Zkušenosti: Zážitky našich studentů z tábora jógy v Herculane (2014)

Rubrika: Zpravodaj

Autor: Rezonance

Bertelinea (6. ročník):

Na táboře v Herculane jsem se celou dobu cítila doslova jako v ráji, v nebi, jako v pohádce. Propojení krásné přírody a duchovního programu mi přineslo dlouhodobé nádherné povznášející pocity. Cítila jsem, že se prohlubují vztahy s jinými účastníky.  Byla jsem  dokonale uvolněná, nic jsem neřešila, byla jsem v přítomnosti.

Taky jsem si uvědomila, co je v životě důležité,  jak se v běžném životě honíme za něčím, co za to vůbec nestojí.

Načerpám tam pokaždé velké množství vytříbené energie, která mě vyživuje ještě dlouho po táboře, a také chuť a motivaci pro další duchovní cestu. 

Michal (4. ročník):

Z meditací, které jsme letos v Herculane praktikovali, mě jednoznačně nejvíc uchvátila meditace pro probuzení „velkolepého androgynního stavu“, která proběhla v rámci mužské konference synchronně s ženskou jin spirálou… Ve čtvrtém ročníku jógy se stále považuji spíš za začátečníka, a proto mám ohromnou radost, když jsem v interakci tábora slyšel mluvit některé pokročilé jogíny, jak měly podobné zážitky z této meditace, jako jsem měl já. V průběhu soustředění se toho stalo velice málo co do děje, ale velice mnoho co do hloubky prožitku. Po věnování, na které mi přišla intenzivní odezva, jsem se soustředil plně na hudbu a nechal jsem se jí vést. Pozornost mi navedla do oblasti anáhatačakry, která se začala silně aktivovat. Dostal jsem se snad ještě blíž k duši, protože následující prožitky byly takové mnohem hlubší. Z této oblasti hrudníku začalo vystupovat silné pole, které se rozpínalo, až mě zcela obklopilo a obklopilo i nejbližší okolí. Pak jako by okolní svět přestal existovat a bylo už jen toto pole, které nejlépe vystihuje nula. Nebylo zde nic, ale zároveň nebylo nic, po čem by bylo třeba toužit. Plný a hluboký klid. Jako by i okolní prostředí, židle a místnost, ve které jsem seděl, zmizelo a já jsem se v tomto prostoru vznášel jako dítě v lůně.

Michal (1. ročník):

Největším zážitkem pro mě byla meditace na duše národů – až mě slzy tekly :-D Hned na první spirále jsem náhodně skončil vedle Katky a mohla mi tak vše hezky vysvětlit. Meditace byly intenzivní. Pronikaly jakoby ze široka a přinášely uvolnění a obrovskou chuť a aspiraci v nich pokračovat.

Pobyt vedle instruktorů a denního cvičení s nimi rovněž přinášel větší aspiraci po cvičení a nápady pro optimálnější výběr ásan.

Dále bych hodně ocenil přednášky pro muže, proudily tam moc zajímavé informace i z tantrické tématiky.

Elonie (10. ročník):

Tábor v Herculane mám moc ráda, a pokaždé si domů přivážím  hluboké dojmy nejen z nabitého duchovního programu. Během tábora se mi vždy dostává intenzivních prožitků i emocí nejrůznějšího druhu, které mi ukazují na čem je právě čas zapracovat. Hodně mi dala ženská konference, meditace ve spirálách jang i jedna ve spirále jin, kdy jsem velice zřetelně vnímala, v čem spočívá „ženská síla". Dostalo se mi na míru šité lekce odpoutanosti a tím důrazného připomenutí toho, kam musím směřovat své úsilí. Teď, když se dojmy, zkušenosti a zážitky usazují, snažím se, co nejlépe dovedu, je využívat ve svém životě. Na táboře jsem opět načerpala hodně sil a velkou chuť se harmonicky a trvale transformovat. Život je krásný! :-)

Světlana (3. ročník):

Pro mě to byl čtvrtý a nejsilnější tábor Herculane, poněvadž jsem tam učinila důležité rozhodnutí, které jsem se dlouho chystala udělat, ale nebyla jsem na něj doposud připravena. 

Je to jako bych celou dobu předtím (posledních několik let) sice šla dál, ale zároveň stála na místě, protože jsem se plně nerozhodla jít po nějaké cestě. Jako bych předtím stála na křižovatce a nemohla se rozhodnout, kam jít – a zda vůbec mám pokračovat. Dlouho jsem se trápila, že nemám směr a s radostí, ale i se závistí, jsem se dívala na lidi, co ho měli a chtěla jsem nějaký směr mít také, ale nevěděla jsem kudy se vydat.

Během meditací s podobami Boha (božské hypostáze), které se v Herculane konaly, jsem najednou pocítila, že stojím na rozcestí a že jsem vnitřně plně připravená udělat krok určitým směrem. Cítila jsem, že moje cesta a můj cíl, moje štěstí a moje naplnění, moje celoživotní věčná láska, se skrývá v Bohu, v rozplynutí v Bohu – Absolutnu – a že jakékoliv uspokojení a naplnění, po kterém toužím, je vlastně jen touha po tomto splynutí. Cítila jsem, jak Bůh (to nejvyšší světlo, vše, co existuje) je všude kolem mně, objímá mě ve své nekonečné lásce a ohromně se raduje z toho, že jsem se konečně vrátila k němu. Otočila se k němu, protože on na mě tak dlouho čekal, jako čeká na každého… Věčně.

Cítila jsem se naplněna láskou, jakou jsem nikdy předtím necítila a věděla jsem, že jakékoliv pozemské štěstí, potěšení, pozemská láska k určitému člověku, se nemůže nikdy srovnat s touto obrovskou láskou, s níž mě Bůh objal. Byla jsem si absolutně jistá, že to je to, co chci v životě zažívat neustále a musím si v každém okamžiku života volit být ve spojení s Bohem – Absolutnem. Cítila jsem, že je třeba se rozhodnout ne „k Bohu jít“, ale „splynout s Ním", protože už s ním ve skutečnosti jsem. Není třeba někam za Ním směřovat, on je tu se mnou, s každým z nás, trpělivě čeká, až se k Němu obrátíme, vrátíme se k Němu do jeho láskyplného náručí a odpovíme na jeho nekonečnou věčnou bezpodmínečnou lásku naší láskou.