a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z

MÁJÁ

Iluze, klam, mámení smyslů, zdání, které klame. Májá je síla Brahmanu (božského Absolutna). Májá, jakožto kosmická iluze a nevědomost, Brahman vlastně zakrývá (skrývá) a dovoluje člověku vidět pouze rozdělenou stránku neboli mnohotvárnost vesmíru a nikoli zásadní skutečnost jeho hluboké jednoty.

MAKROKOSMOS

Mikrokosmos představuje člověka se všemi jeho neviditelnými těly, makrokosmos představuje fyzický vesmír spolu se všemi jeho neviditelnými rovinami. Tuto hermetickou definici najdeme v jiné podobě i ve vědě: nejmodernější fyzika rozlišuje poměrně zřetelně mezi makrokosmem a mikrokosmem, ale zde se makrokosmem stává lidský svět a mikrokosmem svět atomů. Ostatně navzdory tomuto rozdílu má fyzika podobně jako esoterismus za základní princip jednotu předmětu svého zájmu.

MANAS

Sanskrtské slovo manas znamená doslova „mysl“. Tento pojem se v systému jógy obecně vztahuje k nižšímu aspektu mysli, jemuž odpovídá třídění informací přijatých smysly (indrijemi). Díky manasu zachycujeme prostřednictvím nevýslovné rezonance vjemy z vnějšího světa, které se následně podrobují buddhi (rozlišovacímu intelektu neboli inteligenci).

MANÓMAJAKÓŠA

Manómajakóša (psychicko-mentální obal) je třetím z pěti vrstev lidské bytosti, které zakrývají nejvyšší či věčné Já (átman). Jedná o vrstvu mysli, ve které a skrze kterou se manifestují subtilní mentální energie.

MANTRA

Subtilní rezonanční zvuk. Mantra je zvukomalebné vyjádření nejpodstatnějších vlastností velké kosmické mocnosti nebo subtilních vesmírných souběžně působících sil.

MÁRA

Doslova „ničitelka, vražedkyně“. Inkarnace subtilní síly smrti v buddhismu, Mára symbolizuje rovněž tyranické vášně, které vážou člověka, a také všechno, co překáží krystalizaci a zjevení kořenů podstatných základů (kušala) nebo duchovnímu pokroku na cestě duchovního osvícení. Mára je paní sedmi nebí (subtilních nižších světů) nebo sfér chtění (viz trilóka déva).

MELANCHOLIE

Tento pojem, který u starých Řeků označoval „černou žluč“, se poprvé objevil v Hippokratových spisech. Hippokrates užíval pojem „melancholik“, k označení člověka, který je nespolečenský, emocionální, pesimistický a zasněný.

MENTALITA

Mentalita je způsob organizace intelektuální aktivity z perspektivy logických struktur a směrodatných citových hodnot, jako jsou víry a přesvědčení. Mentalita je výrazem specifické orientace v kosmickém prostředí a porozumění či výkladu událostí. Je relativně stálou charakteristikou individuálního subjektu či kolektivu, ukazuje se jako systém citově-kognitivních postojů, které představují, po tu dobu, co daná mentalita přetrvává v nezměněné podobě, rezonanční děje s určitými subtilními energiemi z makrokosmu, které dané mentalitě odpovídají. Mentalita je odvozena od osvojených kulturních a duchovních vzorů a z vlastní životní zkušenosti.

NAHORU