Stav duchovního probuzení, který umožňuje okamžité uvědomění pravdy. V případě autentické zkušenosti duchovního osvícení se tímto výrazem přesně míní mimořádný okamžik, kdy si lidská bytost výrazně uvědomí blažené božské prázdno (v sanskrtu „šúnjatá“, japonsky „ku“), které je samo (svou vlastností mikrokosmu) jako celý vesmír (makrokosmos, v němž se nachází).

Mókša, duchovní osvobození, je událost, která předpokládá transcendování mysli a která nezávisí na umístění. Předpokládá hlubokou transformaci vědomí, jejímž prostřednictvím lidská bytost transcenduje jakoukoli dualitu.

V jógové tradici znamená slovo guru duchovního průvodce, a to bez ohledu na konkrétní duchovní cestu, která je následována, tedy ať se jedná o náboženský kontext, praxi jógy či jinou autentickou duchovní cestu. Etymologicky slovo guru znamená „ten, kdo rozptyluje temnotu a přináší světlo“ a někdy je překládáno také jako „mistr“, „duchovní učitel“ či „duchovní vedení“.

Duchovní rozlišování je schopností rozpoznat nebo rozlišit mezi tím, co je skutečné a tím, co je iluzorní, mezi pravdou a nepravdou, zejména se však tento výraz vztahuje na rozdíl mezi nejvyšším individuálním Já (átman), nesmrtelnou duchovní podstatou lidské bytosti a „ne-Já“ (anátman), tedy omezeným, pomíjivým a dočasným já.

Skupina je souhrnem lidských bytostí trvale nebo přechodně sjednocených na základě nějakého společného zájmu, názoru apod. V případě, že tyto bytosti mají duchovní zájmy a usilují svými společnými aktivitami o duchovní záměry a cíle, lze hovořit o duchovní skupině.

Doslova „nepřístupná“. Jedno z nejstarších a nejpoužívanějších jmen pro božskou matku, jeden z ženských protějšků (Šakti) Šivy. Je zobrazována s 10 rukama, sedící na lvu, symbolu velikosti síly, kterou uplatňuje jak ve smyslu shovívavosti, tak i ve smyslu trestání zlých, jak tvrdí védská písma.

Slovo duše výmluvně souvisí s pojmem „dech“, přičemž jejich spojitost odkazuje k vyššímu božskému subtilnímu aspektu, který dává život fyzickému tělu. V duchovních tradicích lidstva je probuzení duše nezbytnou podmínkou a etapou na cestě vnitřního zdokonalování a veškeré úsilí aspirantů je zaměřeno tímto směrem.

Jednání odpovídající určitým božským principům nebo ustanoveným blahodárným zásadám (například jogínským), jež přirozeně vycházejí z určitých aspektů, které nutně vyplývají z výchozích předpokladů. V etické rovině znamená důslednost nezlomné respektování přijatých koncepcí, principů a zvyků.

Džíva (život, to co je živé), Odpovídá zhruba tomu, co se v józe nazývá duševno, anebo, jak se říká v Mahábháratě (XII.180.30), „mentálnímu ohni“. Fakticky se jedná o individuální a pomíjivé já (džíva-átman), na rozdíl od nesmrtelného, božského a transcendentního Já (paramátman). Laghu Jóga Vasištha (V.10.18) jej nazývá mysl (čitta), která nezná nejzazší (božskou) Skutečnost a která je proto poddaná utrpení.

Sanskrtský pojem džívanmukta označuje bytost, která dosáhla duchovního osvobození a která je současně žijícím, velkým mudrcem, krajně duchovně vyvinutou bytostí, která navzdory tomu, že dosáhla vrcholného duchovního dosažení, pokračuje svůj život ve fyzickém těle.