viz AKCE.

Ve škole védánta je pojem „čit“ (absolutní vědomí) chápán docela jinak než na Západě. Zatímco Západ se pohybuje pouze v konceptuálním světě, založeném na ideji „myslím, tedy jsem“, védánta moudře konstatuje, že „jsme, i když nemyslíme“, a to ať jsme bdělí, nebo spíme, anebo se nacházíme v extatickém stavu samádhi. 

Čit zahrnuje 4 hlavní stavy vědomí: stav bdění, snění, hluboký spánek beze snů a extatický stav samádhi, který se někdy také nazývá turíja neboli „čtvrtý“ stav. Naopak běžné spekulativní vědomí se nachází pouze ve stavu bdění nebo snění.

 Podle advaita védánty neexistují skuteční ateisté, ani lidé popírající Boha, protože i v případě, kdy někdo pochybuje o realitě Boha, nemůže pochybovat o tom, že pochybuje, neboť aby bylo možné pochybovat, musí být přítomný čit, vědomí. Právě vědomí je ona s Bohem neboli Brahmanem totožná skutečnost, o níž (paradoxně) pochybují. Hra myšlenek vnitřního ústrojí (antahkarany), tvůrce světa zdání, je jen slabý odlesk čitu (nejvyššího božského vědomí), který je „intenzivní bílé světlo, zářivější než tisíc sluncí“.

Čitta znamená v sanskrtu mysl, vědomí, podvědomí obecně. Je to minulé participium kořene sanskrtského slovesa čit (být vědomý). Je to jeden ze základních konceptů klasické jógy. I pokud tento termín není vysloveně definován Pataňdžalim, zakladatelem tohoto jógového systému, lze jeho významy odvodit z jeho užití v kontextu proslulého spisu Jógasútra.

Dočasná či trvalá nadvláda vůle nad sexuálním pudem, doprovázená transmutací sexuálního potenciálu a sublimací vzniklé energie na úroveň anáhatačakry a sahasráry, s vyloučením jakékoliv sexuální či milostné aktivity, ať už ve vlastní představivosti, či s osobou opačného pohlaví. Vychází buď z potřeby morální čistoty a vnitřní disciplíny, nebo je uplatňována za účelem aplikace určitých jogínských, náboženských, nebo jiných předpisů. Termín je analogický pojmům abstinence a kontinence.

Milost. Bez kosmické milosti nelze dosáhnout žádné skutečné moudrosti. Milost navždy vytrhne z kořenů máju. Pouze Boží milost zničí kořeny zla a očistí celou bytost. Boží milost je vodou tajemné obrody. Je vzácnou ambrózií nabízenou vyvoleným, jíž se jim dostane vlastní vůlí nebo díky předurčení. Tato milost je všemohoucí.

V lidové indické ikonografii je dákiní okouzlující a hrozivá ženská entita, která existuje v subtilním světě (fyzicky se inkarnuje zřídka) a projevuje se v podobě velmi krásné ženy plné energie, která je pokaždé obdařena určitými paranormálními schopnostmi (siddhi) ze světa bohů.

Pravá strana, jižní světový bod. Má také význam základní ženské energie božského rozlišování a inteligence. Dakšina inspiruje a řídí oběti a rozdělování darů.

Morbidní psychický stav, způsobený trvalým stavem nezdravé rezonance s nižšími energiemi rušivého typu, udržovaný negativními myšlenkami a psychickými prožitky a vyznačující se poklesem mentální, psychické a motorické aktivity, který doprovází převážně pochmurná nálada (způsobená přemírou jinu (–)) přehnaného smutku, sklíčenosti, úzkosti a únavy.

viz DÉVATÁ.

V překladu znamená „ten, který vyzařuje vznešené světlo“. Podobně jako slovo déva („zářící“) má tento výraz díky své mnohovýznamovosti více smyslů. Tak vyjadřuje buď brahman vnímaný v podobě osobní božské síly, nebo božstva vyšší sféry projevu než je lidská, ale která je přesto smrtelná (pomíjivá).