Bagalamuki – velká kosmická mocnost božské fascinace

Rubrika: Mahávidja

Autor: Dan Bozaru

Prostřednictvím nesmírné milosti velké kosmické mocnosti Bagalamuki získáváme dokonalou kontrolu nad všemi druhy činností, které provádíme, stejně jako možnost je z vlastní vůle kdykoliv ukončit. Bagalamuki nás vede do našeho středu, kde se můžeme ztotožnit s nevýslovným klidem, tajuplným tichem a extatickou nehybností naší základní božské přirozenosti; je to bod, který, i když sám stojí mimo jakoukoliv činnost, vytváří vše, co se ve Stvoření odehrává.

Osmou velkou kosmickou mocností tantrických hinduistických božstev je Bagalamuki. Velká Bohyně, která podle chvalozpěvů mimo jiné oplývá úžasnou mocí náhle zastavit či přerušit jakýkoliv pohyb a jakýkoliv děj (jak v makrokosmu, tak i v mikrokosmu lidské bytosti).

Mimořádná schopnost zastavení kromě jiného souvisí s uměním fascinovat či uchvátit mocí charismatu. Kupříkladu vitální, harmonická a velmi krásná žena může fakticky způsobit jakési „zkamenění“ či znehybnění smyslů, mysli, anebo dokonce i dechu mužů, kteří ji pozorují. Východní duchovní tradice ostatně říká, že moc, kterou ženský princip uplatňuje ve vesmíru, má sílu zablokovat, zastavit, či ochromit jakoukoliv aktivitu či projev. To je také hlavní princip, který velká kosmická mocnost Bagalamuki manifestuje: samotnou univerzální hypnotickou moc nejvyšší božské Energie (Šakti).

Z etymologického hlediska bagala znamená „provaz“ nebo „uzdu“, zatímco muki nese význam „tváře“ anebo „obličeje“. Bagalamuki je tedy Bohyně, jejíž tvář má působivou moc kontrolovat, respektive ovládat jakoukoliv situaci či projev díky svému subtilnímu vyzařování.

Bagalamuki se manifestuje také jako Bohyně řeči a z tohoto hlediska je v rezonanci s velkou kosmickou mocností Tarou. Někdy se na ni dokonce pohlíží jako na určitou její podobu. Tuto souvislost dokážeme snadno pochopit, hlavně pokud si uvědomíme, že intenzivní subtilní vyzařování se často podobá světlu. Takže když se subtilní energie zvuku projevuje jako světlo, bere na sebe Tara podobu Bagalamuki.

Konkrétním příkladem může být inspirující projev, který přímo uchvátí všechny přítomné, dokonale je znehybní, jak fyzicky, tak duševně, a přiměje je k plnému soustředění. Bagalamuki tedy představuje fascinující vyzařování, jehož zdrojem je subtilní božský Logos (Slovo Boží, prapůvodní vibrace). Rezonance s ní udílí řečníkovi obrovskou sílu ohromit ty, kdož mu naslouchají. Hovořícímu dává Bagalamuki moc pronášet rozhodná tvrzení, vyjadřovat silně a výmluvně jasné závěry a současně také promlouvat s velkou autoritou a hlubokým vlivem o základních pravdách života. Bagalamuki proto bývá vroucně vzývána, kdykoliv se usiluje o získání inspirace v diskuzích, rozpravách a při argumentaci.

Vládne „zbraní“ duchovního poznání, která ničí všechny překážky

Velká Bohyně Bagalamuki rovněž udílí těm, kdo ji upřímně a oddaně uctívají, moc vítězit nad silami bránícími našemu duchovnímu pokroku a vývoji. Zábrany z vnitřního hlediska představují myšlenky, ideje a city pramenící z ega (tedy z našeho falešného pocitu já či klamné individuality). V principu je nejmocnější „zbraní“, která zbavuje veškerých konfliktů a zmatků, „zbraň“ pravého duchovního poznání, nazývaná v hinduistické tradici „Brahmova zbraň“ – brahmastra.

Tatáž tradice také praví, že nejvyšší formou projevu brahmastry je možnost získat s její pomocí odpověď na otázku „Kdo jsem ve skutečnosti já?“. Otázka, která nás odkazuje k věčné, neměnné existenci nejvyššího Já (átman).

Hluboká meditace nad smyslem otázky „Kdo jsem já?“ je rozhodující pro duchovní pokrok člověka. Můžeme snadno zjistit, že ačkoli jsou nám vnější věci relativně známé, vnitřní Já nám zůstává takřka úplně neznámé. To, čemu říkáme „já“, je obecně vzato naše mylné ztotožňování se s myšlenkami, city a pomíjivými vjemy. Ovšem nic pomíjivého není skutečnou přirozeností našeho vědomí. Proto vytrvalé soustředění mysli na hluboký význam otázky „Kdo jsem já?“ postupně zúží spektrum objevujících se myšlenek. Toto soustředění povede k tomu, že všechny ostatní stránky skutečnosti anebo otázky, které si klademe, ztratí oproti odpovědi na tuto základní otázku význam.

Nyní se zaměřme na souvislosti mezi projevy a specifickými vlastnosti velkých kosmických mocností. Tara (velká Bohyně spojovaná s božským Logem – prapůvodní vibrací) je samotnou hybnou silou, která nás přivádí k otázce „Kdo jsem já?“, Bagalamuki poté klidem a nehybností mysli, které takto dosáhneme.

Velká kosmická mocnost Bagalamuki na sebe bere i podobu síly či účinku řeči, která je použita jako obávaná zbraň proti všem stopám negativity anebo připoutanosti. Z tohoto pohledu se Bagalamuki podobá Tripuře Bhairavi. Zatímco však Bhairavi vládne silou zdárně přemoci jakýkoliv odpor, Bagalamuki pomocí úplného zastavení rozpouští veškerou iluzi a negativitu. Negativita není v podstatě ničím jiným, než více či méně vědomým způsobem, jak většina lidí dává najevo odpor vůči různým životním okolnostem. Odpor není tedy nezbytně něčím, co má být zničeno. Jedná se spíše o určitý podvědomý a hluboce zakořeněný stav mysli, který je třeba překonat jejím naprostým zastavením.

Odhaluje odpověď na otázku: „Kdo jsem já?“

Co do způsobu projevu se se velká kosmická mocnost Bagalamuki podobá Chinnamastě. Obě dvě Bohyně vládnou hrozivou silou blesku (vadžra) a jejich projev je zpravidla hrozivý a náhlý. Chinnamasta udílí (jak již víme z předchozího článku) schopnost vidět za povrchní dojmy pomocí přímého vnímání. Bagalamuki ovšem přináší schopnost okamžitě zastavit jakýkoliv děj boží silou. Proto se vroucí uctívání těchto dvou velkých kosmických mocností doporučuje zejména těm, kdo si přejí rychle a radikálně transformovat sebe a svůj pohled na skutečnost.

V tantrickém panteonu je Bagalamuki tou, jež vede „armádu“ všech ostatních božstev. Fakticky se jedná o Šivovu „armádu“ nejvyšší Energie Šakti, která tak představuje hrozivou a bleskově působící sílu.

Velká kosmická mocnost Chinnamasta dokáže zastavit naše proměnlivé vjemy, abychom si mohli uvědomit esenciální božskou Pravdu. Akční síla Bagalamuki má tentýž efekt, ovšem projevuje se ve sféře řeči, myšlení a působení prány v člověku. Jinak řečeno, Bagalamuki nás vede do našeho středu, kde se můžeme ztotožnit s nevýslovným klidem, tajuplným tichem a extatickou nehybností naší základní božské přirozenosti. Je to bod, který, i když sám stojí mimo jakoukoliv činnost, vytváří vše, co se ve Stvoření odehrává.

Prostřednictvím zastavení ničí „hypnotický“ vliv vnějšího světa

Velká Bohyně je také spojovaná s působením tzv. „kosy božího soudu“, která stíná zlé skutky, jichž se lidé dopouští. Vedle toho představuje mimořádnou schopnost soustředění pozornosti, která zbavuje veškerého zmatku.

Nejrůznější texty a rukopisy (některé z nich nesmírně tajné) o jogínských a magických praktikách kladou důraz na schopnost dosažení dokonalého paralyzujícího zastavení všech druhů dějů. V sanskrtu se zastavení či ochromení průběhu činnosti nazývá stambhana. Z vnějšího a povrchního hlediska nás odkazuje ke schopnosti zastavit či náhle přerušit jednání těch, kdo na nás útočí. Hlavně odnětí schopnosti mluvit v našich nepřátelích může způsobit obrovský strach.

Ovšem na hlubší vnitřní úrovni souvisí tato mimořádná schopnost s uměním dokonale ovládat všechny naše myšlenky a energie. Velká kosmická mocnost Bagalamuki nám tak může ze své nesmírné milosti udělit kontrolu nad všemi druhy činností, které provádíme, stejně jako možnost je z vlastní vůle kdykoliv ukončit. V podstatě tato schopnost vychází z (alespoň částečného) uvědomění si vlastní božské přirozenosti, kterou je nejvyšší Já (átman).

Na tento proces ovšem můžeme nahlížet i obráceně. Jinak řečeno, můžeme se více a více přibližovat objevení našeho středu (pravého Já) prostřednictvím pozorování a zastavování našich každodenních činností a stále pozornější a soustředěnější praxí. Je například dobré, hlavně zezačátku, zastavovat se nenadále přímo uprostřed činností, které nás často pohlcují, a poté s bdělostí a odpoutaností v daný okamžik pozorovat stav a naladění naší mysli.

Zastavit se máme pokaždé, když zcela propadáme nějaké činnosti, hněvu, anebo když se rozčilujeme, jsme podráždění a podobně. Ve vyšší fázi tréninku budeme schopni volně v dané činnosti pokračovat, a zároveň si udržet stav bdělého pozorovatele naší činnosti i vlastních myšlenkových procesů.

Zmíněná technika zastavení činnosti byla ostatně jedna z nejdůležitějších metod proslavených na Západě velkým zasvěcencem Georgijem Ivanovičem Gurdžijevem. Praxí této techniky (která v podstatě vyjadřuje rezonanci s velkou kosmickou mocností Bagalamuki) je relativně jednoduchá a přesto velmi účinná. Gurdžijevovi žáci se tak byli schopni prakticky „přepnout“ z omezeného stavu individuálního vědomí do nadmentální úrovně.

Metoda zastavení se je velmi důležitá hlavně kvůli tomu, že většina lidí „zapomněla“ sama na sebe a je „hypnotizována“ vlastní iluzorní identitou a vnějšími předměty. Bagalamuki rozbíjí tuto fascinaci vnějším světem svou hypnotickou mocí vyššího řádu, který zahrnuje nejhlubší úrovně duchovního poznání. Toto její působení, prostoupené božským úsudkem, vede takřka okamžitě k odstranění připoutanosti k vnější skutečnosti. Působí v nás hlubokou transformací duchovního řádu. Tato transformace stojí na pevném přesvědčení a zralém pochopení prastaré pravdy: totiž že vnější svět není ničím víc, než nesmírným a nádherným iluzorním snem.

Jak dosáhnout milosti velké kosmické mocnosti božské fascinace

Velká kosmická mocnost Bagalamuki vládne božskou mocí proměnit jakoukoliv stránku skutečnosti anebo činnost v jejich opak. Mění např. řeč v mlčení, poznání v nevědomost, sílu ve slabost, porážku ve vítězství a tak dále. Z tohoto úhlu pohledu představuje božskou moudrost, která nám ukazuje, že v průběhu času se vše ve Stvoření proměňuje. Vše cyklicky prochází stavem, který v jistou chvíli definuje jeho opak. Hlavní je přitom idea, že v bodě blažené prázdnoty, mezi dvěma protikladnými stavy, můžeme vjemy transcendovat. Extaticky se pak necháme pohltit oceánem klidu blažené tvořivé Prázdnoty.

Rezonance s touto velkou kosmickou mocností se posiluje, zejména pokud dokážeme vnímat v každé životní situaci přítomnost komplementárních protikladů. Nesmíme se ale nechat ošálit jejich sice svůdnou, přesto iluzorní hrou. Máme se učit moudře uvědomovat (v čem se většina lidí mýlí), že takřka v jakémkoliv úspěchu je přítomen i zárodek selhání, že součástí života je stejně tak i smrt, ap. Můžeme vnímat, že v jakékoliv radosti se nachází i semínko smutku a zklamání, nebo že v návalu hněvu nalézáme i jiskru naprostého klidu stejně jako v oku hurikánu.

Objevíme tak možnosti a zároveň jistotu nevýslovné rezonance se sférou vědomí velké kosmické mocnosti Bagalamuki. Jinak řečeno, Bagalamuki je tajuplnou všudypřítomností opaku, v níž se vše rozpouští a vrací se tak do zpět do Neprojeveného.

Některé tradiční hinduistické texty spojují projev či „sídlo“ Bagalamuki v těle člověka s měkkou částí patra úst. Tato oblast se nazývá indra-joni a nachází se ve středu mezi smyslovými orgány, které definují sluch, zrak, čich a chuť, resp. uši, oči, nos a jazyk. Obecně souvisí tato oblast patra úst s funkcí třetího oka (ádžňáčakra). Bagalamuki, stejně jako Chinnamasta, je tedy s tímto subtilním silovým centrem spojená.

Odhaluje záhady života a smrti

Na druhou stranu sféra Bagalamuki úzce souvisí i s anáhatačakrou, ústředním místem projevů subtilní vitální energie (prána) v mikrokosmu člověka. Je ostatně známo, že stažení či soustředění prány v oblasti srdce její projevy úplně zastaví. To pokročilému jogínovi, který je tohoto výkonu schopen, dává dokonalou kontrolu nad životem a smrtí.

Velká kosmická mocnost Bagalamuki představuje další hrozivou podobu Nejvyšší Bohyně (Šakti) projevu Boha Otce (Šivy). V tantrické ikonografii bývá zobrazována ve žluté barvě. Dokonce i její šaty a ornamenty na jejím těle mají žlutou barvu a bývá proto uctívána zpravidla prostřednictvím věnců žlutých květů (především květů čampaky). Levou rukou drží za jazyk útočníka, zatímco pravou rukou ho bije do hlavy svým žezlem.

Bagalamuki bývá usazena na žlutém trůnu ozdobeném rudými lotosy. Některé zmínky starých textů udávají, že bohyně má na hlavě nádherný šperk ve tvaru půlměsíce. Žlutá barva, v níž se bohyně zjevuje (barva získávaná obvykle použitím prášku z kořene kurkumy), nám má naznačit povahu její zářící, sálavé, světelné a hluboce očistné energie. Žlutá ostatně mimo jiné představuje zářící sílu duchovního poznání, jež zahání temnotu nevědomosti. Proto se doporučuje, aby byl jogín při uctívání této velké kosmické mocnosti oděn do šatů žluté barvy.

„Slyším tě mluvit a řeknu ti, kým jsi“

Tím, kdo na ikonografických vyobrazeních na Bagalamuki útočí (tedy její protivník či nepřítel), je omezené a klamné lidské ego. Bagalamuki ho chytla za jazyk, který tahá ven. Jazyk značí lpění na pomluvách, očerňování, hádkách a obecně vzato jakýchkoliv negativních formách řeči. Je známo, že řeč je v podstatě hlavním působením projevů mysli. Z tohoto úhlu pohledu je dobré vědět, že kdykoli se člověk nechá svést sítí pomluv a jim podobné disharmonie, narazí (ať tak či onak) na nápravné působení Bagalamuki, které může mít hrozivou formu.

Jogínští mudrci již od pradávna tvrdili, že negativní moc ega se projevuje zejména řečí. Proto také říkali, že abychom úplně ovládli myšlenky a dokázali pokročit v meditaci, je nezbytně nutné ovládat řeč. Tohoto druhu kontroly je možné dosáhnout zejména uctíváním velké kosmické mocnosti Bagalamuki.

Každé tvé gesto je tajuplným uctíváním

Jelikož existuje bezpočet různých forem zastavení činnosti, existuje stejně tak i bezpočet cest, jak uctívat Bagalamuki. Ta je v tantrické tradici považována za samotný symbol celého procesu jógy, jež vede k utišení a nejvyššímu klidu mysli. Jedním z nejvýznamnějších způsobů uctívání Bagalamuki je dokonalé ovládnutí aktu řeči. Tedy že nikdy nevyřkneme nic zlého či urážlivého na adresu druhého člověka.

Intenzivní praxe hathajógy představuje další formu uctívání Bagalamuki. Zejména pak praxe ásan, kdy je poloha těla udržována po dlouhou dobu bez pohybu. Ještě pokročilejší a hlubší formu uctívání této velké kosmické mocnosti představuje praxe technik pránájámy (ovládání dechu). Při těchto technikách se usiluje zejména o zastavení (blokování) proudění pránického dechu v těle. Proudění dechu přesto nelze prostě a jednoduše zastavit, ani když se jogín zdokonalil v praxi dechových technik. Teprve když si aspirant získá milost Šakti, kterou je v tomto případě milost Bagalamuki, bude schopen provádět zastavení dechu bez jakýchkoliv problémů.

Vzpomeň si, že jsi nesmrtelný

Naučit se vlastní vůlí zastavovat subtilní energetické proudy v těle je možné buďto vlivem myšlenky anebo za pomocí mantry. K tomu je třeba rozvinout do vysoké míry schopnost soustředění (dháraná). Tím vstupujeme do sféry milosti Bagalamuki a soustředění je také dalším ze způsobů jejího uctívání.

Je zapotřebí dokázat pomocí vlastní vůle silně soustředit pozornost, tedy umět se celou pozorností koncentrovat na jednu věc či aspekt ap. V tomto směru jogínská tradice uvádí, že cílem našeho soustředění by mělo neustále být věčné Já (átman), coby naše nejvyšší božská a neměnná přirozenost. Tento druhu soustředění se má odehrávat na úrovni ádžňáčakry anebo na úrovni anáhatačakry s využitím náležitých technik.

Staň se divákem filmu vlastního zdokonalení

Dalším, sice obtížnějším a abstraktnějším, zato velmi praktickým způsobem vyvolání rezonance s Bagalamuki, je snažit se neustále pamatovat na svou pravou duchovní přirozenost. Připomínání si naší podstaty povede k soustředění naší pozornosti a odstranění kolísání mysli. Tato nestabilita se zpravidla projevuje ve formě různých tužeb, podřadných myšlenek a jiných aspektů.

Naše přirozenost se nejlépe projevuje v pozici vnějšího, bdělého a odpoutaného svědka. Když sledujeme rozruch mysli z pozice nezúčastněného svědka, můžeme postupně pozorovat, že se uklidňuje a ustaluje. Soustředění je přitom zapotřebí velké, což se většině lidí jeví obtížné. Jogínští mudrci však praví, že právě to je nejúčinnější cesta upřímného uctívání Bagalamuki.

Díky postoji svědka, tedy pouhého nezúčastněného pozorovatele procesu individuálního vývoje, překonáváme pomíjivost. Přestáváme se ztotožňovat s prchavou realitou. Pomíjivost souvisí s pouhými proměnami naší mysli. Rezonance s Bagalamuki pomáhá kolísání mysli zastavit, dává jí velkou stabilitu a umožňuje nad ní získat dokonalou vědomou kontrolu.

Tantrické duchovní texty hovoří ještě o dalším způsobu získání přístupu do sféry síly velké kosmické mocnosti Bagalamuki, a to prostřednictvím zastavení vzestupného subtilního energetického proudu v sušumnánádí (středovém subtilním kanálu v oblasti páteře). Toto zastavení je možné provést buď na úrovni ádžňáčakry v oblasti měkkého patra úst, anebo na úrovni anáhatačakry.

Pokud se zastaví energie na úrovni třetího oka (ádžňáčakry), zjevuje se nám naše Já během spánku se sny (svapnavastha). Zatímco je-li energie blokovaná na úrovni anáhatačakry, dochází ke zjevení naší nejvyšší duchovní přirozenosti během hlubokého spánku beze snů (sušuptiavastha).