Pro potřeby tohoto článku (určenému úplným začátečníkům na cestě jógy) jsme vybraly velice jednoduché a přitom přirozené „nejogínské“ metody, které jsou dostupné všem čtenářům. Nemohou se samozřejmě vyrovnat systematické praxi uceleného systému integrální jógy, mohou však každému alespoň částečně nabídnout možnost vlastní zkušeností intuitivně vnímat charakter energií, které v sobě můžeme harmonickou dynamizací jednotlivých čaker probudit. 

Každá bytost, ať už je to rostlina, zvíře, člověk, bytost temných sfér (asura) anebo nebeská bytost (déva) bude ve chvíli univerzální resorpce (mahápralaja) převedena zpět na svou podstatu. Pouze nejvyšší nesmrtelné já Šivy, átman, má věčnou existenci.

Lebky a kostry, které Šiva Kankala symbolicky nosí, naznačují transcendentní realitu a nesmrtelnost nejvyššího Šivy, kterou je právě átman či jinak řečeno nejvyšší věčné Já. Pro lidskou bytost, která stále ještě prodlévá ve víru světských pokušení, asociují lebky a kosti nevyhnutelnou smrt. Ovšem pro asketu, který aspiruje co nejrychleji poznat Boha, jsou symbolem dokonalé transcendence.

Na rozdíl od většiny současných systémů založených na soutěživosti, které i v oblasti duchovna zdůrazňují, čeho člověk může nebo by měl dosáhnout, Pataňdžali přináší přirozený a moudrý vhled: navrhuje odstranit zdroje disharmonie, aby se mohla naplno projevit harmonie. Harmonie je totiž vesmíru vlastní, zatímco disharmonie je pouhou výjimkou či „nečistotou“, jak ji nazývá Pataňdžali.

Může to vypadat, že snaha o dosažení seberealizace je v obou případech stejná… ve skutečnosti ale tento originální pohled, který je v Jógasútře zdůrazňován, vlastně „obrací směr gravitace“. Umožňuje, aby se evoluce odvíjela přirozeně a božským způsobem, aniž by k ní bylo zapotřebí nátlaku ze strany ega.

Opravdu chceme být extatičtí? Nebo jen chceme být milí, dobří a hodní? Slučuje se všední život s prožíváním extáze? Nebo má být nejvyšší blaženost vyhrazena jen na víkendy nebo zvláštní příležitosti?

Pokud si pokládáme podobné otázky, znamená to, že nás vábí jedno z nejnepolapitelnějších a nejprchavějších tajemství života.

Poslední z deseti velkých kosmických mocností tantrického hinduistického panteonu je Kamalatmika. Lidé na východě ji často vzývají jako Kamalu, zatímco na západě je zpravidla známá pod jménem Lakšmí. Etymologicky znamená Kamalatmika „ta, jež je jako esence lotosu“ (v sanskrtu kamala označuje lotos). Lotos, posvátná květina Indie, má obecně rozsáhlou a komplexní symboliku, která samozřejmě přesahuje rostlinnou říši.

Všudypřítomné transcendentní božské Vědomí je ryzí, věčné, neměnné a beztvaré. Jedinečný a transcendentní Bůh totiž existuje sám ze sebe. K jeho transcendentní bytosti se nepojí žádná temnota či tma, ani žádné jiné formy energie či hmoty. Žádný zvuk, žádné slovo, žádný druh projevu, který by náležel světu jevů.

Pouze Bůh jediný existuje sám v sobě a skrze sebe. Je věčný a neomezený. Bez začátku a bez konce. Nikdy se nemění. Je vším. Stojí nad libovolnou formou duality, neboť je absolutní a neosobní.

Podle starověké ájurvédské vědy je zdraví dáno rovnováhou a harmonií mezi rozličnými vitálními silami, které podporují život člověka, a zároveň mezi mikrokosmem jeho bytosti a vnějším prostředím (makrokosmem), jehož je součástí.

Ve vizi tisícileté moudrosti ájurvédského systému představuje osobní rovnováha a harmonie mezi člověkem a vesmírem jak vertikální, vzestupný a vývojový rozměr, tak i horizontální rozměr vzájemného působení. Lidské zdraví je tu dynamickým stavem. Je to projev rovnováhy a harmonie, které člověk prožívá na všech úrovních.

Vždy, když milujeme, projevujeme a následně nabízíme jedné či více bytostem tajuplnou energii lásky, která ve všech případech pochází pouze od Boha. Láska, kterou v sobě chováme, než ji někomu darujeme, prostupuje celým mikrokosmem naší bytosti, kde nevyhnutelně vyvolává řadu proměn, z nichž některé mohou být až zázračné.

Proto mudrcové prohlašují, že lásku, kterou dáváme ostatním, do určité míry nabízíme také sami sobě. Když budeme vytrvale jednat v tomto duchu (tedy když budeme trvale nabízet většinu své lásky jedné či více jiným bytostem), současně tak hluboce a trvale proměňujeme sami sebe.

Když dovedeme schopnost koncentrace až téměř k dokonalosti, dokážeme vstoupit do meditativního stavu bez ohledu na místo, podmínky nebo předmět koncentrace. Nezávislost na vnějších okolnostech je pro cestu, která si klade za cíl učinit ze všech životních zkušeností svébytnou duchovní praxi, naprosto nezbytná.

Tantrické metody „zduchovnění“ života nejsou samy o sobě až tolik komplikované. Avšak jednou z nejtěžších překážek je obecně neschopnost člověka zůstat soustředěný déle na jeden cíl, a to i během nejintenzivnějších životních událostí.

Moudrost je nejvyšší formou vnitřní rovnováhy (psychické, mentální a duchovní), blaženým klidem a vnitřní spokojeností, odhalením nesmrtelného božského ducha (átman). Je úplným souladem mezi myšlenkami a skutky, stavem, kterého mohou dosáhnout lidé, kteří dokonale probudili svoji sahasráru.

Nejvyšší moudrosti je možné dosáhnout obšírnou duchovní zkušeností, která je prohloubená reflexí a významně urychlená stálým a správným prováděním vyšších úrovní jógového systému.