Anthony de Mello (z učení jezuitského kněze)
- Rubrika: Křesťanství
- Autor: Elena Goldeanu
Narodil se 4. září 1931 v Santa Cruz na předměstí Bombaje v Indii. Jeho rodiče byli katolíci a pocházeli z Goa, portugalské kolonie v jihovýchodní Indii. Již od dětství snil o tom, že se stane knězem, ale rodiče ho zadrželi, protože si přáli, aby jim jejich syn byl nablízku a staral se o ně. Anthony věděl, že se jeho přání nesplní a nebude moci odejít do kláštera aniž by nechal rodiče doma samotné, pokud mu Bůh nedaruje bratra a tak se začal modlit. Ačkoliv mu tehdy bylo již 13 let a jeho matce přes 40, narodil se mu bratr. Tak 1. července 1947 Anthony vstoupil do semináře Vinajalaja v Bombaji.
Následující roky se učil filozofii, teologii a východní tradici. Stal se jezuitským knězem a jeho moudrost k němu přitahovala mnoho žáků. Ve svých spisech dokázal skvěle propojit západní a východní moudrosti. To však nebylo ceněno ve Vatikánu a jeho spisy byly cenzurovány nebo zakázány. Zemřel v roce 1987.
Z jeho díla připomeňme: "Probuzení – rozmluvy s Mistrem", "Podstata osvícení – kniha s příběhy a meditacemi", "Sádhana – cesta k Bohu".
Dále nabízíme pár odstavců z těchto krásných a inspirativních spisů:
Žáci meditovali k aforismu Lao Tze: "Ti, kteří znají neřeknou, ti, kteří řeknou neznají." Když mistr přicházel, ptali se ho jaký význam mají tato slova. Mistr se jich zeptal: "Kdo z vás zná vůni růže? Všichni zvedli ruku. Pak jim řekl: "Vyjádřete to řečí!" Všichni zůstali potichu.
Klid není nepřítomnost zvuku, ale nepřítomnost ega.
Podle legendy Bůh poslal Mistrovi anděla s tímto vzkazem: "Žádej milion let života a Já ti je dám. Nebo žádej miliony milionů let. Jak dlouho chceš žít?" "Osmdesát let", řekl Mistr bez nejmenšího váhaní. Žáci byli překvapeni. "Ale Mistře, pokud bys žil milion let, pomysli kolik generací by mělo užitek z tvých moudrých rad." "Jestliže bych žil milion let, lidé by si více přáli prodloužit životy než pěstovat moudrost."
"Jak musí někdo hledat spojení s Bohem?" "Čím víc je to hledání rozbouřené, tím větší je vzdálenost mezi tebou a Jím." "A co můžeme dělat s touto vzdáleností?" "Pochopit, že neexistuje." "To znamená, že já a Bůh jsme jedno?" "Ne jedno, ne dva." "Jak je to možné?" "Slunce a jeho paprsky, oceán a jeho vlny - ne jedno, ne dva."
"Proč máš potřebu mistra?" zeptal návštěvník jednoho ze žáků. "Jestliže vodu musíme ohřát, je to potřeba mezi ohněm a vodou prostřednictvím nádoby", byla jeho odpověď.
Jeden člověk jel velkou vzdálenost, aby na vlastní oči spatřil Mistra, jehož věhlas se dostal až do míst jeho narození. "Jaké zázraky vykonal váš Mistr?", zeptal jednoho žáka. "Existují zázraky a zázraky. Ve vaší zemi je považováno za zázrak, když Bůh splní přání člověka. V naší zemi je považováno za zázrak, pokud někdo splní Jeho přání."
Mistr tvrdil, že konečnou překážkou v dosažení spojení s Bohem je samotné slovo a koncept Boha. To ale rozzuřilo kněze té oblasti a tak rychle přišel za Mistrem, aby si s ním promluvil o tomto problému. "Ale slovo Bůh nás přece může dovést k Bohu?", řekl kněz. "Jistě!" zněla klidná odpověď. "A jak může něco pomáhat a přitom být překážkou?" Mistr řekl: "Osel, který tě přivezl až ke dveřím není prostředkem, kterým vejdeš dovnitř."
V klášteře existovalo mnoho pravidel, ale Mistr byl vždy proti jejich absolutnímu dodržování: "Podřízenost udržuje pravidla", řekl. "Láska pozná, kdy je má porušit."
"Jak se můžu stát svatým člověkem - tak jako ty?" "Proč být svatým člověkem?" řekl Mistr. "Být člověkem je už docela velké uskutečnění."
"Můžu se stát tvým žákem?" "Jsi žákem jenom pokud jsou tvoje oči zavřené. V den, kdy je otevřeš uvidíš, že ses neměl co učit ode mě ani kohokoliv jiného." "Tak k čemu slouží mistr?" "Aby ti pomohl uvidět, že nepotřebuješ mistra."
Mladí manželé se zeptali: "Co máme dělat, aby naše láska vydržela?" "Milujte spolu další věci."
Všechny otázky, které byly vysloveny na tomto setkání se vztahovaly k životu po smrti. Mistr se pořád usmíval a neodpovídal. Pak se ptal svých žáků: "Objevili jste, že právě ti, kteří nevědí co mají dělat s tímto životem jsou ti, kteří si přejí další život, který by měl trvat věčně?" "A existuje život po smrti?" trval na svém žák. "A existuje život před smrtí? To je otázka!" odpověděl záhadný Mistr.
Zklamaný návštěvník se zeptal: "Proč moje sezení tady nepřineslo žádné ovoce?" "Třeba ti chyběla odvaha zatřást stromem!"
"Pomož nám najít Boha." "V tomto směru vám nikdo nemůže pomoct." "Proč?" "Ze stejném důvodu, proč nikdo nemůže pomoct rybě najít oceán."
Proč jsou tady všichni tak šťastní kromě mě?" "Protože oni se učili vidět krásu a dobro všude ve světě." "A proč já nemůžu vidět to samé?" "Protože nemůžeš vidět venku to, co nevidíš uvnitř."
Mladý žák tak mnoho četl, že všichni učenci sledovali jeho rady a divili se jeho rozsáhlým znalostem. Když vládce hledal poradce, přišel za Mistrem a zeptal se ho: "Řekni, je to pravda, že tento mládenec zná tak mnoho, jak jsem slyšel?" "Upřímně řečeno", řekl Mistr, "čte tak mnoho, že nevidím, kdy by mu zůstal čas něco poznat."
Hráč řekl jednoho dne Mistrovi: "Včera mě chytili při podvádění a moji spoluhráči mě strašně zbili a vyhodili mě z okna. Co mi poradíš, abych udělal?" Mistr si ho pozorně prohlížel a řekl: "Pokud bych byl na tvém místě, ode dneška bych hrál jen v přízemí." Žáci byli překvapeni: "Proč jsi mu neřekl, aby už přestal hrát?" "Protože jsem věděl, že by to neudělal" odpověděl.
Žáku, který byl vždy přítomen modlitbě řekl: "Kdy se přestaneš opírat jen o Boha a budeš stát na svých nohách?" Překvapený žák odpověděl: "Ale přece ty jsi ten, kdo nám řekl, že se máme dívat na Boha jako na Otce." "A kdy pochopíš, že otec není ten o koho se opírá, ale ten kdo tě zbavuje tendence opřít se."
Žákovi, který si vždy stěžoval na ostatní, Mistr řekl: "Pokud to, co sleduješ je mír, začni transformovat sám sebe, ne ostatní. Je lehčí nosit papuče než dávat koberec do celého světa."
"Spasení je dosaženo skrze činnosti nebo skrze meditace?" "Ani skrze jedno ani skrze druhé. Spasení je dosaženo, když se naučíš vidět." "Co vidět?" "Vidět, že zlatý náramek který si přeješ, už nosíš. Vidět, že had, ze kterého máš takový strach, je jenom provaz."
"Řekni nám, kým ses stal, když jsi dosáhl osvobození. Stal ses božský?" "Ne." "Stal ses svatý?" "Ne." "Tak kým ses stal?" "Probudil jsem se."
"Jak mám dosáhnout osvobození?" "Pochop, co tě svazuje", řekl Mistr. Žák se vrátil po týdnu a řekl: "Nic mě nesvazuje." "Tak proč žádáš osvobození?" A to byl moment duchovního probuzení pro tohoto žáka.
Žáci se pořád ptali na chvíli, kdy dosáhl duchovního osvobození, ale on zůstal vždy potichu. Všechno, co se o tom dozvěděli byla odpověď, kterou dával svému synovi: "Cítil jsem se jako blázen!" Když se ho syn zeptal proč, řekl mu: "Je to jako překonat velké utrpení, aby ses dostal do domu při drápání po zdi a rozbití okna a pak zjistíš, že dveře byly otevřené."
"Co je láska?"
"Nepřítomnost strachu."
"A z čeho máme strach?"
"Z lásky", řekl Mistr.