Astéja - poctivost, která přináší soulad mezi hmotnou úrovní a duchovním životem

Rubrika: Základy

Autor: Monica Dascălu

Praxe jógy vyžaduje naprostou bezchybnost ve vztazích k ostatním lidem

Třetí pravidlo jamy se nazývá astéja a obvykle se překládá jako „nekradení“. V důsledném pojetí usiluje o dosažení a projevování stavu dokonalé poctivosti (či správnosti). Jogín se musí neustále svědomitě snažit dodržovat astéju a být si vědomý skutečnosti, že toto jogínské pravidlo nám při náležité aplikaci v každodenním životě dává nezbytný předpoklad k vyřešení bezpočtu dilemat, která se týkají nakládání s hmotnými prostředky, a dokonce nám umožňuje rychlý duchovní vývoj tím, že integrujeme duchovní praxi do normálního společenského života. 

Jogín, který se snaží uplatňovat pravidlo poctivosti, astéju, musí pochopit, že v první řadě je pro něj samého velice důležité, aby byl ze všech úhlů pohledu velmi poctivý co se týče hmotných prostředků a především v jednání na této úrovni (včetně finanční) s jinými lidmi. Jako přímý důsledek svého postoje si bude moci postupně povšimnout, že i ostatní, s nimiž přichází do kontaktu, vůči němu projevují podobnou poctivost.

Odpoutanost neznamená nouzi

Tento pohled znamená, že pokud jste byli okradeni, oklamáni či podvedeni, stalo se tak protože prostřednictvím rezonance přitahujete to, co si zasloužíte a pravděpodobně nedodržujete správně astéju. I když by se jogín neměl přehnaně zabývat svým hmotným prospěchem, měl by být schopen zajistit si vyvážený a harmonický způsob života i z hmotného a společenského hlediska.

Obecně vzato, jogíni, kteří se na této úrovni setkávají s velkými potížemi, jsou ti, kteří neprojevují správně stav poctivosti. Jinak řečeno máme prožívat stav astéjy v situacích, z nichž nám pramení určitá úroveň hmotné prosperity a které nám umožňují integrovat duchovní praxi, aniž bychom trpěli finančními problémy. V tomto ohledu je možné namítnout, že lidé, kteří dosáhli největšího úspěchu na hmotné a finanční úrovni např. v podnikání apod. často patří mezi nejméně poctivé a že právě nedostatek astéji je tím, na čem postavili svůj majetek. Ano, může tomu být tak, některým se podařilo takto získat obrovské majetky, ale na duchovní cestě by neměli nejmenší šanci. Pro jogíny by naproti tomu hromadění vlastnictví nemělo být jejich zájmem (což je rozvinuto v pravidle aparigraha, nehromadění), ale bylo by jistě nepřirozené, aby na hmotné úrovni žili ve stavu nouze.

V kontextu astéjy je důležité pochopit fakt, že finanční a bankovní systém ve skutečnosti představuje nesmírně nebezpečnou past. Využívá lidskou závist a lakotu a přivádí je do služby démonických sil prostřednictvím různých systému kont, půjček, apod. Tyto půjčky umožňují, aby si člověk, jehož karma mu neumožňuje vlastnit např. luxusní byt, si takový byt koupil na půjčku (splátky jsou také formou půjčky). Tímto způsobem nepřekoná karmu a uzavírá smlouvu s démonickými silami. Takto, je-li člověk jednou vtažen do finančně-bankovního soukolí, zřídka kdy se mu podaří vyprostit se a vede potom celý život prakticky zotročen penězi.

Míra toho, nakolik věříme v boží spravedlnost, je mírou našeho duchovního vývoje

U předchozích pravidel jamy, ahimsy a sátjy, jsme si povšimli, že každé kompletně odstraňuje z lidské bytosti určitý základní nižší postoj. V případě ahimsy je řeč o agresivitě ve všech jejích podobách. V případě Sátjy se jedná o lež. Pro astéju je nižším negativním stavem, jenž musí být nahrazen svým opakem, závist. Závist je velice ošklivý charakterový rys, který v poslední instanci odráží velice malou víru v to, že Bůh je spravedlivý a dává každému člověku přesně co si zaslouží.

Závistivec má hloupý zvyk neustále porovnávat to, co mají ostatní (z hmotného, společenského hlediska, jako vrozené nadání nebo dokonce i ve vztazích s jinými lidmi) s tím co má on sám a zdá se mu, že byl někde ošizen a nedostal to, co by si „zasloužil“. Vydává se za oběť nespravedlnosti či neetičnosti a takto se často cítí být v právu jednat podlým způsobem, klamat či manipulovat, dokonce i krást, aby získal to, co si přeje. Avšak naneštěstí nebude nikdy spokojen a nebude moci uniknout z pasti tohoto zkaženého způsobu života, myšlení a jednání, dokud se mu nepodaří ze své bytosti závist odstranit.

Ve své podstatě je závist hrubým nedostatkem vděčnosti k Bohu, neschopností pochopit, že Bůh dává každému přesně to, co si zaslouží. Samozřejmě že zde popsaný příklad představuje extrém, ve skutečnosti může být závist v člověku velice dovedně skryta. A realisticky řečeno je počet lidí, kteří touto vadou ani v nejmenším netrpí, nepatrný.

Měj radost z radosti toho, kdo je vedle tebe

Z energetického hlediska představuje závist disharmonii na úrovni anahátačakry. Tedy každá technika, která dynamizuje toto silové centrum, je současně užitečná pro překonání závisti. Na druhé straně je třeba také cíleně rozvinout správný a transfigurativní pohled na lidi, pochopit skutečnost, že si nepochybně zaslouží vše co mají. Budeme-li pevně uplatňovat tuto jednoduchou radu, pochopíme proč a jakým způsobem nám dokonale prováděná astéja umožňuje vytušit vrozené vlohy lidí s nimiž přicházíme do kontaktu, i když se zatím nacházejí pouze v neprojevovaném potenciálním stavu.

Radovat se z ostatních, jejich úspěchů a dosažení, je z tohoto hlediska účinným způsobem jak přemoci závist. Paralelně však je třeba rozvinout schopnost správně (poctivě) a božsky integrovaně jednat pro získání věcí, které jsou pro nás nezbytné a po kterých toužíme. Z tohoto hlediska jsou spekulace na téma osobních „zásluh“ nežádoucí. Je třeba jednat vytrvale a s důvěrou, či dokonce za podpory určitých blahodárných mantálních a vizualizačních postupů.

Co je tvé NENÍ i mé

Postoj rázu „co je tvé je i mé“ je přestoupením astéjy. Pokud máme žízeň a napijeme se z láhve s vodou, kterou sice máme po ruce, ale která patří někomu jinému, aniž bychom ho požádali o dovolení, porušujeme astéju. Jestliže nám někdo půjčí nějakou věc na dva týdny a mi mu jí vrátíme třeba i jen o hodinu později, aniž bychom se takto domluvili, porušujeme astéju. Jestliže se nám dostane do rukou důvěrný dopis a my si ho ze zvědavosti přečteme, přehrabujeme-li se v cizích věcech, zneužijeme-li svou autoritu a důvěru ostatních, abychom uspokojili vlastní zájmy, manipulujeme-li ostatní, aby nám půjčili peníze anebo aby nám činili určité úsluhy (i když se nám podaří zaranžovat věci tak, aby nám pomoc sami nabídli), pokaždé přestupujeme astéju.

Mezi deseti pravidly jamy a nijamy jsou astéja (poctivost) a aparigraha (nehromadění) těmi, které se přímo týkají hmotných aspektů života. Víme, že v epoše v níž nyní žijeme patří mezi hlavní překážky, které nás mohou svést z duchovní cesty, překážky hmotné povahy. Proto musí jogín neustále usilovat o dokonalé dodržování těchto zásad.

Postoje užitečné pro dodržování principu poctivosti

Pěstování stavu vděčnosti jak vůči Bohu, tak i vůči lidem, kteří nám pomáhají anebo nám přináší v životě jakkoli nepatrné dary. Bohužel mnoho lidí neumí ani říci „děkuji“. Naučit se upřímně říkat „děkuji“ je prvním krokem k probuzení stavu vděčnosti.

Transfigurace všech lidí. Je třeba, abychom se transfigurativním postojem naučili odstraňovat všechny kritické tendence a snažili se na lidech vidět především jejich kvality. Je velice dobré, dokážeme-li se vztahovat přímo k jejich nejvyššímu Já, ale je třeba abychom si i velice přesně všímali jejich charakterových kvalit.

Dávání a především dávání konkrétních hmotných dárků, třeba i bez nějakého specifického důvodu, časem vypěstuje pravý opak postoje „braní“ si od ostatních. A to zejména tehdy, uděláme-li z toho opravdové umění a budeme-li darovat velice vhodné dárky, které přinesou ostatním mnoho radosti.

Pozornost a bdělost jsou nutné, abychom dokázali okamžitě postřehnout chvíle, kdy jsme blízko k překročení astéjy a dokázali se ihned zastavit.

Spokojenost. Jsme-li neustále spokojeni s tím, co máme, umíme-li se dokonce radovat z věcí, které máme a které jsou nám prospěšné, vytváříme nezbytné podmínky pro dodržování astéjy.

Zdravý rozum, duchovní úsudek a snížení vlivu ega jsou, jak bylo řečeno výše, základními kvalitami, které nám pomáhají vytušit co je třeba učinit v různých situacích. Spojujeme tak poznané teoretické aspekty o etických a morální pravidlech (Jama a Nijama) na jedné straně a konkrétní životní situace na straně druhé.

Hluboký respekt k ostatním lidem, k jejich svobodné vůli, k jejich kvalitám a úspěchům otupí i ty nejskrytější sklony k manipulaci, klamání, kradení a zneužívání důvěry lidí.

Dary hmotné povahy či dokonce přímo peníze poskytnuté na obecně prospěšné či duchovní cíle nám velice pomohou očistit naší mysl od různých negativních tendencí v hmotné a finanční oblasti.

Nejčastější činy, kterými překračujeme pravidlo poctivosti

• krádež
• přivlastňování si věcí, které nám nepatří, a to i v případě, nejedná-li se přímo o krádež (například u věci, kterou najdeme na pláži nebo v tělocvičně)
• používání věcí někoho jiného k něčemu s čím on nesouhlasí, nebo způsobem se kterým nesouhlasí (například používání cizí deky na cvičení)
• nevrácení zapůjčených věcí včas
• závist vůči vlastnictví jiných lidí
• lakota
• nepoctivost ve vztazích s ostatními lidmi, především, co se týče hmotné stránky
• peněžní dluhy jakéhokoli druhu (lhostejno jakými pojmy či bankovními obraty jsou „přikrášleny“: bankovní půjčka, splátky, leasing)
• zneužití důvěry
• zisk na úkor někoho jiného či manipulace lidí pro vlastní zájmy
• navazování milostných vztahů s cílem hmotného či finančního zisku
• klamání a podvádění