Lidská krása a transfigurace

Rubrika: Krása a láska

Autor: Elinor Selea

Existuje i možnost autotransfigurace, proto je důležité, abychom si dobře uvědomovali své skutečné vlastnosti. Mnohým z nás se to může zdát obtížné, někteří dokonce budou tvrdit, že neví, jaké mají vlastnosti. Budou si pokládat otázku: „Nenamlouvám si snad některé své vlastnosti?“ Autotransfigurace je samozřejmě možná, jen pokud znáte své dobré vlastnosti. Je to určitý druh inteligentní sugesce. Pokud však nemáte důvěru sami v sebe, nabízí se vám řešení obrátit se na astrologa, jenž vám vytvoří osobní astrogram spolu s vysvětlením všech jeho aspektů.

Po jeho prostudování získáte objektivní analýzu osobních charakteristických vlastností, jež jste však již předtím sami na sobě pozorovali. Porovnáte si objektivitu danou astrogramem s vlastními zkušenostmi z minulosti, a budete schopni říct: „Ano, tento člověk u mě vnímal negativní vlastnosti, které skutečně mám, a proto s ním mohu opravdu souhlasit.“ A touto analýzou vyjasníte i své dobré vlastnosti.

Je očividné, že existují dva základní pohledy lidských bytostí na prožívanou skutečnost. Je to pohled pesimistů a optimistů. To jsou dvě základní kategorie zřetelně pozorovatelné okolo nás (hlubší analýza je součástí teorie 4. ročníku jógy). Je běžné, že libovolní dva vybraní lidé nacházející se mezi námi budou mít s velkou pravděpodobností pesimistický přístup k životu. Méně často nastanou okolnosti, kdy jeden bude optimistický a druhý pesimistický, a ještě méně pravděpodobný je stav, kdy oba dva budou optimisty.

Je to dáno tím, že na tuto planetu, na tuto úroveň existence, se většina bytostí vrací, aby „spálili“ svoji karmu. Kvůli tomu převládá počet lidí s negativní životní vizí oproti lidem s vizí pozitivní. Lidská bytost, která je pesimistická a nechá si vytvořit astrogram, bude pak číst všechny své špatné vlastnosti a nakonec prohlásí: „Ano, opravdu, je to tak“. Když ale najde nějaké dobré vlastnosti, řekne si: „To ne, to není pravda, to je výmysl,“ a bude se snažit si tento postoj neustále udržovat. Pro takového člověka jsou přednější špatné vlastnosti a je o nich mnohem silněji přesvědčen než o těch dobrých. To je zřejmé, jistě jste se s takovým přístupem setkali i vy.

Tento pesimistický sklon je typický zejména pro ženy. I když jsou některé z nich objektivně od přírody obdařeny určitou harmonií, ony sami se vidí jako ošklivé na základě negativního pesimistického způsobu pohledu na sebe. Ostatní lidé jim mohou tvrdit, jak jsou krásné, ale ony si to samy o sobě nemyslí a říkají: „Ne, nejsem.“ 99% procent lidí, kteří se s takovými ženami setkají, jsou upřímní a potvrzují jim, že jsou krásné a harmonické, ale ony si přesto uvnitř odpovídají: „Ne, nejsem“. Jestliže se ale taková žena setká s někým, kdo jí jednou řekne, že je ošklivá, tak bude rychle souhlasit a navíc z toho bude smutná. Uvnitř pak zaujme postoj typu „Ano, viděla jsem se, to je ta konečná pravda“.

Z uvedeného je evidentní, jak moc je důležité umět transfigurovat také sám sebe. Měli bychom se vždy opírat o nezaujatý rozbor utvořený na základě astrogramu a vnímat dobré vlastnosti, které máme. Základní zákon projeveného světa říká, že není nic, co by bylo úplně dobré, nebo úplně špatné. Dokud žijeme v duálním prožívání, dobro se vždy mísí se zlem a zlo se mísí s dobrem. Vše je jen otázkou míry. V souladu s tímto zákonem pak moudré přísloví praví, že i v pekle najdeme něco dobrého, a tak tomu opravdu je. Přesto má však spousta lidí sklon popírat své dobré vlastnosti a naopak ráda s velkým uspokojením přijímá vše, co je na nich špatné. Chceme-li se transfigurovat, musíme umět nestranně posoudit dobré i zlé a soustředit se na pozitivní vlastnosti, které v nás jsou, a následně je mentalizovat a zvětšovat. Pokud budeme takto postupovat (i za pomoci sugesce a autosugesce, o kterých se učí ve vyšších ročnících jógy), můžeme poté skutečně provést správnou autotransfiguraci.

Proces autotransfigurace využívá autosugesce, která je vlastně určitým druhem rezonance. Budeme-li se na základě poznatků zjištěných v našem astrogramu transfigurovat, tzn., budeme-li sami sebe opravdu mentálně přetvářet, povede to k tomu, že se v nás tyto vlastnosti začnou probouzet a dynamizovat. A pokud budeme důslední, dokážeme je rozvíjet i dlouhodobě. Jakmile dojde k jejich upevnění, zjistíme jak my sami, tak i ostatní, že se autotransfigurace zdárně uskutečnila.

Na transfiguraci je cenné to, že její výsledek se vždy nejdříve projeví uvnitř našeho mikrokosmu, tzn., i když transfigurujeme někoho jiného, tak ho vlastně transfigurujeme uvnitř nás. Nemůžeme uskutečnit transfiguraci, aniž bychom ji provedli uvnitř nás, stejně jako nejsme schopni pozorovat něco, co nedokážeme vidět. Tedy jestliže jsme hloupí, nemůžeme transfigurovat někoho jiného, jako že je inteligentní. To je nemožné. Můžeme ho transfigurovat jen s tím, co my sami jsme schopni vnímat a pochopit. Jestliže vidíme jenom jeho citovou sílu, protože my sami jsme schopni pouze citů, můžeme transfigurovat jen tuto jeho sílu.

Také zde může vyvstat otázka, jestli jogína může ovlivnit určitá projekce. Je-li jogín dostatečně pokročilý a je na něj vysílána negativní projekce, nebude rezonance spojená s projekcí schopna ho ovlivnit. Jestliže však přichází pozitivní projekce a jogín je jí otevřený, pak nastane jev rezonance a tato sugesce ho začne ovlivňovat. Opravdového jogína se zlo nemůže dotknout, na rozdíl od obvyklého člověka, jemuž se to běžně stává. To je přirozené, protože ten, který ještě nevytříbil dostatečně svoji bytost, ten, kdo ještě chová ve své bytosti ohniska rezonance s nějakým zlem, může být také velice rychle zlem ovlivňován. Pokud jogín skutečně vytříbil a pročistil dostatečně svoji auru, nemá v ní již ohniska rezonance s těmito nižšími energiemi, tzn., že už nerezonuje s nižšími úrovněmi a nemůže být proto ovlivňován zlem. Negativní projekce se ho nedotýkají, ale pozitivní projekce ano. Pro běžné lidi jsou však tyto zlé projekce skutečně škodlivé a také jsou jimi mnozí negativně ovlivňováni.

Z celkového souhrnu projekcí má velká část z nich spíše negativní charakter a to hlavně v případě lidských bytostí, které je vysílají velmi tvrdohlavě. Některé lidské projekce jsou doslova děsivé. Například v životě paranoiků hraje projekce velmi významnou roli. V případě silně paranoidních lidí dojde k vytvoření vlastního umělého světa. Žijí pak v projektované realitě, jež překrývá vše ostatní okolo nich. Dejme tomu, že paranoik na všechno okolo sebe projektuje agresivitu, v takovém stavu pak od něho uslyšíme věty jako: „Všichni mi chtějí ublížit.“, „Všichni mne chtějí zničit.“, „Všichni se mne snaží pronásledovat.“, což v nás může vyvolat otázku: „Co vlastně ve skutečnosti prožívá?“ nebo „Odkud přichází celá jeho iluze?“.  Nikdo mu přeci nedělá nic zlého, nikdo se na něho ani nedívá, jak to, že žije v takovém přesvědčení? Všechny tyto případy mohou být vysvětleny tajemstvím projekce. Ačkoliv daná skutečnost neexistuje, člověk si ji představuje a jeho představa je tak silná, že změní i jeho realitu.

Na východě jogíni pro vysvětlení mechanismu projekce používají příklad s páskem: pokud ho hodíme na zem a po chvíli přijde cizí osoba, může se ve spěchu a ve své nepozornosti po určitý okamžik domnívat, že je to had. Vystraší sám sebe, ucukne, a je-li velmi nepozorný, dokonce si může navždy myslet, že se vyhnul jedovatému hadu, což ale ve skutečnosti není pravda, protože jen jednal na základě vlastní nevědomé projekce. Jeho představa, že na zemi je had, byla jeho projekcí. Tato projekce pocházející ze strachu vytvořila vizi hada tam, kde je jen obyčejný pásek.

V řadě situací, hlavně předtím, než jste začali cvičit jógu, jste se nepochybně sami konfrontovali s takovými projekcemi. Také si asi z minulosti vybavíte chvíle, ve kterých jste četli nějaký text a současně s tím jste začali intenzivně přemýšlet, což v krajních případech změnilo i čtená slova a přečetli jste tak něco jiného, než co tam ve skutečnosti bylo napsáno. Místo toho, abychom přečetli například slovo dobro, můžeme číst něco jiného. Naši chybu si pak uvědomíme ve chvíli, kdy se nám ztrácí souvislosti, a tak se vrátíme znovu k tomu slovu a zjistíme, že je zde napsáno úplně jiné slovo, než jsme původně mysleli. Odkud se vzalo to nové nenapsané slovo? Pokud to bylo například slovo dobro a zároveň jsme v té době měli hlad, tak jsme ho mohli nahradit například slovem drobek.

Tento způsob projekce bude patrně velice dobře blízký spoustě lidí, jejichž realita je deformována podobnými projekcemi, a žijí tedy ve světě představivosti, která především je izoluje od reálného světa. Pochopitelně můžete namítnout, že celý projev (ve smyslu stvořeného světa, máji) je iluzorní, ale to je iluzornost objektivní. Uvědomte si, že lidé si tak v objektivní iluzi tvoří další subjektivní iluzi, která je ale jenom jejich. Subjektivní iluze je výplodem jejich vlastní mysli a tak si vytváří takovou iluzi v iluzi, pohádku v pohádce. Smutným faktem však je, že tento jev se skutečně odehrává, a to poměrně často.

Co se týče problému karmy, není možné, abychom skrze transfiguraci nějak převzali negativní karmu. Naopak, transfigurace je činnost naši karmu spalující. Jestliže bychom transfigurací vytvářeli negativní karmu, tak by to znamenalo, že všichni ti, kteří dodnes někdy prováděli transfiguraci, například velcí geniální umělci, všichni by potom, co dokončili svá nádherná díla, nevědomě přijali karmu celého lidstva. To je absurdní. Z tohoto příkladu můžete vycítit nesprávnost této myšlenky. V žádném případě ten, kdo transfiguruje, nepřebírá během transfigurace žádnou karmu.

Zdánlivou nevýhodou transfigurace ale je, že může vyvolávat určitou závislost transfigurované osoby k osobě transfigurující. Tato závislost představuje ale vytříbenou a vznešenou připoutanost, na rozdíl od jiných negativních až zničujících připoutaností, které si sami vytváříme a se kterými se konfrontujeme. Raději si přejme, abychom byli připoutáni k těm, kteří nás vznešeně transfigurují, než abychom byli připoutáni třeba k nějakému opilci, se kterým se jdeme opít dříve, než se s ním svalíme pod stůl. Sami si přiznejme, že jen málokdo z nás v takových situacích zvažuje, jaká nebezpečí přináší samotná přítomnost opilce. Řekneme: „To je můj přítel, nemůžu nic dělat, je to dobrý chlap, jenom je opilec“.

Evidentně ve všem, co děláme, je přítomna určitá míra rizika a zde existuje riziko připoutanosti. Na závěr je dobré zdůraznit, že je to takříkajíc vznešené riziko, které se vyplatí přijmout. Je přeci mnohem lepší, abychom byli vědomě připoutáni k bytosti, jež nás pozitivně transfiguruje, a říkali: „Prosím transfiguruj mě, ještě víc a víc“, než abychom zůstávali nevědomky obětí různých náhodných většinou negativních sugescí a projekcí, kterým musíme v životě čelit a jejichž výsledek často nejsme schopni ovlivnit.