Intenzivní stav vroucí lásky. Zbožňování je označení pro velmi silný a hluboký stav vroucí, intenzivně transfigurativní lásky, která se projevuje jako něco nepopsatelného, povznášejícího, nekonečného a nezměrného. Zbožňování bytosti opačného pohlaví se za určitých okolností (jednou z nezbytných podmínek je transfigurace) vyjadřuje růstem a postupným rozvíjením lásky.

Schopnost rychle a spontánně rozpoznat dobro od zla. Zdravý rozum je základní atribut moudrosti. Patří k němu vyšší praktický mravní postoj, který je výsledkem pozitivního zhodnocení životních zkušeností a umožňuje člověku správnou orientaci v jakýchkoli situacích. Zdravý rozum je elementární schopnost hodnotového úsudku, která nám dovoluje rychle a spontánně rozlišovat dobré od špatného a jednat vždy za dané situace nejlepším a nejharmoničtějším způsobem.

Zdrženlivost je vyjádřením činu (z)držet se, zadržet, udržet se, mírnit se. Pojem zdrženlivosti předpokládá velkou vůli a schopnost sebeovládání. Většina duchovních tradic zdůrazňovala důležitost, jakou má zdrženlivost na cestě duchovního završení. V tomto smyslu hovoří křesťanská tradice o zdrženlivosti, kterou je člověk povinen dodržovat v myšlenkách, slovech a činech.

Zdvořilost bychom si neměli plést s divadelní afektovaností, předstíráním či přetvářkou. Zdvořilost vyžaduje přirozenost, jednoduchost a pokoru. Je jedním z faktorů úspěchu, který by neměl být opomíjen. Jedno německé přísloví říká: „S kloboukem v ruce můžeš dobýt svět.“

viz FEEDBACK.

Zřeknutí se, je kladná vyšší morální kvalita, která se projevuje oddaností zacházející až k oběti, která je známkou značného překonání egoismu. Zřeknutí se dosahuje prostřednictvím obětavosti, kdy obětujeme vlastní zájmy, v některých případech dokonce život službě božské věci – pro dobro planety anebo ostatních lidí.

Jogínská teorie, podle které ve vědomí člověka existovaly od zrození, nezávisle na zkušenosti nebo na transcendentálnu různé nápady (např. pojem o existenci čísel, pohybu, prostoru, lásky atd.). Nápad, teorie zrozených nápadů, byla podporována v různých formách již Platonem, Descartem a jinými filozofy.

viz SAMJAMA.

Propriomotivační sklon předpokládající chování na základě citové potřeby a opakovatelnosti bez ohledu na okolnosti. Zvyk předpokládá zapojení se do způsobů vlastního postoje, nebo když se jeho potřeba uplatňování pravidelně opakuje a vzniká tendence uspokojit zvyk, na rozdíl od běžného chování, které se aktivuje jen v případě podmínek dané činnosti např. je rozdíl mezi možností napsat něco a zvyk psát něco denně i když nás k tomu nenutí žádné okolnosti.