Básnický přívlastek označující rozsáhlý a komplexní stav zahrnující vznešenou rozkoš, kterou nelze vyjádřit slovy, tedy rozkoš nevyslovenou a nevyslovitelnou. Prostřednictvím explicitního vyjádření určitého esenciálním stavu můžeme pochopit to, co například Leibniz nazval „nescio-quid“ a Bouhours pak „je ne sais quoi“, tedy nevyslovitelné „nevím co a nevím jak“, které však vyvolává právě ono specifické a vznešené okouzlení.

V překladu znamená nijama zdrženlivost. Je druhou etapou či částí (anga) systému jógy, který obsahuje osm etap (aštángajóga) tak, jak byly systematizovány mudrcem Pataňdžalim. Podle „Jógasútry“ (II, 32) zahrnuje nijama provádění pěti životních praktik, postojů či pravidel.

V sanskrtu toto slovo znamená anulování, fúzi s absolutnem, duchovní osvobození.  Slovo nirvána znamená extatický stav nejvyššího osvobození nebo jinak řečeno úplné duchovní osvícení, charakterizované skrze překonání a transcendenci individuálního já, omezeného pomíjivého ega a vznešeného splynutí nebo „rozpuštění“ v božském absolutnu (brahmanu).

Nitja znamená „trvalý“, „trvanlivý“, „věčný“ a vák znamená „jazyk“ nebo „slovo“. Nitja vák je tedy subtilní logos, slovo, nebo zvuk. Je jak makrokosmický, tak i vnitřní, nedělitelný, trvalý, božský. Obvykle se nitja vák ztotožňuje s pranavou (AUM).

„Nastavit“, „vybrat“. V Jógasútře se tento termín používá jako synonymum pro samjamu, pevné zaměření pozornosti na bod, v němž se spojuje subjekt a objekt poznání. V jiných kontextech, zejména v tantrismu, se však njása vztahuje k různým zasvěceným postupům, které směřují k postupné transfiguraci a následně transformaci fyzického těla jogína/jogínky či milované bytosti v tělo vybraného božstva (ištadévatá), nebo v tělo zcela zasvěcené duchovnímu průvodci.

Obecnost můžeme říci, že představuje: a) běžnou vlastnost, opakovatelnou pro všechny jevy určité třídy (abstraktní obecnost); b) to, co je základem skutečných věcí, jednota vlastností, charakteristik, základních rysů předmětné třídy, která se projevuje jako zákon jejich existence a vývoje (konkrétní obecnost).

Dar nabídnutý Bohu za účelem kompenzace zlé karmy anebo pro „odpykání“ hříchů věřících, sestávající ať už z věcných darů (parfémů, ovoce, semen atd.), anebo z obětí vnitřních, jako například plná kontrola sexuálního potenciálu, kdy nabízíme Bohu sublimované energie.

Vyšší stav vědomí, kdy je ego bleskově transcendováno v úplném odevzdání se. Když se vnitřní vůle člověka a jeho odhodlání řídit se vyšším božským ideálem projevuje jako naprosté sebeodevzdání, sahající až ke zřeknutí se sebe sama a sebeobětování, dosahuje člověk vyššího stavu vědomí, zvaného obětavost. Ve stavu obětavosti se člověk plně oddává a odevzdává určitému aspektu Boha nebo určitému božskému ideálu.

viz BHÚTA ŠUDDHI.

Slovo pochází z latinského alienare („stát se cizím“). Pojem má psychologický význam (šílenství), sociologický význam (rozpad vztahu mezi jednotlivcem a ostatními) a náboženský význam (rozpad spojení s božstvím). Někteří lidé definují odcizení jako stav, kdy už člověk není v důsledku následování určitých vnějších podmínek (náboženských, ekonomických, politických) sám sobě pánem, stává se střídavě objektem a otrokem objektů, zejména peněz.