. Stejně jako psychodynamické drogy působí i nasycenost a touhu dostat víc. Aby po nějaké době člověk cítil stejné uspokojení jako na začátku, už nestačí jedna sklenice alkoholu, jsou třeba dvě, už nestačí určitá dávka drogy, je třeba něco silnějšího, už nestačí jedna medaile, musí jich být víc.

Dopamin se mimo jiné velmi často podává sportovcům, aby měli motivaci trénovat a byli neustále nespokojení s tím, čeho dosáhli a přáli si víc.

Je spojen především s fází intenzivní touhy něco získat, něčeho dosáhnout. Nesouvisí s mechanismem radosti z toho, co bylo získáno. Schéma chování založeného na přebytku dopaminu se nazývá „motivace uspokojením“ a probíhá na ose: boj o získání prožitku – jeho konzumace – závislost na něm.

Skeny mozkové činnosti silně zamilovaných lidí, kteří mají velmi zvýšenou hladinu fenylethylaminu a dopaminu, se takřka shodují se skeny osob pod vlivem silných drog.

Hormon něhy

Oxytocin – třetí hormon, je naštěstí vyměšován hypofýzou. Hypofýza je spjatá se sahasrárou, existuje tedy významná souvislost mezi nejvyšším subtilním centrem naší bytosti a tvorbou a sekrecí tohoto hormonu, zvaného také hormon lásky a něhy. Dlouho se věřilo, že je důležitý jenom pro ženy, neboť je spjat s kojením a děložními stahy nezbytnými při porodu, avšak poslední studie dokazují, že velké množství oxytocinu se vytváří i při něžném laskání během milování, zejména pokud milostný akt probíhá velice něžným způsobem, a následně i během orgasmu, u mužů i u žen. Pokusy dokazují, že oxytocin se uvolňuje do krve díky vjemům láskyplného, něžného a nesobeckého mazlení, díky dráždění bradavek a dalším projevům lásky.

A pustit se do milování…

Čtvrtým hormonem, který se hojně účastní mechanismu zamilovanosti, je testosteron. Působí v návaznosti na ostatní hormony. Dopamin uvádí v činnost nadledvinky, které vytváří adrenalin. Přítomnost adrenalinu aktivuje tvorbu aktivního mužského hormonu – testosteronu – ve varlatech a vaječnících a také v malém množství i přímo v nadledvinkách. Testosteron posiluje vzrušení, touhu, libido a vytváří cit osudové přitažlivosti vůči tomu, po čem toužíme, v našem případě milenci či milence.

Zadržení ejakulace na genetiku velký dojem nedělá

Fenylethylamin, oxytocin, testosteron a dopamin. Zamilovanost se zdá silná a nekonečná, idealizujeme si život a všechno vidíme těmi nejrůžovějšími brýlemi - milovaný protějšek je ten „Nej nej…“

Vrcholným momentem všeho je milování. Je to projev lásky, v němž se skrývá klíč ke štěstí a harmonickému, stabilnímu a trvalému vztahu. Pokud milenci sdílí milostný vztah typu „pudové sexuality“ (tedy takové, která se řídí genetickým programem usilujícím o oplodnění partnerky) a fakticky tak zůstávají na úrovni ostatních savců, bez ohledu na to si myslí anebo přejí, se pak jejich erotická přitažlivost, energetický motor vztahu, relativně brzy oslabí a postupně zmizí.

Pokud se ale společně rozhodnou a budou vědomě a vytrvale pracovat na tom, aby měli skutečný, reálný a nejen imaginární, duchovní tantrický vztah, mohou překonat genetické zábrany a vybudovat šťastný a trvalý pár.

Dokonce i z pohledu genetiky se sexualita usilující o oplodnění a na druhé straně dlouhodobý, šťastný vztah, opírají o soustavnou tvorbu jistých hormonů, které jsou oběma typům chování vlastní.

Hormonální bouře pudové sexuality (jejímž cílem je oplodnění) vede k tomu, že se výrazně zvyšují hladiny dopaminu a testosteronu, v menší míře přibývá i fenylethylaminu, přirozené euforizující drogy, a také oxytocinu, hormonu lásky, a to až do okamžiku orgasmu, s ejakulací anebo bez ní. Mozek přitom vypadá, jakoby byl pod vlivem psychodynamické látky.

Když orgasmus odezní, hladina dopaminu dramaticky klesá, což vysvětluje abstinenční syndrom, který následuje se všemi obvyklými příznaky. U mužů, kteří ejakulovali je tato reakce okamžitá (kvůli vyčerpání varlat se u nich dramaticky snižuje i hladina testosteronu), u žen, které měly orgasmus s vybitím, bývá pozvolnější, a u těch, kdo dokázali ejakulaci či vybití kontrolovat není tak silná, ale i tak dosti výrazná. Pozor! Musíme mít na paměti, že tato reakce přetrvává a není zcela odstraněna i pokud během milování nedošlo k vybití sexuálního potenciálu. Je spojena přímo s tím, že pohlavní styk proběhl pudovým způsobem a ne s faktem, jestli byl či nebyl provázen vybitím.

Pokles hladiny testosteronu se dostavuje i u mužů, kteří neejakulovali a u žen, které měly orgasmus bez vybití. Klesne-li jeho hladina pod určitou úroveň, aniž by to bylo vyváženo přílivem jiných hormonů (jako je oxytocin a endorfiny), přichází stav podrážděnosti a hněvu, který se projevuje v podobě tak zvané iracionální mužské citlivosti vůči poznámkám žen po konci milování. U mužů se mohou objevit náhlé záchvaty hněvu a u žen stav podrážděnosti a frustrace.

Mnoho mužů si stěžuje: „Miluji se svou partnerkou několik hodin, v pozicích, které aktivují subtilní silová centra, skončíme bez vybití, ale za hodinu a půl je už nervózní a podrážděná. Co mám dělat, co ještě potřebuje? Proč je vlastně nervózní?“ Neurologie říká, že je nervózní, protože pudová sexualita vyvolala tvorbu prolaktinu a pokles hladiny testosteronu, což žena nedokázala vyvážit tvorbou oxytocinu.