Krize

Rubrika: Momenty

Autor: Gregorian Bivolaru

Krize z duchovního pohledu

Z duchovního hlediska lidé mohou procházet akutními duchovními krizemi, které nejčastěji nastávají jakmile selžou ve vícero závažných duchovních zkouškách. Krátce po té člověk může zakusit prožitek intenzivní duchovní krize, která ho ve většině případů, navzdory dříve vynaložené námaze nebo jeho dosažením, donutí definitivně duchovní cestu opustit. Je důležité pochopit, že vždy existuje úzká spojitost mezi takovouto duchovní krizí a určitými závažnými duchovními zkouškami, ve kterých člověk postupně, jednu po druhé, selhal, což v jeho vnitřním vesmíru vytvořilo ústup (regresi), skrze který se dostal pod škodlivý vliv různých démonických entit, kterým se podařilo na něj zesílit svůj zhoubný vliv. V těchto případech takovýto člověk buďto duchovní cestu nadobro opustí, nebo se s přehnanou prudkostí a absurdní nenávistí obrátí proti ní stejně jako proti těm, kdo mu dříve pomáhali po této cestě jít. 

V některých případech se zasvěcený, který selhal, ustrnul a odchýlil se od duchovní stezky, pln nesmyslného resentimentu, zloby a trpkého kriticismu obrátí vůči svému zasvěcenci. Mudrcové nazývají tento druh selhání „krizí zasvěcence“. Takový člověk se v důsledku svého nevědomého selhání obrací vůči svému zasvětiteli, duchovnímu průvodci, a veden nenávistí a ovlivňován různými satanskými bytostmi, projevuje obdivuhodnou snahu systematicky všemi dostupnými prostředky poškozovat a očerňovat toho, kdo byl dříve jeho zasvětitelem. Jedná se o nezanedbatelné riziko, kterému je každý duchovní průvodce neustále vystaven. Na tento fakt moudře poukazoval Ježíš, když nabádal: „Neházejte perly sviním, aby je nepošlapaly a nevrhly se na vás.“ Také on dobře vnímal možnost, že aspirant se může odchýlit od duchovní cesty, obzvlášť když selže v důležitých duchovních zkouškách a pokušeních, a vyjádřil svoje obavy prostými slovy: „Mnoho je povolaných, avšak málo vyvolených na úzké cestě k Bohu…“

Moudří považují každou duchovní krizi, skrze kterou člověk postupující na duchovní cestě prochází, za okamžik, který může být (podle toho, jak krize skončí) úplným zlomem, který se stane příčinou opuštění cesty, nebo se naopak stane jistou fází sutury (určitého propojení, sešití vnitřních částí či aspektů, kterým v důsledku krize hrozilo odtržení). Tvrdí, že obzvlášť pokud jsme během krize vystaveni negativním zlým myšlenkám a pokud se necháme posednout různými nižšími vlivy a současně si nejsme této hry, kterou s námi různé démonické entity hrají, bděle vědomi, připravujeme si tak sami z 99% tento průlom a nevyhnutelné odtržení od naší duchovní cesty.

Ať jsme si toho vědomi nebo ne, duchovní vývoj člověka na autentické duchovní cestě zahrnuje často vnitřní růst, který je realizován následováním postupného sledu určitých fází, které oddělují určité kritické momenty, některé z nich krátkodobé, jiné delšího charakteru.

Krize z hlediska filozofie

Viděna z filozofického hlediska se krize jeví jako stav nevyváženosti, jinými slovy, jeví se být více či méně násilným projevem zmatku či bolesti, kritickým stavem rozmachu nemoci.  Vezmeme-li pozorně v úvahu tento názor, povšimneme si, že jeho pohled se vztahuje spíše na projevy či následky krize více než na krizi samotnou. Základní otázkou, kterou si máme klást, abychom si nejdříve uvědomili, zda je taková krize prostě nezbytným projevem chaotismu a neuspořádanosti (to když se jasnost a nadhled najednou bytosti vymyká) anebo tento stav krize označuje takový okamžik, kdy je vnitřní jasnost zcela nepřítomna. Na základě těchto aspektů je užitečné se zeptat: Je možné krizi interpretovat stejně jako pouhou analýzu kteréhokoliv jiného jevu? Nevymezuje taková krize určitý slepý bod? Neodráží se v ní určitá duchovní zkouška, se kterou se člověk konfrontuje? Je možné, že v případě špatné, nepříliš nápadité volby, nás krize nutí zvolit si nesprávnou cestu? Je každá krize, kterou člověk prožívá, pro něj nezbytná a nevyhnutelná, anebo ne?

Z pohledu zasvěcených je krize vyjádřením vnitřního konfliktu, jeví se více jako tajná konfrontace mezi dvěma odlišnými silami: silami dobra a zla. Vyznačuje moment, kdy člověk začíná bojovat s neuspořádanými prvky jeho vnitřního universa. Tento zápas může skončit jedině vítězstvím, kdy je možné říci, že zvítězila pravda, dobro, božské a harmonické, nebo porážkou, kdy je možné říci, že zvítězil omyl, zlo, propad a disharmonie. Není pochybnosti o tom, že osud tohoto zápasu se stane během krize zřejmým a nakonec dojde k rozhodnutí. To je proč můžeme tvrdit, že každá krize zahrnuje kritický rozhodný moment, který můžeme považovat za určitý „bod bez návratu“, jenž značí buďto vítězství či porážku.

Každá krize je vyjádřením protichůdnosti sil, které v nás působí. Krizi mohou prožívat pouze lidé, protože jsou obdařeny vědomím, a jen lidská mysl, která dosáhla určité vyspělosti, může ustanovit krizi intuitivním předjímáním svého možného užitku či škody. Tento dar je velmi užitečným a pomáhá nám moudře řešit vlastní krize, anebo umožňuje pomáhat a radit ostatním, jak se vypořádat s jejich kritickými momenty.

Prožitek krize se pro vědomí, které ji interpretuje v obecném rámci univerzálních hodnot, se kterými se konfrontuje, stane takřka globálním. Nastávající krize se nepromění okamžitě v moment volby. Stane se tak, pokud budeme mít na paměti, že v podobných dramatických intenzivních okamžicích sami můžeme rozhodovat o osudu jistých našich vnitřních konceptů, řádu, harmonii, kráse a smyslu a že vše, co z toho povstane a bude pro nás prospěšné, v nás vytvoří blahodárnou okultní rezonanci, která usnadňuje dosažení vítězství.

V rozhodujících momentech krize může hrát klíčovou úlohu, jež nám pomůže krizi překonat, náš silně vyjadřovaný postoj, aspirace a myšlenky. Když akutně prožíváme krizi a současně přitahujeme do našeho vnitřního vesmíru nezměrnou subtilní energii skrze rezonanci, můžeme si být dopředu jisti, že daná krize skončí dobře a že po jejím překonání se v nás probudí odpovídající duchovní růst. To vše díky naší inspirované a moudré volbě, kterou jsme učinili během vyvrcholení krize. Porozumíme-li těmto aspektům, pochopíme i, proč velcí mudrcové a svaté ženy tak často tvrdili, že povznesené ryzí poznání usnadňuje náš přístup k božské síle. V těžkých situacích jsme schopni překonat skoro každou krizi také s pomocí makrokosmické energie částic (tzv. energie nulového bodu, tachyonová energie, obsah studia vyšších ročníků jógy – pozn. red.), pokud jsme schopni uplatňovat toto poznání. To platí jak v případě zdravotní krize, tak v případě krize psychické. Navíc je tento aspekt univerzálně platný, dokonce i když čelíme akutní duchovní krizi.

Poučme se, že zvládnutím každé krize, ať už zdravotní, psychické či duchovní v nás vyvoláváme určité obrození, které nás obohacuje, transformuje náš pohled na realitu a, což je další důležitý aspekt, umožňuje náš rozkvět prožitkem vítězství, což velmi posiluje naši sebedůvěru. S ohledem na tyto aspekty a na to, že máme k dispozici užitečné spojence, kteří nám umožní zdolat jakoukoliv krizi, včetně těch nejvyhrocenějších duchovních krizí, můžeme být osvobozeni navždy od strachu, který s sebou vznik krize v člověku vyvolává. Pocity strachu jsou spojeny s rozechvěním, které v nás v takových momentech přetrvává. Člověk se v podobných krizových momentech sám sebe ptá: Překonám tuto zkoušku, anebo selžu?

S ohledem na uvedená odhalení je máme prakticky aplikovat, a tak odvážně čelit jakékoliv krizi, čímž předjímáme s jistotou naši výhru. Šance na vítězství je dána mírou energetických částic, které bychom do sebe měli v co největší míře „přivábit“. Toho je možné dosáhnout, pokud víme jak a pokud si nehovíme v lenosti a skepticismu. Potápějící se chytá i stébla trávy. Kdykoliv čelíme akutní krizi, měli bychom pomyslet, že vedle nezměrné a nekončené pomoci Boha Otce, kterou nám ve své hojnosti nabízí, je možné přitahovat energii částic nulového bodu v momentech krize, abychom ji zdárně překonali. S tímto vědomím bychom neměli zapomínat, že od okamžiku, kdy se krize chystá propuknout, tedy již od její první fáze, bychom měli začít přitahovat do naší bytosti obrovskou energii těchto částic, čímž budeme mít k dispozici oceán kreativní síly. Jakmile se nám povede tímto způsobem překonat naši první krizi, získáme nezbytnou zkušenost a mnohem větší jistotu, že dokážeme zvládnou i všechny ostatní.

Měli bychom také vědět, že překonání krizového okamžiku umožňuje v naší mysli stanovení určitého „zásadního momentu“. Každá překonaná krize tak předjímá hlubokou transformaci a odhaluje nám realitu v často úplně novém světle, umožňuje zdárně překonat různé naše limity a omezení. Kdykoliv úspěšně projdeme nějakou krizí, můžeme skutečně říci, že už nejsme úplně stejní, ale že jsme se hluboce transformovali.

Závěrem prosím nezapomínejte, že za jakýchkoliv okolností, kdykoliv čelíte nějaké krizi, snažte se adekvátně jednat a přitáhnout do svého vnitřního vesmíru nesmírnou energii částic, což je dalece nadřazeno inercii a prodlévání v lenivosti a netečnosti. Pokud na toto zapomeneme a krize se promění ve vaši prohru, nezbude vám než na vlastní kůži zakusit pravdivost tvrzení: „Jsem přesvědčen, že vědět a přitom nejednat je činem nejvyšší zbabělosti“.