Kontemplativní sexualita podle tantrických a taoistických rituálů
- Rubrika: Duchovní pár
- Autor: Gregorian Bivolaru
Většina metafyziky tantrajógy se točí kolem konceptu maithuny. Maithuna je častým námětem ve veškerém hinduistickém náboženském sochařství a umění. Misionáři, cizinci ze západu a dokonce i někteří Indové ovlivnění předpojatými myšlenkami západní kultury považují tato umělecká díla za pornografická a tvrdí, že sexuální jóga je perverzní a degradovanou formou Orientální duchovnosti.
Avšak vysoce kvalifikovaní učitelé (jako Woodroofe, Dasgupta, Coomaraswami, Eliade a jiní) konstatovali nepopiratelnou pravdu, že tyto obrazy nejsou vůbec pornografické. Ve skutečnosti představují symbolickým způsobem metafyzickou doktrínu a posvátný akt. Proto nemá maithuna nic společného se sexuálními orgiemi. Symbolizuje věčné spojení Ducha a Přírody a ztělesňuje naplnění kontemplativní lásky či spiritualizované sexuality.
Myšlenkou za aktem maithuny - podobně jako za jejím taoistickým ekvivalentem - je, že sexuální láska může přejít do hlubokého meditativního zbožňování ve kterém se jeho účastníci stanou živými vtěleními Božského. Maithuna navíc vede k transmutaci sexuální energie která je vytvářena, t.j. k transmutaci jejích atributů.
Pro vytváření sexuální energie není nic činěno:
projevuje se sama o sobě, bez násilí nebo vynucování
Je všeobecně známou skutečností, že tantrajóga používá složitý symbolismus lidské subtilní anatomie. Páteřní sloupec reprezentuje osu života, s kořeny v Podsvětí a s větvemi v Nebi. Základem páteřního stromu je místo Hadí Síly, symbolický obraz božské síly (vitality) projevené v Přírodě a spící díky kouzlu Máji. Sexuální jóga se sestává z probouzení Hada, jakož i z jeho řízeného vzestupu od kořenů páteřního stromu do větvoví. Tímto postupem je určen proces, který se nazývá duchovní osvícení a stav konečné nejvyšší svobody lidského Já. Když Had zůstává v základu páteřního stromu, projevuje se jako sexuální energie; když se pohybuje vzhůru, je nazýván kundaliní; když je ve vrcholu stromu, projevuje se jako duch. Během rituálu maithuna je Had probuzen a veden vzhůru, přičemž je případně nasměrován ke kontemplaci Božství vtěleného v muže i ženu, kteří provádějí tento rituál.
Oba partneři sedí naproti sobě, muž v plné lotosové pozici (padmásaně). Žena sedí v jeho klíně, má nohy kolem jeho pasu a ruce kolem krku v extatickém odevzdání se. Tibetské jméno této pozice je YAB-BUM, což znamená "Matka-Otec". Tato pozice je samozřejmě statická: pár zůstává bez pohybu a protahuje obejmutí, takže energetická výměna je pasivní a receptivní spíše než aktivní a vyžádaná. Pro vzestup sexuální energie není činěno nic zvláštního: je jí dovoleno sledovat její přirozený tok, aniž by byla uchopována nebo využívána vůlí. Avšak mysli a smyslům není dovoleno náhodně těkat, neboť jsou vědomě i když bez úsilí směrovány k prožitku "toho co je" (okamžik přítomné zkušenosti).
Jak tantrické tak taoistické tradice zdůrazňují u obou partnerů nezbytnost ovládat a pročišťovat sexuální energii (orgasmus bez ejakulace) a zůstávat v nežádostivém stavu mysli, bez použití rozlišujícího rozumu, ale spolehnout se na spojené síly mysli, těla a ducha jako celku.
Pro nás důležitost těchto myšlenek spočívá méně v technických detailech a více v jejich psychologické hodnotě. Tyto myšlenky představují vysoce rozvinutý postoj ke vztahu, sexualitě a životu. Pokud by tyto myšlenky byly přijaty současnou civilizací a uvedeny v praxi, mohly by nečekaně přispět k vyjasnění našich zmatků co se týče manželství a sexuality.
Výsledkem sexuální kontemplace je prodloužení orgasmu
Hlubokému smyslu sexuální jógy nemůžeme porozumět pokud neporozumíme základním principům tantry a taoismu. Taoistická doktrína je založena na myšlence nezasahování (WU-WEJ) do TAO (toku přírody). Je to "člověk-ve-hlubokém-a-vědomém-vztahu-se-svým-okolím". Tato vize otevírá smysly a takto odhaluje kontemplativní stránku sexuální zkušenosti. To se nazývá dhjánou v tantře. Jak tantrická jóga tak taoistická jóga zdůrazňují důležitost ovládání dechu, protože rytmus dýchání určuje rozšiřování vnímání. Klíčová důležitost dýchání je jedním z důležitých klíčů k porozumění tomuto přístupu.
Dokonalá kontrola dechu (pránajáma) je dosažena když je jeho rytmus spontánně zastaven aniž by vedl k vymizení života. Toho je dosaženo tak, že se dovolí dechu téci volně dovnitř a ven, bez jakékoli interference, ale s ostrou a stálou pozorností zaměřenou na tento proces. Dech se začne zpomalovat do takové míry, že jsou inhalační a exhalační pohyby téměř nepostřehnutelné: dech se zdá být zastaven.
Způsobem dýchání je určen způsob jakým vnímáme a prožíváme naše životy. Toto nepostřehnutelné, nehybné dýchání určuje ne-uchopující postoj k životu (WU-WEJ), odpoutanou nečinnost ve smyslu definovaném Bhagavad-Gítou: činnost bez ega. Znehybnění dechu vede k vymizeni vírů mysli (VRTTI), které vedou k zastavení orgasmu. Avšak smysluplnou myšlenkou jak pro dech, tak i pro ograsmus není "znehybnění", ale "nevšímání si" (ve smyslu být zcela bez úsilí). Jakmile se kontemlace dechu zpomalí téměř k nehybnosti, kontemplace milování se zpomalí až se rozpustí v orgasmu bez konce.
Zpomalování tělesných procesů nemá samo o sobě žádnou hodnotu: jsou pouze vnějším příznakem vymizení "ega", toho ega, které vynucuje a uspišuje potěšení, místo aby mu dovolilo jít svou přirozenou cestou. Orgasmus je spontánní když nastane sám o sobě, ve svém čase a když je pohyb těla diktován spíše potřebou "odpovídat" než "vyžadovat". Aktivní sexuální styk je pouhou nedokonalou imitací toho, co by mělo nastat samo při postoji nezasahování.
Z kontemplativního úhlu pohledu je sexuální láska překvapivým objevem. Dlouho před orgasmem se sexuální nabíjení projevuje jako psychická výměna vřelé lásky vyzařující mezi partnery. Tato vřelost je tak mocná, že milenci mají pocit, jako by se jeden v druhém extaticky rozpouštěli. Takto se sexuální apetit transformuje v nejněžnější a nejuctivější lásku, jakou si lze představit.
V naší civilizaci je sexualita daleko pod svým potenciálem
Kontemplativní sexualita umožňuje spontánně vnímat náš vztah k Vesmíru. Skutečná "technika" milostného aktu nemá primární důležitost, protože zde není žádný cíl, který by měl být dosahován. Při tomto přístupu jsou muž a žena spontánně na cestě k sebe-objevení, aniž by předem něco předpokládali nebo očekávali, ale vášnivě prožívají to co existuje v přítomném okamžiku. V naší éře vysokých rychlostí je jediným technickým požadavkem mít dost času, nebo lépe řečeno, udělat si dost času. Tím je myšlen nejen čas, který je měřen v sekundách, hodinách, dnech atd., ale hlavně psychický atribut (který by mohl být nazván stupněm dokonalosti), který dovoluje událostem, aby nastaly ve svém čase, vnitřní rytmus, který určuje postoj beze spěchu. Toto je fundamentální a zásadní postoj, bez kterého je duchovnost nemožná.
Obvyklý postoj k sexualitě je uspěchaná, násilná událost, při které je ženský orgasmus poměrně vzácný a předčasné pohyby urychlují mužovu ejakulaci časté. Tantrický a taoistický způsob ne-vměšování-se a ne-zaplétání-ega dovoluje nekonečnou výměnu lásky a zpomaluje mužskou ejakulaci až k bodu vymizení. Tento přístup je mnohem snadnější pro ženy, díky jejich v zásadě pasivní, receptivní přirozenosti. Jakmile si však člověk zvykne na tento duchovní postoj k sexualitě, může libovolně prodlužovat akt milování, čímž dovoluje ženě nejvyšší možný stupeň uspokojení a naplnění společně s velice rychlou a hlubokou cestou k sebe-objevení a osvícení.
Jedním z prvních kroků ke kontemplativní sexualitě je objevení hloubky a potěšení z nejjednodušších kontaktů, které se obvykle považují za málo spojené se sexuálním aktem nebo za jeho přípravné fáze. Je to například objevení krásy pohledu na vašeho milovaného/milovanou, dotýkání se ho/jí, nebo naslouchání jejímu/jeho hlasu. Avšak je zde jedna podmínka: nečekat od těchto kontaktů, že k něčemu povedou, ale nechat je následovat jejich přirozený směr a zůstat ve stavu odpoutaného očekávání.
Takto vnímány se vnější a vnitřní svět nabíjejí neuvěřitelnou intenzitou života, a vnímáním sebe tak, jako bychom do určitého stupně obsahovali vnější realitu odráženou v našem vnitřním světě.
Psychické milování vede k ohleduplnému objevení vašeho milovaného nebo milované
Myšlenku kontemplativní sexuality nacházíme v Japonsku v čajovém obřadu. Tento obřad, který má své kořeny v praktikování ZENu, spojuje metapsychickou extázi se sociální skutečností pití čaje s několika dobrými přáteli. Během čajového obřadu je nejdůležitější činností spojitý akt kontemplace - vše ostatní je od samého počátku druhotné a jaksi nedůležité. Pokud je tato skutečnost nepochopena, je zde riziko že se čajový obřad zvrhne v rafinovaný akt snobismu bez jakéhokoli duchovního významu, podobně jako se kontemplativní milování bez pochopení doktríny ne-vměšování-se může stát rafinovaným uměním protahování sexuálního aktu a rozšiřování potěšení, ale bez velké duchovní hodnoty.
Je škoda, že většina těch kdo začnou praktikovat TANTRU (a dokonce i ti, kdo se považují za pokročilé) se na ni dívají jako na dovednost, která může být dosažena praktikováním určitých technik. Není nic, čeho by mohlo být dosahováno! Není zde žádné úsilí, žádný cíl a žádná cesta. Jediná věc, která vyžaduje jisté úsilí je vzdát se, odnaučit se svým předsudkům o sexualitě. Poté co jsme tak učinili je to, co zbývá TANTRA.
Výměna myšlenek jako 'pravdivá řeč'
Tato forma komunikace znamená být schopen vyjadřovat své myšlenky přesně tak jak jsou. Osvobodit se od pokrytectví a nepotřebovat "krásné", "dobré", nebo "konvenční" formy k vyjadřování vašich myšlenek. Tato 'pravdivá řeč' je skutečným pokladem opravdového TANTRICKÉHO vztahu, a tento poklad se extrémně těžko nalézá. Obtížnost spočívá ve skutečnosti, že 'výuka' kterou dostáváme nás učí účinně převlékat své myšlenky do konvenční formy, až se tento proces stává druhou přirozeností. 'Pravdivá řeč' nemá nic společného se zraňováním partnera strohostí, což je sobecký a hrubý postoj, podobný agresivním přístupu k sexualitě.
'Pravdivá řeč' nezbytně vede k vědomému přijímání a hlubokému porozumění vašemu partnerovi, založenému na dlouhém procesu sebe-objevování. 'Pravdivá řeč' může být dosažena pouze duchovně vyspělými bytostmi s hlubokým smyslem pro humor. K této komunikaci může dojít i beze slov a rozhodně znamená nejdůležitější úspěch duchovně erotického vztahu. 'Pravdivá řeč' odhaluje bez jakékoli meditace volný tok myšlenek, odhaluje mnohem intimnější úroveň vztahu než nahota těl.
Je důležité aby lidské bytosti, které nám pomáhají svobodně se vyjadřovat byly těmi bytostmi, s kterými se cítíme naplněni, protože s těmito bytostmi nepotřebujeme ego abychom se cítili bezpečni.
V kontemplativní sexualitě nemůžeme mluvit o 'sexuálním aktu'
Termín 'sexuální akt' ve svém obvyklém smyslu není vhodný, protože určuje omezenou oblast zkušenosti a z výše uvedeného vidíme, že v kontemplativní sexualitě tato oblast zahrnuje celý Vesmír. Navíc termín 'akt' zahrnuje aktivní účast, zatímco v kontemplativní sexualitě jde vlastně o účast v neaktivní, nikoliv na cíl orientované události. Když je blízkost mezi oběma milenci taková, že se jejich pohlavní orgány navzájem dotýkají, stačí se uvolnit a zůstat bez pohybu, a v určitém čase bude penis spíše absorbován než vražen do vagíny. Nekonáním ničeho, aby se uvolnilo vše, se milenci proplétají s procesem (ustanou v činnosti). Pocit identity mezi nimi se zintenzivňuje; co více, přeměňují svá omezení a jsou neseni vlnou požehnání, která není 'ani má ani tvá', a dokonce ani 'naše': je kosmická, neosobní, bez omezení.
Neustálá posedlost dosahováním orgasmu s ejakulací otravuje sexuální lásku. Neustálá posedlost dosahováním kosmického požehnání otravuje kontemplativní sexualitu. Pokud je pár osvobozen od jakékoli starosti ohledně dosáhnutí nebo ne-dosáhnutí orgasmu nebo kosmického požehnání, je jakákoli milostná hra možná, dokonce i ta nejaktivnější. Tím není myšleno používání jistých technik, ale spontánní reakce na okamžik.
Takto vnímána odhaluje sexualita přirozenou jednotu fyzického a duchovního. Bylo by směšné připisovat kontemplativní sexualitě jisté trvání. Její bezčasý atribut je výsledkem naprosté absence jakéhokoli záměru nebo spěchu. Konečné požehnání nastává ve svém čase, protože je MILOSTÍ BOŽÍ, ne lidskou prací. Podstatnou věcí je zde úplné opuštění, které nastartuje proces znovu-sjednocení s Božstvím. Nyní docházíme k pravdivému smyslu slova RELIGIE (latinsky náboženství): RE-LIGERE, neboli znovu-sjednocení, znovu-napojení. Co k sobě navzájem partneři cítí může být dobře popsáno termínem 'zbožné uctívání' (adorace). Naplnění sexuální lásky ve stavu pokory vede k trasfiguraci: pak každodenní svět projevuje svoji identitu s duchovním světem.