Mókša, duchovní osvobození, je událost, která předpokládá transcendování mysli a která nezávisí na umístění. Předpokládá hlubokou transformaci vědomí, jejímž prostřednictvím lidská bytost transcenduje jakoukoli dualitu.

V jógové tradici znamená slovo guru duchovního průvodce, a to bez ohledu na konkrétní duchovní cestu, která je následována, tedy ať se jedná o náboženský kontext, praxi jógy či jinou autentickou duchovní cestu. Etymologicky slovo guru znamená „ten, kdo rozptyluje temnotu a přináší světlo“ a někdy je překládáno také jako „mistr“, „duchovní učitel“ či „duchovní vedení“.

Duchovní rozlišování je schopností rozpoznat nebo rozlišit mezi tím, co je skutečné a tím, co je iluzorní, mezi pravdou a nepravdou, zejména se však tento výraz vztahuje na rozdíl mezi nejvyšším individuálním Já (átman), nesmrtelnou duchovní podstatou lidské bytosti a „ne-Já“ (anátman), tedy omezeným, pomíjivým a dočasným já.

Skupina je souhrnem lidských bytostí trvale nebo přechodně sjednocených na základě nějakého společného zájmu, názoru apod. V případě, že tyto bytosti mají duchovní zájmy a usilují svými společnými aktivitami o duchovní záměry a cíle, lze hovořit o duchovní skupině.

Doslova „nepřístupná“. Jedno z nejstarších a nejpoužívanějších jmen pro božskou matku, jeden z ženských protějšků (Šakti) Šivy. Je zobrazována s 10 rukama, sedící na lvu, symbolu velikosti síly, kterou uplatňuje jak ve smyslu shovívavosti, tak i ve smyslu trestání zlých, jak tvrdí védská písma.

Slovo duše výmluvně souvisí s pojmem „dech“, přičemž jejich spojitost odkazuje k vyššímu božskému subtilnímu aspektu, který dává život fyzickému tělu. V duchovních tradicích lidstva je probuzení duše nezbytnou podmínkou a etapou na cestě vnitřního zdokonalování a veškeré úsilí aspirantů je zaměřeno tímto směrem.

Jednání odpovídající určitým božským principům nebo ustanoveným blahodárným zásadám (například jogínským), jež přirozeně vycházejí z určitých aspektů, které nutně vyplývají z výchozích předpokladů. V etické rovině znamená důslednost nezlomné respektování přijatých koncepcí, principů a zvyků.

Džíva (život, to co je živé), Odpovídá zhruba tomu, co se v józe nazývá duševno, anebo, jak se říká v Mahábháratě (XII.180.30), „mentálnímu ohni“. Fakticky se jedná o individuální a pomíjivé já (džíva-átman), na rozdíl od nesmrtelného, božského a transcendentního Já (paramátman). Laghu Jóga Vasištha (V.10.18) jej nazývá mysl (čitta), která nezná nejzazší (božskou) Skutečnost a která je proto poddaná utrpení.

Sanskrtský pojem džívanmukta označuje bytost, která dosáhla duchovního osvobození a která je současně žijícím, velkým mudrcem, krajně duchovně vyvinutou bytostí, která navzdory tomu, že dosáhla vrcholného duchovního dosažení, pokračuje svůj život ve fyzickém těle.

viz DUŠE.