Dobrota je kladný povahový rys toho, kdo je dobrý, jenž právě díky tomu neustále rezonuje se subtilními energiemi dobra a harmonie z makrokosmu. Alexandru Vlahuţa odpověděl na otázku, co je to dobrota, inspirovanými slovy, když napsal: „Závratná krása, kterou vnímáš přímo duší“.

Lidské poznání znamená dualitu, božské poznání znamená jednotu (Annie Besantová). Slovník vysvětluje tento pojem koexistencí dvou vzájemně se doplňujících principů, např. jin a jang, ženský a mužský, ale i těch vzájemně opačných, jako je dobro a zlo, krása a ošklivost, láska a nezájem apod.

Vira je duchovní hrdina v tantrické tradici. Vira znamená „hrdina“. Jde o lidský typus, který má v tantrajóze obrovský význam. Označuje ty praktikanty, kteří v sobě neustále pěstují postoj hrdiny (virabhava), jenž je odvážný a řídí svůj život podle vznešených ideálů.

Stav duchovního probuzení, který umožňuje okamžité uvědomění pravdy. V případě autentické zkušenosti duchovního osvícení se tímto výrazem přesně míní mimořádný okamžik, kdy si lidská bytost výrazně uvědomí blažené božské prázdno (v sanskrtu „šúnjatá“, japonsky „ku“), které je samo (svou vlastností mikrokosmu) jako celý vesmír (makrokosmos, v němž se nachází).

Mókša, duchovní osvobození, je událost, která předpokládá transcendování mysli a která nezávisí na umístění. Předpokládá hlubokou transformaci vědomí, jejímž prostřednictvím lidská bytost transcenduje jakoukoli dualitu.

V jógové tradici znamená slovo guru duchovního průvodce, a to bez ohledu na konkrétní duchovní cestu, která je následována, tedy ať se jedná o náboženský kontext, praxi jógy či jinou autentickou duchovní cestu. Etymologicky slovo guru znamená „ten, kdo rozptyluje temnotu a přináší světlo“ a někdy je překládáno také jako „mistr“, „duchovní učitel“ či „duchovní vedení“.

Duchovní rozlišování je schopností rozpoznat nebo rozlišit mezi tím, co je skutečné a tím, co je iluzorní, mezi pravdou a nepravdou, zejména se však tento výraz vztahuje na rozdíl mezi nejvyšším individuálním Já (átman), nesmrtelnou duchovní podstatou lidské bytosti a „ne-Já“ (anátman), tedy omezeným, pomíjivým a dočasným já.

Skupina je souhrnem lidských bytostí trvale nebo přechodně sjednocených na základě nějakého společného zájmu, názoru apod. V případě, že tyto bytosti mají duchovní zájmy a usilují svými společnými aktivitami o duchovní záměry a cíle, lze hovořit o duchovní skupině.

Doslova „nepřístupná“. Jedno z nejstarších a nejpoužívanějších jmen pro božskou matku, jeden z ženských protějšků (Šakti) Šivy. Je zobrazována s 10 rukama, sedící na lvu, symbolu velikosti síly, kterou uplatňuje jak ve smyslu shovívavosti, tak i ve smyslu trestání zlých, jak tvrdí védská písma.

Slovo duše výmluvně souvisí s pojmem „dech“, přičemž jejich spojitost odkazuje k vyššímu božskému subtilnímu aspektu, který dává život fyzickému tělu. V duchovních tradicích lidstva je probuzení duše nezbytnou podmínkou a etapou na cestě vnitřního zdokonalování a veškeré úsilí aspirantů je zaměřeno tímto směrem.