Láska

Rubrika: Krása a láska

Autor: Gregorian Bivolaru

Láska je jedna ze základních Božích vlastností. Objevením lásky si současně uvědomíme existenci Boha. Láska je „esence“ Boží. Nekonečná energie lásky vychází z Boha a vytváří vše, co je dobré, duchovní a harmonické, pravdivé, plné extáze. Všechny překrásné projevy v sobě obsahují tajemnou a hluboce sjednocující energii lásky. Je-li láska v nás všech, jsme my všichni v Bohu. Energie lásky, která se dá těžko vyjádřit slovy, je bezmezná a je silným zdrojem harmonického života, který se projevuje jako štěstí, radost, soucit, dobrota, extáze. Vše, co je dobré, krásné a pravdivé existuje skrze tajemnou energii lásky, protože nic, co je opravdu povznášející nemůže existovat a přetrvat bez energie lásky.

Tato tajemná energie lásky je obsažena, v určitém množství, ve všem, co je povznášející, božské a okouzlující. Protože láska je nekonečná a věčná, energie lásky je zdrojem a současně koncem pro všechny bytosti, které touží po Bohu. Člověk, který neustále soustředí svou pozornost na lásku, se mnohem rychleji vyvíjí k dokonalosti, osvícení a spojení s Bohem.

Člověk, který se vzdal lásky (v důsledku sobeckosti a hlouposti) bude oddělen od jedné ze základních Božích energií a v důsledku takto zvolené cesty směřuje k sebezničení, protože jeho duše ztratí vedení a touhu po jednotě.

Láska je neoddělitelná od svobody, protože bez svobody nemluvíme o lásce, ale o omezení přirozených pocitů.

Láska je základní kritérium a současně nejrychlejší cesta k harmonickému vývoji člověka. Jestliže prožíváme velkou lásku, celá Boží skutečnost se odráží v mikrokosmu naší bytosti.

Kdo miluje s velkými těžkostmi, bude jen těžko milován.
Kdo miluje málo, bude jen málo milován.
Kdo hodně miluje, bude hodně milován.
Kdo miluje výjimečně mnoho, bude tak také milován.
Kdo miluje bezmezně, bude bezmezně milován.

Jestliže toužíš být hodně milován, pamatuj, že nejdříve TY musíš hodně milovat. Stejnou mírou, kterou lásku dáváš, bude tobě, dříve nebo později, láska nabídnuta. I když tě někdo zahrne velkou láskou, nebudeš ji schopen přijmout, pokud si ji opravdu nezasloužíš. Když jsi skutečně připraven obdržet bezmeznou, hlubokou, všezahrnující lásku, potom člověk, který je schopen takovou lásku nabídnout, vstoupí do tvého života.

Jestliže miluješ silně a hluboce svůj ideál, a jestliže v oné době nemáš protějšek, který může tvou lásku opětovat, připravuješ se vlastně (vědomě nebo nevědomě) krásným způsobem na okamžik, kdy se opravdu setkáš s člověkem, který ti dá lásku, pro kterou jsi udělal všechno, aby sis ji zasloužil.

Nezapomeňme, že láska bez pevné základny pravdy je jako chaotický vodní proud tekoucí v řece bez břehů.

Velká láska a dokonalá transfigurace dělá našeho partnera ještě krásnějším.

Když miluješ dostatečně, především zjistíš, co je v člověku, kterého miluješ krásného a nádherného. Pomocí neustálé transfigurace se krása otevírá a roste před zraky toho, kdo miluje vášnivě. Každý člověk se zamiluje do toho, kdo ho doplní a naplní. Člověk, kterého milujeme vášnivě, je pro nás „jablkem lahodícím našemu oku“. Tomu, komu chybí spirituální intuice, může krásná tvář a krásné tělo skrýt ďábelskou duši.

Transfigurace nám ukazuje, že krása je dítětem lásky.

Srdce, které je stále zamilováno do všeho, co je krásné, pravdivé a dobré, nikdy nezestárne. Samotná krása bez grácie většinou postrádá přitažlivost. Krása společně s grácií dává kouzlo a dělá dotyčného člověka téměř neodolatelným. Krása bez dobroty a inteligence je jako pivo bez pěny otevřené včerejšího dne. Pouze fyzicky krásné ženy jsou zřídkakdy moudré.

Krása trvá, dokud ji nezačne přemáhat ošklivost, ale moudrost (jednou nabytá) trvá navždy. Člověk, který je pouze fyzicky krásný, je jenom příjemný na pohled, ale s moudrým člověkem je velmi jednoduché žít, protože tento člověk ti může pomoci k tomu, aby ses probudil ze spánku nevědomosti a stal se moudrým a šťastným.

Mládí má krásnou tvář a tělo, ale moudrost dělá krásnou mysl a duši. Okouzlující žena s krásným tělem je němým doporučením matky přírody.

Krásní lidé by měli být opatrní a pozorní, protože arogance se může probudit velmi snadno, jste-li krásní, a od té chvíle klamná, prázdná pýcha nahradí krásu.

Vzdej se zlosti, egoismu, závisti, žárlivosti, pýchy, netrpělivosti, nenávisti, nedostatku tolerance, hlouposti. Nezapomeň, že když se láska stane bezmeznou, i nemožné se může lehce uskutečnit. Nezapomeň, že, jak řekl geniální rumunský sochař Brâncuşi: „Když přestaneme být dětmi, jsme mrtví.“ Proto by každý z nás měl probudit a opatrovat dítě uvnitř nás. Tímto způsobem se staneme a zůstaneme navždy mladými. Být neustále jako dítě a zůstat mladým je nádherný dar, který může dostat každý z nás.

Samuel Ullman napsal: „Být navždy mladý je možné. Mládí není období lidského života, je to stav mysli.“ (v jazyce jógy je mládí rezonance se subtilními energiemi mládí). Dále napsal:

„Mládí znamená stálou převahu odvahy nad zbabělostí, chuti pro dobrodružství nad snadným životem.

Nezestárneš počtem let, která jsi prožil. Zestárneš, když se odvrátíš od své lásky a svého vysokého ideálu. Roky ti zvrásní pleť. Když se vzdáš ideálů zvrásníš svou duši.

Zabývání se triviálními věcmi, pochybnosti, podezírání, strach a zoufalství jsou našimi skrytými nepřáteli, kteří pomalu shrbí naše ramena a změní nás v prach ještě dříve, než zemřeme.

Mladý je ten člověk, který udělal z lásky přirozený stav své duše a který v důsledku své přirozené zvídavosti je neustále překvapován a objevuje spoustu záhad na místech, kde ostatní lidé nevidí nic neobyčejného. Tento člověk vždycky klade otázky ‚Proč?‘ ‚Co bude následovat? ‘atd. Takový člověk určí události ve svém životě díky svému tvořivému myšlení a vždy nachází nové štěstí v duchovní hře života.

Jsi tak mladý jako tvoje láska a víra.
Jsi tak starý jako osamocenost a pochyby.
Jsi tak mladý jako síla tvé sebedůvěry a nadějí.
Jsi tak starý jako tvá zbabělost.

Zůstaneš mladý, dokud budeš plný lásky, dobroty a otevřený všemu krásnému, dobrému, pravdivému, velkému a duchovnímu a dokud budeš naslouchat hlasu lásky, člověku, který je nablízku, nekonečnu a Bohu.

Bude-li jednoho dne tvé srdce zasaženo pesimismem a vůle mučena cynismem, protože jsi nebral v úvahu tyto rady, nechť se dobrý Bůh slituje nad tvým starým a tvrdým srdcem!“

Samuel Ullman, „Mládí“

V Novém zákoně říká sv. Pavel o lásce (1. Korintským 13):

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych (pro druhého) vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní (v tomto životě) vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale jednou poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.