Karmajóga je cestou odpoutaného jednání, které aspirantovi umožňuje ladit se (vytvářet rezonanci) spontánně na univerzální duchovní energie. 

Prováděním denních činností nebo společenských povinností bez připoutanosti a touhy po obdržení výsledků/ovoce svého jednání, karmajogín neustále tříbí svou mysl a urychluje vnitřní vývoj.

Náš obvyklý stav vědomí není překvapivě něčím, co je nám přirozené, jak pravděpodobně předpokládáme, ale představuje určitý „nástroj“, který jsme si vytvořili pro účely reflektování prostředí a lidí kolem nás.

Zatímco některé z našich potencionálních schopností jsou společností a kulturou podporovány a rozvíjeny, jiné jsou jimi potlačovány a další zůstávají zcela nerozvinuté. Můžeme říci, že běžný stav našeho vědomí a jeho obvyklý mentální obsah je odrazem skutečnosti, se kterou jsme denně konfrontováni.

Tradičně je proces probuzení kundaliní oceňován jako intenzivní očistný jev, který vede k transcendenci těla a mysli a je korunovaný extatickým stavem sjednocení subjektu s objektem. Jak kundaliní stoupá, naráží však na všechny možné nečistoty, které jsou její dynamickou silou páleny. Sanskrtské texty v tomto kontextu zmiňují tři hlavní strukturální blokády označované jako „uzly“ (granthi)...

Kdykoliv si něco vybíráme, zapojujeme přitom naši odpovědnost. Když to pochopíme, nebude již potřeba žádné sebelítosti, věčných úvah a výčitek. Dokud nejsme odpovědní za svá rozhodnutí, nejsme s to přijmout pravdu o nás samotných ani o ostatních, kterým také ponecháváme volbu vlastního rozhodnutí.

Pokud sám učiním rozhodnutí, tak i když bude nakonec mylné, vždy se z toho něco naučím. Pokud místo toho házím odpovědnost na jiné a rozhodnutí se vyhýbám, nejsem ani nucen se situaci řádně věnovat a nijak se z ní nepoučím.

Všechny myšlenky se na jemné vibrační úrovni projevují jako určitý energetický subjekt. Jakmile je jednou vyslána, šíří se myšlenka dále do prostoru a je následně buď přijímána či odmítána ostatními lidmi, kteří smýšlejí obdobně jako my.

Myšlenka v tom, kdo ji vysílá, vždy vyvolává receptivitu na specifickou energii, jenž je stejného druhu jako myšlenka sama. Proto je lidský život důsledkem kvality myšlenek člověka.

Tantrická masáž, je-li dávána láskyplným způsobem od srdce, probouzí schopnost jak lásku dávat, tak i přijímat. V esoterické jogínské tradici je známo, že srdeční čakra je propojena se smyslem hmatu.

To mimo jiné znamená, že je možné probouzet naše srdce pouhým citlivým a vnímavým dotykem. Při správném provádění masáže se tak v naší bytosti probouzí takové vlastnosti jako bezpodmínečná láska, soucit a empatie, a to téměř spontánně.

Strach z vlastní proměny a z toho, že se staneme jinými v porovnání s ostatními. Strach z posuzování a poté z odsouzení jinými lidmi, protože již nebudeme zapadat do jejich omezených měřítek.

Zatvrzelá neochota opustit iluzorní svět „všeho, co se zdá být…“ ve prospěch odlišného a tajuplného světa „všeho, co skutečně je“...

Nezapomínejme, že duchovní realizace neznamená naučit se něco od ostatních, porozumět tomu anebo přijmout to či ono za svou pravdu. Znamená to žít po svém všechny ty nádherné věci, o kterých jsme se učili, četli či o nich hovořili, a nejen to, znamená to i objevování nového.

Z toho důvodu je nezbytné opravdově žít ve stavu nevinnosti, jenž představuje určitou „zkratku“, která nám, pokud po ní kráčíme s obezřetností, ušetří zbytečnou námahu či dlouhá zdržení.

Při sledování krásy očima lidské bytosti, v níž je např. díky praxi jógy probuzena intuice, získáte bezprostřední poznání určitých dobrých vlastností sledované osoby a budete si moci uvědomovat skutečný potenciál této bytosti.

Jestliže se však odmítnete dívat na člověka, ať už na jeho obličej nebo tělo, protože nemáte odvahu dívat se někomu do očí, nebo když nedokážete přiznat, že se vám něco líbí, jedná se v takových případech o tzv. spánek rozumu.

Pokud v tomto životě trvale ignorujeme skutečnost, že Láska je darem od Boha, žijeme život nevděčný - život, který byl darován, ale nebyl oceněn, nerozumíme mu, a tak jím pouze procházíme, aniž bychom ho skutečně žili.

Namísto toho, abychom pouze hltali všechny přínosy, které nám Láska dává tím, jak se projevuje, pokusme se snažit brát Lásku jako Boží dar, což by nemělo být tak velké úsilí: vždyť milovat už přeci umíme...