Pevné trvalé nepřetržité soustředění pozornosti na určitý bod, předmět nebo bytost. Pevné intenzivní mentální soustředění umožňuje kontrolu nebo úplné ovládnutí všech vitálních funkcí.

Pojem dharma pochází ze sanskrtu a lze ho přeložit jako „nosit“ či „držet“. Jinými slovy označuje „to, v čem spočívá naše pravá přirozenost“. Dharma je hypostazí božského přírodního zákona vesmíru, základem lidské morálky a etiky a základnou jakéhokoli duchovního směru. Indové nazývají své náboženství sanátanadharma, věčné náboženství.

Meditace, meditativní rozjímání. Dhjána je součástí čtyř posledních etap Pataňdžaliho jógového systému, známých pod názvy dháraná, dhjána, samjama a samádhi. Dhjána spolu se samjama (dokonalým ztotožněním) je stupněm, který umožňuje dosáhnout samádhi. K tomu je zapotřebí zcela přerušit (zastavit) myšlení za účelem oproštění absolutního vědomí od jakýchkoli pomíjivých rušivých vlivů. Pataňdžali nazývá meditaci „proudem nepřetržitého vyššího myšlení, které směřuje k předmětu soustředění (dháraná)“. Bez velmi hluboké dhjána (meditace) je téměř nemožné dosáhnout stavů vyššího, božského vědomí.

„Oblečen/a pouze prostorem“, tedy nahý/á. Tímto termínem jsou popisovány určité božské síly (božstva) nebo i někteří jogíni a indičtí asketové a znamená dokonalé ovládnutí tvůrčího potenciálu a úplné osvobození od připoutanosti týkající se sexuality.

„Božský“, „nebeský“, „světelný“, termín pocházející ze sanskrtského slova déva.

Dobro (latinsky bene) je pojem označující kladné aspekty a hodnotové kvality, ve vztahu k určité mravní normě či poměrnému zisku účinnost působení. Etický význam označuje kladnou povahu jednání, ve vztahu k prosazovaným mravním a duchovním ideálům. Dobro je základní kategorie, která společně s kategorií opačnou, zlem, vyjadřuje nejobecnějším způsobem protiklad mezi božským a ďábelským, mravným a nemravným, mezi tím, co odpovídá a co ne božím požadavkům na úrovni mezilidských vztahů, vztahů jedinec-skupina, jedinec-společnost, člověk (mikrokosmos)-makrokosmos, atd.

Dobrota je kladný povahový rys toho, kdo je dobrý, jenž právě díky tomu neustále rezonuje se subtilními energiemi dobra a harmonie z makrokosmu. Alexandru Vlahuţa odpověděl na otázku, co je to dobrota, inspirovanými slovy, když napsal: „Závratná krása, kterou vnímáš přímo duší“.

Lidské poznání znamená dualitu, božské poznání znamená jednotu (Annie Besantová). Slovník vysvětluje tento pojem koexistencí dvou vzájemně se doplňujících principů, např. jin a jang, ženský a mužský, ale i těch vzájemně opačných, jako je dobro a zlo, krása a ošklivost, láska a nezájem apod.

Vira je duchovní hrdina v tantrické tradici. Jde o lidský typus, který má v tantrajóze obrovský význam. Označuje ty praktikanty, kteří v sobě neustále pěstují postoj hrdiny (virabhava), jenž je odvážný a řídí svůj život podle vznešených ideálů.

Stav duchovního probuzení, který umožňuje okamžité uvědomění pravdy. V případě autentické zkušenosti duchovního osvícení se tímto výrazem přesně míní mimořádný okamžik, kdy si lidská bytost výrazně uvědomí blažené božské prázdno (v sanskrtu „šúnjatá“, japonsky „ku“), které je samo (svou vlastností mikrokosmu) jako celý vesmír (makrokosmos, v němž se nachází).