Individualizace je postupný proces krystalizování a sestavení individuality z hlediska somatického, psychického a mentálního, díky zpřesnění vlastní struktury a udržování a zvyšování některých rozdílných rezonančních procesů (s určitými energiemi a vibračními úrovněmi makrokosmu), skrze které je umožněna shoda a jednota osoby (charakteristická pro určitou etapu či inkarnaci).

Individuum (toto slovo pochází z latinského individuum – „nedělitelné tělo“). Psychologicky se skrze toto slovo definuje lidská bytost jako odlišná jednota i specifická vnější, biologická a psychická totožnost a také jako oddělená bytost, jedinečná a ode všech ostatních odlišná.

Nebeský bůh; podle véd je jedním z nejvyšších bohů, i když se narodil z otce a matky (na rozdíl od nenarozených bohů). Panuje nad počasím a nečasy, sesílá déšť, blesk a hrom. Indra je zbožňován jako osvoboditel deště, zdroj úrodnosti a zároveň je obávaný jakožto vládce ošklivého počasí.

Schopnosti smyslů neboli jinými slovy deset orgánů smyslů a konání, kterými jsou: Pět orgánů smyslů: a) uši, b) pokožka, c) oči, d) nos, e) jazyk; Pět orgánů konání, které vedou k: a) chůzi, b) manuální činnosti nebo zacházení s předměty, c) řeči, d) sexuální funkci a aktivitě umožňující rozmnožování, e) vyměšování.

Informace je posloupnost signálů, které jsou kombinovány podle určitých přesných pravidel či možností. Často se manifestují v podobě energií o určité specifické vibrační frekvenci. Když jsou tyto signály přeneseny z vysílajícího ohniska nacházejícího se v makrokosmu k příjemci, vyvolávají v něm procesy okultní rezonance, které určitým způsobem stav příjemce ovlivňují.

Inhibice (z latinského inhibere: „zadržet, zastavit, zabránit“) je základní kortikální proces, protikladný vůči excitaci, s níž v součinnosti tvoří jednotu a společně se podřizují dědičnosti a podmíněnosti. Pojem byl zaveden v neurofyziologii v souvislosti s reflexní aktivitou.

viz ZASVĚCENÍ.

Specifický stav souznění a vnitřního napojení, který směřuje k určitému vznešenému zážitku, činu nebo myšlence tím, že pomocí jistých asociací anebo oživením vnímání tvůrčího subjektu vyvolává nadšení. Inspiraci doprovází vlastní subjektivní vyhodnocování psychických okolností příznivých pro akt tvorby. Platón pojímal inspirující božské poselství v mytologických pojmech, které se vztahovaly k extatickému transu věštění v hlubinách lidské bytosti. Ve skutečnosti je inspirace spojena s mimořádnou schopností invence ve složitém psychickém procesu a se vznikem nových podnětných myšlenek odrážejících vnější nebo vnitřní skutečnosti.

Pojem přítomný od nepaměti v přirozené řeči, s nímž, jak se zdá přišel Cicero, a který z různých úhlů popisuje pronikavou schopnost a specifickou funkci mysli rychle stanovovat souvislosti a vytvářet tvořivá spojení, která pomáhají odhalit pravdu. Inteligence nalézá provázanosti, propojuje významy, bděle rozlišuje, spojuje, shromažďuje a klade vedle sebe to, čím vzájemné vztahy mezi věcmi ve skutečnosti jsou.

Pohled směřovaný dovnitř k vlastním stavům a vnitřním jevům na rozdíl od extrospekce směřované ven k objektivnímu světu. Pojem označuje dříve než cokoli jiného jevy nebo reálné dimenze psychiky. Při vnímání objektu je obsaženo i vnímání sebe sama jako pozorovatele. Při poznání světa se zapojuje i poznaní sebe sama. Vědomí sebe sama a vědomí světa je neoddělitelné. Vnitřní prožitky spojují nitro s vnějším okolím.