Jóga a víra

Moudří jogínové vědí, že „moci“ znamená především silně a pevně „věřit“ v neomezené možnosti sebe sama, ve svou vlastní bytost, jež by se měla nacházet v co největší harmonii s celým makrokosmem. Znamená-li „vědět“ ve skutečnosti vlastně „moci“, pak „silně věřit“ představuje mnohem více než to, neboť vyjadřuje přístup k neomezené božské síle samotné. To je například mimo jiné příčinou mnoha zázračných vyléčení různých nemocí. Na nemoci bychom neměli pohlížet jinak, než jako na následek narušení božských zákonů. Pokud je to tak, projevují se jako nedostatečná odolnost vůči vnějšímu či vnitřnímu agresorovi.

vira1.jpgVíra, že v sobě chováme božské jádro, ztělesňuje nakonec silnou víru v Boha. Bez pevné víry ve vlastní schopnosti, dary či talenty, nemůže dojít k ovlivnění žádné vnější události nebo vnitřní proměny. Řečeno jinými slovy, měli bychom být vždy co největšími optimisty, neboť to je jediná cesta, jak můžeme plně optimalizovat sami sebe a své chování. Je proto důležité vycházet z velkolepého pocitu důvěry v to, že skrze rezonanci do nás mohou být zaneseny a mohou se projevit neomezené blahodárné síly.

Intenzivní a bezpodmínečná víra v nekonečnou božskou sílu přicházející od Boha není v žádném případě totéž co „dokazování“, „demonstrování“ či „očividnost“ a není ani jejich důsledkem. Z hluboce duchovního hlediska nemá výrok „věřit v boha, protože…“ téměř žádný význam. Naopak: „pevně věřit v Boha“ znamená především věřit, i když nám určité situace zjevně naznačují opak. Znamená to věřit dokonce navzdory pravděpodobnosti, statistice, zákonu velkých čísel apod. Proto je věřit adverzativní, vylučovací sloveso, je to výzva, provokace tvořená vším, co je v člověku božského, adresovaná světu, všem nesmyslným zvyklostem, všem druhům zloby, veškerým regulím a jejich nečestným a očividně nelítostným nařízením. Teprve pak SILNĚ věříme sami v sebe a v Boha, i přestože se ve světě vyskytuje smrt, nemoc, utrpení, nespravedlnost, zločin, mučení, zrada, sadismus a mnoho dalšího. Tváří v tvář strašlivé podívané, již právě lidstvo pořádá, se cosi tajemného v nás utvrzuje ve své pevné a stálé víře v Boha. Opravdová víra v sebe a v Boha odstraňuje jakékoli pochybnosti, veškerou váhavost a jakoukoliv argumentaci.

Kierkegaard napsal: „Náhlé zjevení obrovského červeného ptáka, který padá z nebe, by se lidem mohlo jevit jako výjimečná a senzační událost. A jistě by je ihned napadlo, že tu mají co do činění se zjevným božským znamením, se znamením, jež tak naléhavě požadovali farizejové, písaři a učenci. Ježíšovo sestoupení z kříže, na Golgotě, by mohlo být takovýmto obrovským pestrým ptákem, po jehož zjevení by klerikům a všem, kteří se zde nacházeli, nezbylo než se podrobit zjevnosti, pokleknout a pět písně chvály.“

To však není způsob, jakým jedná Bůh, a není to ani způsob, jakým Ježíš rozuměl obratu „věřit v Boha“, vždy když jej vyslovoval, zvláště však, když jej pronesl k Tomáši osm dní po svém zmrtvýchvstání. Prastaré křesťanské texty i texty jiných velkých náboženství a duchovních tradic lidstva ukazují, že toto klíčové slovo – víra – (KTERÁ VYTVÁŘÍ A UDRŽUJE REZONANCI PŘÍMO ÚMĚRNĚ SVÉ SÍLE) sama sebe vyjevuje jako něco, co přesahuje veškeré důkazy, usvědčující fakta, spisy, razítka nebo viditelné objekty. Je velice důležité, abychom porozuměli těmto zásadním skutečnostem, které se týkají silné a opravdové víry v Boha. Velekněží říkali: „Viz a potom věř“, ostřejší protiklad snad nemůže existovat, neboť kdyby byli viděli, pak by ztrácelo význam, aby říkali, že v Boha věří bezpodmínečně. Takže v dané situaci už nemohli opravdově věřit, protože „na vlastní oči“ viděli zjevení, která vyvolávala pocit očividné boží přítomnosti spojené se zdrcující silou, jež odstraňuje každičkou pochybnost.

vira3.jpgBezpodmínečná víra v Boha ve skutečnosti neznamená vidět fyzickýma očima. Velmi jasně to vyjadřuje apoštol Pavel: „Naděje však, kterou je vidět, už není naděje. Když něco vidíme, proč bychom v to ještě doufali?“ (Římanům 8,24) Nebo: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Židům 11,1). Rovněž nám ukazuje cestu k pravému stavu víry v Boha: „těm, kteří nehledí k viditelnému, nýbrž k neviditelnému.“ (2. Korintským 4,18)

V křesťanských textech je pravá víra v Boha spojena se třemi dalšími důležitými prvky: svobodou (opakem zotročení), duchem (opakem doslovného smyslu) a extatickou radostí (opakem smutku a vzteku).

Také jóga ozřejmuje, že víra v naši božskou skutečnost, v nejvyšší věčné Já Átman a v Boha Otce se nemusí opírat ani o rozum ani o smyslové vjemy, které dokážou vytvořit iluzi nezvratné jistoty. Silná víra se vždy odvíjí od tajemného vnitřního pocitu, od stavu absolutní jistoty, kterou zakoušíme jen skrze vnitřní duševní důkazy.

Jako základ náboženství a duchovnosti se zrovna sloveso „věřit“ samozřejmě může zdát poněkud podivné. Proč tak těžko pochopitelné, tak těžce definovatelné a pojmenovatelné slovo představuje jádro každé pravé duchovní cesty? Jak se zdá, největší duše, které se reinkarnovaly na této planetě, zřejmě nemohly nalézt slovo méně mysteriózní, které by bylo přístupnější chápání většiny lidstva, a koneckonců také, proč ne, méně skandální a záhadné vědcům, myslitelům a logikům, kteří se všichni dohromady nacházejí na zcela opačné straně barikády, jinými slovy, jsou svázáni předsudky.

Hlavní poselství, které v sobě tento stav nese, spočívá v tom, že bychom se nikdy neměli nechat svést kouzelnou mocí (či posedlostí) hledání a nacházení materiálních důkazů. Není pochyb, že tyto důkazy mohou některým lidem pomáhat, jsou však bezcenné pro ty, kteří vědí, že „Bůh své duchovní království nechtěl založit na písku iluzí (vědeckého, historického aj. druhu), nýbrž na žulové skále autentické víry.“

Pro jogíny silná víra v podstatě znamená nastolení a udržování rezonance s aspekty, ve které věříme.

I když se přiblížíme tajuplné a božské Boží skutečnosti tím nejcennějším způsobem, totiž silnou, naprostou a bezpodmínečnou vírou ve své božské Já a v Boha, a i když to bude zároveň ta pravá cesta směrem k extázi duchovní svobody, přesto nebude o nic méně pravdou, že naše víra zůstane mrtvou bez určitých skutečností, které ji potvrdí.

vira2.jpgSilná víra ve skutečnosti nepotřebuje ani náznak důkazu, nýbrž ona sama musí být dokazována. Hluboké, blahodárné a duchovní jednání, prováděné s úplným odpoutáním od vlastního cíle konání, promění naši víru ve vskutku tvořivou sílu a vždy nám poskytne energetické a duchovní nabití k nezbytnému přechodu z řady zázračných stavů ke vznešenému uskutečnění, z řady myšlenek k „myšlenkám síly“, které budou schopny transformovat lidstvo.

Jak víme, Ježíš Kristus zkoušel víru slepých tak, že se jich dopředu ptal: „Věříš, že to dokážu?“ Z onoho slavného biblického příběhu je zřejmé, že vykonání zázraku vždy nejprve předpokládá SILNOU víru toho, kdo se v dané situaci nachází, víru, jež není podmíněna logickými argumenty. Boží pomoc a boží zázraky se objevují vždy ve spojení s vírou. Je proto zřejmé, že boží milost se odehrává a naplňuje vždy v rámci rezonančního pole takto vytvořeného.

V jisté situaci Ježíš Kristus řekl: „Nechť se ti stane dle tvé víry.“ Tak se nám dostává božské pomoci vždy přímo úměrně síle naší víry. Čím větší je víra, tím plnější je Jeho pomoc.

Použité pojmy ze slovníku:

NAHORU