Tara - velká kosmická mocnost soucitu

Rubrika: Mahávidja

Autor: Verona Muntean, Dan Bozaru

Význam jména

Velká kosmická mocnost Tara ovlivňuje široké spektrum našich aktivit a různé životní aspekty, které zahrnují jak úroveň mikrokosmu lidské bytosti tak skrze jejich soulad i úroveň celého makrokosmu. V božském plánu Tvoření reprezentuje Tara velmi očistnou svatou sílu dechu, tedy vitální funkci jakékoliv živé bytosti.

Etymologicky slovo Tárá znamená „ochránkyně“ či „osvoboditelka“ a pochází ze sanskrtského kořene „tri“, který poukazuje na „překonání“ něčeho, například nějaké řeky, moře, hory, nebo se myslí překonání jakékoliv obtížné situace.

To je proč obecně můžeme říci, že velká bohyně Tara je vždy uplatňována, kdykoliv se nacházíme v nebezpečných situacích, v hraničních momentech, nebo když musíme učinit volbu z více možností, které máme k dispozici (například na křižovatce cest, když nevíme který směr je správný anebo když musíme volit jedenu z více destinací apod.). Tárá je ta, která zachraňuje.

Z ezoterického úhlu pohledu Tara představuje poznání Pravdy, jež osvobozuje. Hluboký význam jejího ochranitelského aspektu spočívá v tom, že dává neomezenou božskou moudrost žákům, kteří si to zaslouží, čímž se osvobozují z řetězů sansárického utrpení (řetězu následných inkarnací do Projevu).

Jiným významem slova Tárá je „hvězda“ v tom smyslu, že tato velká kosmická mocnost je jako hvězda naší frenetické aspirace k Bohu. Je tou, která nás inspiruje a také stráží a vždy ukazuje cestu na obtížné cestě duchovního uskutečnění.

Prvotní zvuk

Jako dokonalá síla subtilního zvuku (šabda šakti) Tara koresponduje s Kálí, která představuje sílu času a transformace. Mezi slovem (Logos) a časem (proměnou) existuje vzájemná závislost. Intuitivně můžeme chápat Logos jako uvědomění času a čas pak není ničím jiným než určitým způsobem pohybu Slova. Posvátný Logos (který je nekonečnou extatickou tvořivou vibrací) v podstatě představuje základ všeho zjevení a rozlišený projev jemné energie času.

Dalším důležitým aspektem působení velké kosmické mocnosti Tary na poli lidského mikrokosmu je skutečnost, že představuje očistnou sílu subtilních dechů prány, oživující každou lidskou bytost. Stejně jako nerozlišený univerzální subtilní dech (prána) se také subtilní zvuk (šabda) projevuje do všudypřítomného éteru (akáša). V tomto případě éter samozřejmě nepředstavuje jen fyzický pojem značící prostředí umožňující šíření (tak jako např. vesmírný éter), ale mnohem více než to, protože je tu právě nekonečným prostorem vědomí, ze kterého se vydělují a do kterého jsou posléze opět absorbovány veškeré věci, bytosti a jevy. S ohledem na dech prány můžeme říci, že dech každé osoby je jakoby „prvotní zvuk života“, nepopsatelným nepřetržitým zpěvem, jenž podporuje vitál člověka.

Duchovní tradice Indie zná od pradávna tento subtilní zvuk lidského dechu, onu slavnou So-Ham mantru, která je spontánně nepřetržitě vysílána subtilním způsobem (tedy bez explicitního vyjádření v podobě řeči jako je její fonetický přepis výše). Jak mysl, tak i prána (ve svém specifickém způsobu vyjádření jako slovo a vibrace) mají zdroj na úrovni makrokosmického subtilního zvuku (šabda), který se esenciálně odráží v mantrách. To nám pomůže pochopit výjimečnou důležitost používání manter v rámci každodenní sádhany (duchovní praxe): mantry očišťují, nabíjí a povznášejí na nejvyšší úroveň mysl i celou bytost aspiranta, který se tak přibližuje duchovnímu osvobození. V tomto procesu vývoje a završení svých psychicko-mentálních aspektů musí poctivý aspirant, který je pevný ve svém tréninku a pln lásky a oddanosti, vzývat a prosit o pomoc Taru, tu, která ho s nesmírným soucitem vede a nakonec mu poskytne osvobozující dotek transcendentna.

Tento extrémně komplexní účinek rozpoznáme také ve znalosti opravdového smyslu slov a zvuků. Víme, že kombinace různých zvuků jsou „prostředky“, skrze něž projevujeme naše nápady a myšlenky. Víme také, že prvotní božský zvuk (nazýván v hinduistické tradici pranava, AUM) reprezentuje základ, díky němuž je možné vydělení a manifestace veškerých těchto zvuků, stejně jakož i veškerých významů, které jejich kombinace mají. Smysl takto vznikající mnohosti je jediný: naše navrácení, coby jiskřiček oddělených od Boha, zpět do nekonečného oceánu nejvyššího Vědomí, navrácení k Bohu Otci.

Uctívání Tary v různých tradicích

V různých tradicích světového dědictví objevíme jména jako Terra, Tar, Ištar či Tarahumara, která se vztahují k velké bohyni Taře. Od nejstarších časů jsou její různé reprezentace rozšířeny po celé zeměkouli. Tara byla skutečně uctívána od nepaměti v různých kulturách celého světa. Byla vzývána Římany jako bohyně Terra, tedy Matka Země. Také druidové ji nazývali matkou bohyní. Asi nejstarší zmínky o Taře byly nalezeny ve starověké finské epopeji, která hovoří o tzv. Tar, ženě Moudrosti.  Dále jistý domorodý kmen Jižní Ameriky nezýval své božstvo Tarahumara. A bohyně Tara je asociována také s velkou čínskou bohyní soucitu Kuan Yin.

Kuan Yin je božským aspektem, který nabízí pomoc a vedení plné lásky a soucitu aspirantům duchovní stezky, kteří se ocitli v nesnázích. Otevírá srdce, probouzí stav lidskosti a čisté lásky a přináší harmonii, hluboké poznání a osvícení. V Kuan Yin rozeznáváme božský soucit, který se projevuje s nekonečnou milostí, pln krásy a moudrosti.

Čínské legendy hovoří o hvězdné ženě, která sestoupila na zem z nebes. Kolem ní prý rázem vyrašily různé plodiny nezbytné pro přežití. Přesvědčila své lidi, aby se spojili s primitivními národy této země, čímž jim dala dar moudrosti.

Podobná legenda se opakuje ve spisech Z. Sitchina, který mluví o starověké egyptské bohyni Ištar. Také ona prý sestoupila na Zem z jiného planetárního systému a vedla svůj národ ke spojení s obyvateli Země, čímž jim umožnila jednat s větší inteligencí.

V hinduistické mytologii je Tara archetypálním ženských božstvem, jejíž jméno znamená „hvězda“. Je tu známa i jako Tvůrčí Matka. Ve starých spisech je popisována jako jedna z osmi hlavních aspektů ženského božského principu – jako projev naplněn láskou v porovnání s drtivou Kálí.

Tibetská Tara Sgrol-ma a buddhistická bohyně spásy je v nesčetných formách do velké míry populární v Nepálu, Tibetu a Mongolsku. Někdy je zobrazována s očima na chodidlech a rukou. Je také proto nazývána i Tarou se sedmi očima (tradiční forma v Mongolsku).

Osvojena z Hinduismu se od 3. století před n.l. začíná Tara objevovat v Buddhismu, Džinismu a obzvlášť v tibetském Lamaismu , ve velkém množství podob:  jako bohyně asketů a mystiků, Tvůrčí Matka a jako Ochránkyně lidí, kteří zrovna překračují moře (či oceán).

V tibetských legendách se o bohyni Taře hovoří jako o ženském protějšku bódhisattvy Avalókitéšvarovi. Podle jedné legendy se zjevila z jedné Avalókitéšvarovi slzy, která dopadla na zem a vytvořila jezero. Na jeho hladině rozkvetl lotosový květ a odhalil tuto bohyni. Stejně jako Avalókitéšvara je naplněna soucitem a pomáhá bytostem „překročit moře na druhý břeh“. Poskytuje dozor a ochranu jak na výpravách po vodě a zemi, tak i na duchovní cestě.

Tibeťané znají Taru také jako starostlivou bohyni, Tu, která zaručuje úplnou ochranu. V rámci systému duševní praxe, kterou používají velcí mistři tibetské moudrosti, je Tara archetypem naší vlastní moudrosti. Hovoří často o transformaci vědomí, o cestě ke svobodě a vyučují prosté a přímé způsoby pro každého, jak je možné objevit vnitřní moudrost, soucit a světlo přisuzované Taře.

Praktické způsoby vzývání

Z hlediska sádhany čili duchovní praxe pro skutečnou identifikaci s gigantickou sférou síly a vlivu velké kosmické mocnosti Tary je nejúčinnější způsob provádění technik lajajógy s mantrou odpovídající tomuto božímu projevu nebo práce s její jantrou.

Jiný velice účinný způsob je hluboká meditace na vyvolávání boží milosti pro spásu a osvobození všech bytostí. Je to úpěnlivá prosba k velké kosmické mocnosti Tara, aby rozlila svůj nekonečný soucit do srdcí všech božích tvorů.

Další způsob vzývání Tary zahrnuje mentální „vkládání se“ se do tajemného intervalu mezi dvěma po sobě následujícími zvuky, aby tak bylo dosaženo absolutní rezonance s neprojeveným prvotním zvukem (pranavou) a identifikace s blaženou sférou vědomí velké kosmické mocnosti Tara.

Všechny tyto praktické cesty představují při správném vedení bezpečnou a efektivní cestu získání nejvyššího duchovního osvobození (mókša) v co nejkratším čase podle vynaloženého úsilí.

Tradiční symbolická reprezentace

Obecně je představována sedíc na lotosovém trůně s pravou nohou dolů, zdobena atributy bódhisattvů kterak drží modrý uzavřený lotos (utpala). Mívá někdy tři nebo sedm očí a svýma čtyřma rukama činí různá gesta (mudry) nebo v nich drží různé předměty.

V buddhistickém tantrickém panteonu je Tara často sjednocena s velkou kosmickou mocností Kálí. V takových popisech je představována ve svém hrozivém aspektu, mladá, plná síly, relativně malá a s výraznými boky. Kolem krku nosí věnec s lidských lebek a z úst vyplazuje jazyk. Ve svých dvou pravých rukou drží meč a nůž a v levých lebku a lotos. V tomto aspektu je vzývána nejenom pro její schopnost dovést aspiranta k úplnému osvobození, ale také proto, že mu uděluje zasvěcující poznání, básnickou inspiraci, materiální hojnost a úspěch ve všem konání.

Podobně jako Kálí je viděna jako síla, která napravuje nevěrné anebo jako Světlo, které přináší dobrým lidem, kteří jsou pokoušeni zlými silami. Zrozena jako velké božstvo má moc vstřebávat či plodit světy, anebo se může zjevovat jako bohyně, jenž utěšuje a sytí strádající. Stejně jako bojechtivá Kálí ovládá moc času. Žehná fyzické nouzi asketů, kteří usilují o vymanění se z pout fyzického těla, aby se více přiblížili ke svému pravému Já. Moc Tary je tak ohromná, že dokáže zničit celý sluneční systém.

Bývá někdy zpodobňována i jako hrozivá žena se čtyřma rukama na mrtvole, která drží v první ruce lebku, meč ve druhé, modrý lotos ve třetí a žebráckou nádobu ve čtvrté. V jejích volných červených vlasech se vine jedovatý modrý had. Červený svit jejích očí nás přitom upomíná na pekelný oheň a na její hlavě spočívá koruna z lebek. Pravá ruka činí vadžra mudru (gesto hromu) a levá vitarka mudru (gesto rokování). Její štíhlý pas kontrastuje s plnými tvary boků a bujným poprsím, což z ní činí ideál vtělení ženské krásy.

Abychom se dostali do bližší rezonance s velkou kosmickou mocností Tarou, můžeme k ní přistupovat na základě různých aspektů, které jsou například tyto:

• je spojována se třetím okem, Měsícem v úplňku, jezery, duhou a je vyjádřena v číslech 3, 7 a 11
• symbolická zvířata Tary jsou sova, havran, prasnice a klisna
• rostlinou této bohyně je lotos
• její vůně je kadidlo, pižmo, růže a sedmikráska
• drahokamy a kovy umožňující vznik rezonance s Tarou jsou diamant, růženín a smaragd, jakož i jiné růžové či zelené kameny
• její barvou je bílá a zelená, ale může zahrnovat spektrum všech barev

Mantra Zelené a Bílé Tary

Om Tāre Tuttāre Ture Svāhā (či „Soha“ v tibetské verzi, ukázka, ukázka 2, ukázka 3)

Om Tāre Tuttāre Ture Mama Ayuh Punya Jñānā Puštim Kuru Svāhā (či „Soha“ v tibetské verzi, ukázka)