Dočasná či trvalá nadvláda vůle nad sexuálním pudem, doprovázená transmutací sexuálního potenciálu a sublimací vzniklé energie na úroveň anáhatačakry a sahasráry, s vyloučením jakékoliv sexuální či milostné aktivity, ať už ve vlastní představivosti, či s osobou opačného pohlaví. Vychází buď z potřeby morální čistoty a vnitřní disciplíny, nebo je uplatňována za účelem aplikace určitých jogínských, náboženských, nebo jiných předpisů. Termín je analogický pojmům abstinence a kontinence.

Milost. Bez kosmické milosti nelze dosáhnout žádné skutečné moudrosti. Milost navždy vytrhne z kořenů máju. Pouze Boží milost zničí kořeny zla a očistí celou bytost. Boží milost je vodou tajemné obrody. Je vzácnou ambrózií nabízenou vyvoleným, jíž se jim dostane vlastní vůlí nebo díky předurčení. Tato milost je všemohoucí.

V lidové indické ikonografii je dákiní okouzlující a hrozivá ženská entita, která existuje v subtilním světě (fyzicky se inkarnuje zřídka) a projevuje se v podobě velmi krásné ženy plné energie, která je pokaždé obdařena určitými paranormálními schopnostmi (siddhi) ze světa bohů.

Morbidní psychický stav, způsobený trvalým stavem nezdravé rezonance s nižšími energiemi rušivého typu, udržovaný negativními myšlenkami a psychickými prožitky a vyznačující se poklesem mentální, psychické a motorické aktivity, který doprovází převážně pochmurná nálada (způsobená přemírou jinu (–)) přehnaného smutku, sklíčenosti, úzkosti a únavy.

viz DÉVATÁ.

V překladu znamená „ten, který vyzařuje vznešené světlo“. Podobně jako slovo déva („zářící“) má tento výraz díky své mnohovýznamovosti více smyslů. Tak vyjadřuje buď brahman vnímaný v podobě osobní božské síly, nebo božstva vyšší sféry projevu než je lidská, ale která je přesto smrtelná (pomíjivá).

Pevné trvalé nepřetržité soustředění pozornosti na určitý bod, předmět nebo bytost. Pevné intenzivní mentální soustředění umožňuje kontrolu nebo úplné ovládnutí všech vitálních funkcí.

Pojem dharma pochází ze sanskrtu a lze ho přeložit jako „nosit“ či „držet“. Jinými slovy označuje „to, v čem spočívá naše pravá přirozenost“. Dharma je hypostazí božského přírodního zákona vesmíru, základem lidské morálky a etiky a základnou jakéhokoli duchovního směru. Indové nazývají své náboženství sanátanadharma, věčné náboženství.

Meditace, meditativní rozjímání. Dhjána je součástí čtyř posledních etap Pataňdžaliho jógového systému, známých pod názvy dháraná, dhjána, samjama a samádhi. Dhjána spolu se samjama (dokonalým ztotožněním) je stupněm, který umožňuje dosáhnout samádhi. K tomu je zapotřebí zcela přerušit (zastavit) myšlení za účelem oproštění absolutního vědomí od jakýchkoli pomíjivých rušivých vlivů. Pataňdžali nazývá meditaci „proudem nepřetržitého vyššího myšlení, které směřuje k předmětu soustředění (dháraná)“. Bez velmi hluboké dhjána (meditace) je téměř nemožné dosáhnout stavů vyššího, božského vědomí.

Dobro (latinsky bene) je pojem označující kladné aspekty a hodnotové kvality, ve vztahu k určité mravní normě či poměrnému zisku účinnost působení. Etický význam označuje kladnou povahu jednání, ve vztahu k prosazovaným mravním a duchovním ideálům. Dobro je základní kategorie, která společně s kategorií opačnou, zlem, vyjadřuje nejobecnějším způsobem protiklad mezi božským a ďábelským, mravným a nemravným, mezi tím, co odpovídá a co ne božím požadavkům na úrovni mezilidských vztahů, vztahů jedinec-skupina, jedinec-společnost, člověk (mikrokosmos)-makrokosmos, atd.